Jednou budeš má, Evansová!

Jeden panák to nespraví

Vypálila jsem z pokoje. Nevím, co přesně se dělo uvnitř mě, ale vím, že to nebylo nic příjemného. Byla jsem naštvaná, zklamaná a cítila jsem na hrudi obrovský tlak. Každý nádech mě fyzicky bolel a z očí se mi hrnuly slzy, až to pálilo.

Takhle rychle jsem se ještě nikdy neobula a bundu jsem si taky oblékla za rekordní čas.

Když jsem ale otevírala dveře, zachytila mě Jamesova ruka.

James

Zadíval jsem se jí do očí. Nevím, co se stalo, ale chci, aby přestala brečet. Hned teď.

,,Co se-"

,,Nech mě být, Jamesi," zavzlykala a vyškubla se mi. Byla tak chladná.

,,Lily," vydechl jsem, ale ona už otevírala dveře a utíkala pryč. Nedokázal jsem se pohnout.

Vzpamatoval jsem se, až když průvan s prásknutím zavřel dveře. Kdybych tak věděl, co jí tak vytočilo. Po tváři mi stékala slza. Samotná jako já.

Rychle jsem ji setřel a šel jsem do Lilyina pokoje. Očima jsem hledal důvod jejího odchodu. Pohled mi padl na roztrženou obálku a dopis vedle ní. Sakra.

Vzal jsem ho do rukou a pečlivě jsem ho přečetl. Znova sakra.

Zjistila o těch nocích. Chtěl jsem jí to říct, vážně chtěl, ale nikdy mi na to nepřišla vhodná chvíle. Ale zbytek toho dopisu nechápu. Ano, o vztahu Lily jsem měl pochybnosti, ale to bylo jen do té doby, než jsme spolu začali chodit. A co Sirius řekl Chloe, nevím. Vím jen to, že od našeho rozchodu jsem na ni v dobrém nikdy nepomyslel.

Lily

Nevím, kam jdu. Přes slzy moc nevidím. Začíná se stmívat a já nemám ponětí, kde se nacházím. Chci se vrátit domů, ale nevím kudy.

Další minuty uběhly a já jsem stála před zářící budovou. Neonově svítící nápis "Dance Club" mě pálil do očí. Byla mi zima a neměla jsem, kam jít, takže jsem se rozhodla, že půjdu dovnitř.

Uvnitř hrála hlasitá hudba a na to, že bylo pozdní odpoledne, tu bylo narváno. Člověk se tu skoro nehnul. Na parketě tancovalo spousta lidí a pár samotných duší sedělo u baru.

Právě tam jsem zamířila.

,,Co si přejete, krásná slečno," zeptal se mě mladý a velmi atraktivní mladík, sotva jsem dosedla za pult.

,,No, já se moc nevyznám," přiznala jsem a zastyděla jsem se.

,,Dva panáky, prosím," oznámil nově příchozí muž barmanovi a obrátil se na mě, ,,zvu tě."

Byl asi tak v mém věku. Měl modré oči, které svítily i v šeru, které tu vládlo. Vlasy měl černé a měl patku. Na tváři měl strniště.

Pousmála jsem se a otřela jsem si stále mokré tváře od slz.

,,Kdopak může za vaše opuchlé a rudé oči? Kazí to váš půvabný obličej," zeptal se ten muž.

,,Můj pří-" zarazila jsem se. Můžu mu to říct? Ale co, vždyť už je to jedno. ,,Můj přítel. Přišel mu dopis a já jsem si ho přečetla. Než jsme spolu začali chodit, spal s mojí spolubydlící."

,,Toho panáka si zasloužíte," pokýval ten muž hlavou.

,,Navrhuji tykání. Nechci si připadat zas tak stará," pokročila jsem rameny. Barman před nás postavil dva panáky.

,,Smím se zeptat na vaše... na tvé jméno?" usmál se a ve tvářích se mu objevily ďolíčky.

,,Zkusit to můžeš, ale nezaručuji, že odpovím," odpověděla jsem a jeho úsměv se prohloubil. Byl zatraceně sexy. No co? Pomyslet si to snad můžu.