Jednou budeš má, Evansová!

Dopis od Potterových

Městskou hromadnou dopravou jsme se vraceli domů. Bylo to docela komické, protože James se poprvé setkal s metrem. Vysvětlit mu, že metro je vlak v podzemí, mi trvalo alespoň čtvrt hodiny. Přesvědčit ho, aby do metra nastoupil bylo ještě komplikovanější.

,,Já si ale nejsem jistý, jestli chci nastoupit do té pojízdné rakve," řekl, když jsem kupovala jízdenky.

,,Na to už je moc pozdě, Jamesi," usmála jsem se na něj a táhla ho k metru, kterým jsme potřebovali jet.

,,Jak to, že se tu neztratíš?" divil se.

,,To je kouzlo," zasmála jsem se.

,,Tak tohle kouzlo chci umět," zamumlal si pro sebe James.

Když jsme se vraceli k našemu domu, všimli jsme si, že auto našich už je zpátky. Nakonec se nezdrželi tak dlouho, jak jsem očekávala.

,,Vaši už jsou doma," podotkl James zřejmé a ukázal na jejich auto stojící před domem.

,,Budeš se divit, ale došlo mi to," pousmála jsem se na něj.

,,No jo, já zapomněl, že jsi chytrá na všechno," protočil očima a chytil mě kolem ramen. ,,Ne, že by mi to vadilo. Mít chytrou holku se vždycky hodí, ale..." zarazil se.

,,Ano? Já očekávám nějaký logický a velmi poučný konec," utahovala jsem si z něj.

,,Já ani nevím, jak tu větu dokončit. Necháme ji takhle a každý si domyslí ten konec," vymotal se z toho.

Už jsme byli před brankou a tak jsem jí otevřela a pustila Jamese dovnitř.

,,Občas fakt lituju, že jsem tě v minulých letech doopravdy nezabila," zamumlala jsem si pod vousy, ale James to musel slyšet.

,,Vždyť bych ti chyběl," namítl.

,,No to nevím," usmála jsem se a vešla jsem do domu.

Jakmile mamka slyšela, že jsme se vrátili, okamžitě nás spěchala přivítat.

,,Lily, Jamesi! Tolik jste nám na horách chyběli," vykřikla a objala nás.

,,Kde berete tu energii a pozitivní náladu, paní Evansová?" zeptal se James s úsměvem na tváři. Ten známy úšklebek ve mě vyvolal nechtěné pocity a šimrání v podbřišku.

,,No to víš, Jamesi, Vánoce jsou vždycky energické období. Mají v sobě takovou zvláštní dětskou jiskru. Mám vždycky pocit, jakoby se z šedivého a uspěchaného světa stal živý a veselý," vysvětlovala.

,,Petunie a Vernon jsou doma?" změnila jsem téma mezitím, co jsem si vyzouvala boty.

,,Už se nechtěli vrátit. Jsou u rodiny Vernona," řekla posmutněle mamka a s lítostí se na mě usmála.

,,To mi je líto," řekl mým směrem sklesle James.

Přikývla jsem a šla jsem pozdravit tátu do obýváku. Četl něco v novinách a soustředil se na to tak moc, že si ani nevšiml mého příchodu.

,,Ahoj, tati," promluvila jsem na něj, aby zaregistroval mojí přítomnost.

,,Lily. Kde jste s Jamesem byli? S maminkou jsme se trochu báli jestli vás nesežralo něco z vašeho světa," pousmál se zpoza novin.

,,Jenom na snídani ve městě," vysvětlila jsem.

Otec jen pokýval hlavou a dál se věnoval svým novinám.

Chtěla jsem napsat dopis holkám do Bradavic, takže jsem opustila obývák a zamířila jsem do pokoje.

James seděl na zemi s tlustou knihou na klíně, brekem v ruce a pergamenem položeným vedle sebe.