Lily Evansová je vzorná studentka Bradavic, zatímco James Potter je... prostě Poberta. Harry určitě není jediný, komu tohle vrtá hlavou. Jak se ti dva dali dohromady? A jak jejich životy vlastně vypadaly?
Týdny bez Pottera plynuly rychle jako voda. Ačkoli jsem si to nechtěla připustit, chybělo mi, jak mi James na chodbě nadával a jak za mnou neustále dolejzal. Teď jsem ho pomalu neviděla jinak než po boku Chloe. To, co mi přišlo divné, bylo, že se mi nezdál zamilovaný - spíš jako kdyby k Chloe cítil nenávist. Naučila jsem se zneviditelňovat špunty do uší, protože Chloe pořád básnila o tom, jak je její Jamesíček perfektní a roztomilý a jak já jsem hrozná.
O Petty se ke mě nedostala žádná nová zpráva a rodičům jsem psát taky nemohla, protože ministerstvo a s ním i nežádoucí lidé by se mohli dozvědět, kde bydlí a poslední, co jsem chtěla, bylo tátu a mámu ohrožovat.
To co se dělo venku jsme věděli jen od Brumbála, který si nás (bez Chloe [díky Bohu]) čas od času pozval k sobě do pracovny.
Se Severusem jsem čas od času prohodila pár slov. Náš vztah byl o něco lepší, i když se hodně lišil od toho, jak to bylo před tím, než mě označil jako ,mudlovskou šmejdku'.
Než jsem se nadála, byl tu konec října a s ním i ,Předvečer všech svatých'.
Ráno jsme se s holkama vzbudily poměrně brzy. Dobelhaly jsme se do Velké síně.
,,Ano, přesně před 679 (to číslo jsem si vymyslela, tak mě za to prosím nekritizujte) lety jsem zemřel. Pořádám výročí mého úmrtí," skočil mi do řeči Nikolas. ,,Jsem rád, že si alespoň někdo vzpomněl."
Pak následovalo přeměňování.
,,Asi vám ani nemusím připomínat, jak důležité jsou zkoužky OVCE důležité," začala profesorka svůj obvyklý výklad o tom, jak neschopná jsme třída.
,,Má na mysli ohavně vyčerpávající celočarodějné exameny," zašeptal za mnou Sirius a tomu jsem se musela uchechtnout.
,,Zkoužky OVCE rozhodnou o vaší budoucnosti a proto se musíte co nejvíce učit. V této třidě je jen pár žáku, kteří by zkoužkami OVCE jakž takž prošli."
Pak následovala obrana proti černé magii. Dneska to byly zase souboje. Přidělili mě k Remusovi. Byl to velmi vyrovnaný souboj, než Remus na okamžik zaváhal a já ho odzbrojila.
,,Výborně slečno Evansová, jste v tomto předmětu vážně skvělá," pochválil mě profesor Halvin.
Na dějinách čar a kouzel jsem si opět jako jediná dělala poznámky. Po obědě následovaly lektvary. Potter se uvelebil na lavici, když jsme si měli dělat zápisky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Můžeš dávat jednou pozor?!" okřikla jsem ho šeptem.
,,Vydrž zamyslím se.... hmmmm.... ne," vypadlo z něj. Bouchla jsem ho knížkou po hlavě. ,,Teď už jo."
A pak následovalo poklidné odpoledne v knihovně s Remusem.
,,Tak já už půjdu Lily... Pobertovská schůze," loučil se Remus.
,,Jojo, užij si ji."
Nevím jak dlouho jsem seděla v knihovně... možná to bylo pár minut... možná hodina... možná několik hodin. Vím jenom, že jsem v ní zůstala sama. Podívala jsem se na hodinky a s hrůzou zjistila, že do zahájení slavnostní hostiny chybělo jen pár minut. V rychlosti jsem si sbalila věci do brašny a utíkala jsem do Velké síně.
Procházela jsem chodbami a všelijakými zkratkymi, abych dorazila včas a nebo alespoň ne tak pozdě. Vběhla jsem do jedné chodby ve 3. poschodí a spatřila jsem něco strašlivého. Hrůzou jsem vyjekla.
Na zdi bylo krví napsáno: Mudlovští šmejdi třeste se. Dopadnete tak, jak si zasloužíte.
