Jednou budeš má, Evansová!

Všude kolem jednorožci

Už jsou to dva týdny od doby, kdy nám skončili prázdniny. Naše životy se vrátili k normálu, který nikoho nebavil. Učení jsme měli víc než kdykoli předtím. Jakoby se všichni profesoři dohodli, že nám dají tolik úkolů, kolik to jen jde, jen abychom se nenudili.

To znamenalo, že jsem se každý den šprtala na nějakou zkoušku nebo test a můj studijní maraton pokračoval psaním nějaké extra zábavné eseje nebo pojednání o něčem, o čem jsem s jistotou mohla prohlásit, že mi to v budoucnosti k ničemu nebude.

Pro mě a Jamese to znamenalo, že jsme na sebe vůbec neměli čas. Potkávali jsme se jenom u jídla ve Velké síni a nebo když jsme se všichni společně učili. Nebudu vám lhát, chyběl mi. Pomalu jsem zapomínala, jaké to je trávit s ním celé dny, hodiny si s ním v noci povídat a nakonec usnout v jeho bezpečné náruči.

Po dvou nekonečných týdnech to vypadalo, že se blíží konec. Konec učení, konec zkoušek, konec vyčerpání.  

,,Lily! Tak tady jsi," vyjekl James, který se odněkud zrovna přiřítil, přímo za mými zády. Zrovna jsem se učila na zkoušku ze studia mudlů a jeho výkřik, který se rozléhal přes celou společenku, mě opravdu vyděsil. To, že bylo naprosto zbytečné se na tu zkoušku učit, necháme na jindy.

,,Uklidni se, Jamesi, snažím se učit," spražila jsem ho přísným pohledem.

,,Tak to jdu akorát včas," zašeptal James, když přišel přede mě. ,,Tak počkej," zarazil se, ,,ty se učíš o mudlech? No, tak to jsem ještě radši, že jsem tady."

Vzal mi z rukou zápisky, zaklapl všechny knihy, které jsem měla otevřené, a když jsem se chystala něco namítnout, přiložil mi prst na rty a zavrtěl hlavou.

Podezíravě jsem přivřela oči a v hlavě mi šrotovalo, co na mě James zase ušil. Je to Poberta, takže jsem si radši ani netroufla hádat. Čert ví, co by mě mohlo překvapit. Takhle jsem alespoň připravená na všechno, ne?

Pokusila jsem se znovu zmocnit svých zápisků, ale James se mi v tom snažil všemožně zabránit. Protočila jsem očima a vzdala jsem to.

,,Fajn," vydechla jsem otráveně.

,,Tak jo," zavýskl James, ,,za deset minut se sejdeme tady. Teple se obleč, protože nevím, jak dlouho venku budeme."

Než jsem se nadála, už byl i s mými zápisky fuč. Snad jsem je neztratila nadobro, miláčky moje.

S úsměvem na tváři jsem vyběhla schody k nám do pokoje, kde jsem se oblékla do zateplených kalhot a tlusté zimní bundy. Narazila jsem si na hlavu čepici, kolem krku jsem si omotala šálu, navlékla jsem si rukavice a byla jsem připravena na všechny nástrahy vnějšího světa.

Naposledy jsem se podívala v koupelně do zrcadla na svojí rozzářenou tvář a skoro jsem se nepoznala. V očích mi tančily jiskřičky, tváře jsem měla zarudlé nadšením a rty jsem měla roztažené do úsměvu. Štěstím jsem oslňovala sama sebe.

Popadla jsem hůlku, kterou jsem ihned zastrčila do kapsy a seběhla jsem schody do společenské místnosti. James na mě už čekal v jednom z křesel. Jedním koutkem úst se pousmál, když mě spatřil a na tváři se mu objevil ďolíček, kterého jsem si nikdy před tím nevšimla. Jeho obličej díky němu působil jako obličej roztomilého andílka.

Srdce se mi rozbušilo a v břiše mi začali poletovat motýlci. Zatřepala jsem hlavou, abych se toho otravného a zároveň příjemného pocitu zbavila.

James popadl mou ruku. Procházeli jsme prochladlými chodbami a já začínala litovat, že jsem se do tohoto šílenství pustila. James má na mě špatný vliv.