Jednou budeš má, Evansová!

Na ošetřovně

Snažila jsem se Jamese zvednout. Ne, že by byl tlustý - to ne, to spíš já jsem byla slabá. Cítila jsem, že se mi snaží pomoct.

Nakonec jsem ho ale dostala na nohy. Hned se do mě zavěsil tak, že jsme málem skončili na zemi oba.

Ošetřovna je ve třetím patře což znamená, že budu muset zvládnout 63 schodů, ale to dám.

Díky Merlinovi James dokázal s mojí pomocí jakž takž chodit. Ale schody byly hrůza. Na každém jsme se museli zastavit a pak jsme s velkou námahou zdolávali ten další. Nakonec jsme se ale konečně dostali k ošetřovně.

Otevřela jsem dveře, ale ošetřovna se zdála prázdná.

,,Haló," zakřičela jsem beznadějně a Pottera jsem posadila na nejbližší postel. ,,Haló," zkusila jsem o něco hlasitěji.

Zase se nestalo nic. ,,Vydrž," špitla jsem směrem k Jamesovi a šla jsem prošmejdit kancelář ošetřovatelek.

Tam jsem našla lékárničku, ze které jsem si vzala dezinfekci, pinzetu a vatové tampony.

,,Musím ti svléct uniformu, abych ti ty rány vyčistila, ano?" Nato James jen lehce kývnul hlavou.

Nejprve jsem mu svlékla svetr, pak jsem mu rozmotala kravatu a nakonec jsem mu sundala i košili. Byla stejně jako ta má od krve - od Jamesovy krve.

Některé rány byly opravdu ošklivé a jiné byly jen povrchové. Vyčistit jsem ale chtěla pro jistotu všechny. Nechtěla jsem riskovat, že by se mu někam dostala infekce.

,,Jamesi, ty rány jsou opravdu ošklivé. Bude to asi dost bolet," připravila jsem ho.

Pinzetou jsem vzala jeden vatový tamponek a ten jsem namočila v dezinfekci.

Jakmile jsem začala čistit ránu, ošetřovnou se ozval hlasitý křik, který mi drásal srdce.

,,Ššššššš... už to bude. Vím že to bolí, ale nesmí se ti tam dostat infekce, ano?" konejšila jsem ho.

Když už mi zbývaly jen tři rány a z toho dvě na obličeji, popadl moji levou ruku a zmáčkl ji tak pevně, že se divím, že mi ji nerozdrtil. Věděla jsem, že ho to bolí, ale musela jsem mu to vydezinfikovat.

,,Už to nebude tolik bolet... Slibuju," zašeptala jsem.

Jemně jsem mu odhrnula vlasy z obličeje a brýle jsem mu sundala a následně jsem je položila na stolek vedle postele.

Vyčistila jsem mu i drobné rány na obličeji.

,,Jdu sehnat madam Pomfreyovou, dobře? Bude to dobrý, slibuju," řekla jsem mu. Nikde jsem ji ovšem nemohla najít, takže jsem pátrala po profesorce McGonagallové.

Byla ve sborovně a něco četla. Spí ta ženská vůbec?!

,,Co se stalo, slečno Evansová?" polekala se při pohledu na mou uniformu. ,,A proč jste celá od krve?"

,,To je Potterova krev. Leží na ošetřovně. Ty rány jsem mu vyčistila, ale dál potřebuje madam Pomfreyovou. Kde je?" zeptala jsem se.

,,Je mi líto, ale jediná ošetřovatelka na škole je slečna Frogennová. Ostatní jsou na školení u svatého  Munga," oznámila mi profesorka.

,,Tak mu pomozte vy! James právě leží na ošetřovně s otevřenými ranami a vy s tím něco přece musíte dělat," vyjela jsem na profesorku a do očí se mi nahrnuly slzy.

Na to profesorka nic nenamítala a vydala se na ošetřovnu.

,,U Merlina... Kdo mu to udělal?" vypadlo z ní.

,,Snape - Severus Snape."

,,Kde je pan Snape?" zeptala se.

,,Je ve sklepení. V bývalé učebně lektvarů," oznámila jsem jí. ,,Je tam i Lupin s Blackem několik dalších studentů ze Zmijozelu."

,,Půjdu tam a vy tu počkejte s panem Potterem," řekla a než jsem se nadála, byla fuč.

Sedla jsem si k Jamesovi.

,,Jamesi... Mohl bys promluvit, pokývat hlavou nebo udělat cokoliv jiného, abych poznala, že jsi ještě naživu?" zašeptala jsem k němu. Vzal opět mou ruku do té své.

Ve  sklepení:
,,Jak si to představujete?! To už je podruhé co jste napadli primuse a primusku a věřte mi, že tentokrát to nepřijdu trestem a odečtením bodů. Dostane se to až k řediteli a bude se to rozhodně řešit i s vašimi rodiči!" rozčilovala se profesorka.

,,Začal si Potter," oznámil Malfoy.

,,To mě nezajímá! Pan Potter momentálně leží na ošetřovně s otevřenými ranami a my nevíme ani kouzlo, kterým mu bylo ublíženo, ani protikouzlo."

,,Já znám protikouzlo," ozval se Snape.

,,V tom případě, pojďte se mnou. A vy všichni se vraťte na svou kolej," nařídila profesorka a mířila i se Srabusem na ošetřovnu.

Pohled Severuse
Spatřil jsem ji, jak se nadklání nad jeho tělem. Nad tělem toho prašivého Pottera, co patřil do tý povedený partičky. Nenáviděl jsem ho. Od hlavy až k patě jsem ho nenáviděl. Vzal mi mojí Lily, která pro něj teď brečela. A pro mě by neuronila ani jedinou slzu.

,,Vyléčíte ho tedy, pane Snape?" ozvala se ta herdek bába vedle mě.

,,A-ano," zakoktal jsem.

Lily odstoupila od toho idiota a podívala se na mne očima plných slz a vzteku. Chtěl jsem na sebe použít Avadu a odejít navždy z tohoto světa. Bolelo mě koukat se na ni, jak trpí. Ještě víc mě bolelo, že trpěla kvůli němu.

Podíval jsem se na mého úhlavního nepřítele a byl jsem na sebe pyšný. To kouzlo se mi opravdu povedlo a stejně si nic jiného nezasloužil.

Neverbálně jsem použil protikouzlo a rány na jeho těle zacelily. Teď tam měl jen ošklivé jizvy, které by mu lehce odstranil i Protiva, kdyby chtěl.

,,Výborně, pane Snape," řekla McGonagallová. ,,Jdu sehnat slečnu Frogennovou."

Po jejím odchodu jsem se ještě chvíli díval na zohavené tělo jednoho z Poberty a pak jsem se otočil na podpatku a zamířil jsem na kolej.

Než jsem ovšem opustil ošetřovnu ozvala se za mnou Lily. ,,Severusi?"

Otočil jsem se a setkal jsem se se s jejíma smaragdovýma očima. Po tváři jí stékala jedna osamělá slza.

,,Děkuju," špitla skoro neslyšitelně.

Žiju, dýchám...

Překvápko co?
Mám na vás důležitou otázku - mám nechat Voldemorta, aby zabil Lily a Jamese a nebo mám udělat výjimku?? Pište prosíííííííííí...m!!

Vaše Figo