A pod nápisem na podlaze bylo asi 10 mrtvých mazlíčků patřící nám - studentům z mudlovských rodin. Klekla jsem si k nim. S obrovskou úlevou jsem zjistila, že moje milovaná Honey mezi nimi není. Asi pět mazlíčků jsem poznala. Byla mezi nimi Sářina kočka Kňoura, králíček Bob jedné mé známe z Mrzimoru, sněžná sova Nelly patřila jedné moc milé holce z Havraspáru a dvě ropuchy Reina a William malých dvojčat Fiony a Andyho od nás z Nebelvíru.
Nějakou dobu jsem stála a zírala na to neštěstí, než jsem se vzpamatovala. Bleskurychle jsem doběhla do Velké síně. Dveře jsem rozrazila vší silou, kterou jsem měla. Očividně jsem přišla pozdě a všechny hlavy se ke mě otočily. Já jsem co nejrychleji došla přímo k Brumbálovi.
,,Pane profesore, měl by jste se na něco podívat," řekla jsem potichu.
,,Dobrá," řekl potichu a vstal. Vedla jsem ho do třetího patra. Stejně jako já vyjekl, když uviděl, co se stalo.
,,Nebyla jste to vy... že ne?" zeptal se.
,,Přece bych nevyhrožovala sama sobě," namítla jsem.
,,Vraťte se do Velké síně a vyřiďte profesorům, aby se sem dostavili. Studentům řekněte ať zůstanou ve Velké síni," nařídil po chvíli.
Doběhla jsem tedy do Velké síně. ,,Paní profesorko, vy a ostatní prtofesoři se máte dostavit do chodby ve třetím patře," řekla jsem profesorce McGonagallové. ,,Profesor Brumbý vzkazuje, že máte zůstat ve Velké síni. A nemysli si, že tě nevidím Lucasi," řekla jsem chlapcovi ze třetího ročníku, který se snažil dostat na Brumbálovo místo.
Posadila jsem se mezi Sáru a Niki.
,,Co se-" začala Niki.
,,Tady a teď ne," zavrčela jsem. Ve Velké síni se všichni začali bavit o tom, co se asi stalo. Asi jen já jsem byla zamlklá. Začalo mi totiž docházet jaké peklo v budoucích dnech mě a ostatní studenty z mudlovských rodin čaká.
Asi po půlhodině přišli profesoři. Brumbál řekl, že bude muset zavést nová opatření a že máme zvýššit opatrnost. Neřekl ani Ň o tom, co se stalo. Pak nás poslal do postelí.
,,To nám toho moc neřekli," postěžovala si Sára. To ještě nevěděla, co se stalo s její milovanou a otravnou Kňourou, která nejednou mňoukala po nocích v pokoji.
,,Já vám toho povím o něco víc," slíbila jsem. ,,A klukům taky."
Když jsme dorazily do společenky, bylo v ní narváno. Nikdo nehodlal jít spát. Jediný koho jsem neviděla byla Chloe.
,,Jdeme do háje a vy taky," oznámila jsem Pobertům. Došli jsme ke klukům.
,,Zavřete prosím dveře," řekla jsem. Peter přiskočil a zavřel je.
,,Tak povídej Lily, co se stalo," vybídla mě Monika.
,,Když jsem odešla z knihovny, snažila jsem se co nejrychleji dostat na hostinu a pak... pak jsem to uviděla."
,,Co jsi pro Merlina uviděla?" vyzvídal Sirius.
,,Na zdi bylo krví napsáno..." pokračovala jsem a těžce jsem polkla. ,,Mudlovští šmejdi třeste se. Dopadnete tak, jak si zasloužíte."
Všichni vyjekli. Já jsem k jejich údivu pokračovala. ,,Pod tím nápisem bylo asi 10 mrtvých mazlíčků těch, co pochází z mudlovských rodin."
,,Nebyla tam Honey, že ne?" polekala se Niki.
,,Ne... ale byla tam Kňoura," řekla jsem a co nejrychleji jsem přiskočila k Sáře, abych ji obejmula. Sára se rozvzlykala a vrhla se mi do náruče. Plakala mi na rameni a nebralo to konce. Bylo mi jí strašně líto. Mezitím, co si čistokrevní kouzelníci jako James a Sirius žijí jako v bavlnce, já, Sára a ostatní z mudlovských rodin zažíváme peklo, za to jací jsme.
A máme tu další kapitolu!! Sama nevím, jak se mi ji povedlo napsat tak rychle a douvám, že se vám líbí. Jsem vám vděčná za tolik pozitivních komentářů. Děkuji vám... hodně to pro mě znamená.
