Jednou budeš má, Evansová!

Příští zastávka ,Háj'

A tak jsme já a Potter odešli. Potter šel za mnou a neustále houkal. ,,Můžeš mi vysvětlit, proč tu houkáš na celý hrad jak nějaká sova?!" nevydržela jsem to.

,,Vláček ne? Příští zastávka ,Háj'... Hů hů" odpověděl.

,,Kolik že ti je?" zeptala jsem se pobaveně.

,,Sedmnáct," řekl pyšně.

,,Mentálně tak sedm," řekla jsem.

,,To nemůžu popřít," řekl a pohldil mě po vlasech.

,,Že jsem vůbec něco říkala?" řekla jsem a sundala jeho ruku z mých vlasů.

Došli jsme k Pobertům na pokoj.

Mé první já: Ty a Potter... sami. Řekni mu co k němu cítíš!

Mé druhé já: Vypadni než bude pozdě!

Mé třetí já: Neodcházej, ale ani mu neříkej, co k němu cítíš. Sama to ještě pořádně nevíš. Navíc zamilovat se, to není tak jednoduché. To, že tě to pako znervózňuje, ještě neznamená, že ho miluješ.

Sedla jsem si na Potterovu postel a zírala jsem do blba. Ten debil se ke mě zezadu připlížil a v nečekanou chvíli mi přimáčknul hrudník k matraci. Vyjekla jsem lektnutím a než jsem se nadála, dívala jsem se mýma očima do očí, které jsem neznala.

,,Nikdy jsem si nevšimnul, že máš kolem nosu tolik pih," řekl a odhrnul mi pramínek vlasů z obličeje.

,,Nikdy jsem si nevšimla barvy tvých očí," řekla jsem a prudce jsem se posadila. Znovu jsem se podívala do jeho očí. ,,Asi už půjdu."

,,Jo... jasně. Měj se," řekl zaskočeně.

,,Ty taky," řekla jsem mu a rychle jsem vyběhla z ,Háje' do našeho pokoje. Svalila jsem se na postel.

Mé druhéjá: TAK A DOOOOOOST! POCHOP SAKRA, ŽE POTTER NENÍ KLUK PRO TEBE... MÁŠ NA LEPŠÍHO!!

Mé první já: Nevěř dvojce!

Mé třetí já: ------

Když se vrátily holky, už jsem spala. Ležela jsem na posteli jako tělo bez duše.

Celý úterek jsem se Potterovi vyhýbala tak velkým obloukem, jaký se jen vešel na Bradavické pozemky. Bloudila jsem chodbami a nevnímala jsem okolí. Oči jsem měla opět opuchlé pláčem, protože ráno mi profesorka McGonagallová oznámila, že mojí babičku a dědečka zavraždili smrtijedy a o Petunii nejsou žádné nové zprávy. Odpoledne jsem zašla k Hagridovi.

,,Ahoj," pozdravila jsem. ,,Jak se ti daří?"

,,Ale jde to. Bohužel mi salát žerou slimáci a jiný potvory, ale už hledám něco, co je zahubý, James říkal, že tě viděl jen vo hodinách a že seš nějaká smutná," odpověděl přátelsky.

,,Hmmmm..."

,,A jak na to tak koukám, měl pravdu. Co se stalo?"

,,Babičku a dědečka... našli je... smrtijedi je zabili," řekla jsem a znovu jsem se rozbrečela.

,,U Merlina Lily... to mně je moc líto."

,,A moje sestra je už nějakou dobu pryč a... já o ní mám strach. Ona mě možná z celého svého srdce nenávidí, ale já ji mám vážně ráda." Pak jsem se na chvýli odmlčela. ,,A nejhorší na tom je, že si o tom nemám s kým promluvit. Normálně bych šla za Severusem, ale po tom co mi řekl? A po tom co se stalo na hlídce? Po tom všem se mu mám jít vybrečet na rameno?"

,,Tak jdi za Jamesem. Hele Lily, já vím, že byl hodně arogantní a že to byl trouba - to přiznal i von, ale před chvíli tu seděl a říkal, jak mu je, když tě vidí brečet a že by si nejradši rozthal srdce na milion kousků, protože to nedokáže zpravit. Tomu klukovi na tobě dovopravdy záleží."

,,Mě na něm taky záleží, ale jak mu to má říct? ,Nazdar Pottere, jsi totální Mimoň a já tě nenáviděla čtyři roky, jenže teď mi na tobě zaleží' " předvedla jsem.

,,Třeba... upřímnost ho jen potěší," řekl Hagrid.

,,Asi už budu muset... tak se měj," rotloučila jsem se a šla jsem truchlit do knihovny. Za chvilku po mě tam přišel Potter. ,,Mohl bys mě sledovat někdy jindy prosím? Tahle esej je dost důležitá," řekla jsem a vrátila jsem se ke svému pergamenu.

,,Vím to o tvých prarodičích... řekl mi to-"

,,A řekl ti ten někdo, že o tom nechci mluvit?" řekla jsem a snažila jsem se nekřičet.

,,Ne."

,,Víš, jak jsem mluvila o tom, že mi došly slzy?" zeptala jsem se potichu.

,,Jo."

,,Nějakým zázrakem se doplnily rychleji, než jsem čekala," řekla jsem smutně. ,,Já už to fakt nedávám," řekla jsem roztřeseným hlasem.

,,Pojď, půjdeme do klubu jo? Budeš tam moct mluvit nahlas," řekl a sbalil moje věci.

Bez přemlouvání jsem šla za ním do sedmého patra a za breku jsem tam dopsala esej do dějin čar a kouzel.

,,Celou tu dobu jsi mě sledoval, že jo?" zeptala jsem se.

,,Možná jo, ale možná taky ne," řekl.

,,Nezahrajem si kouzelnické šachy?" zeptala jsem se.

,,Jasně, ale rozdrtím tě s prstem v nose," řekl v klidu.

,,To se uvidí."

Náš malý "turnaj" skončil 4:4 a já jsem byla hrozně naštvaná, že jsem nevyhrála.

,,Co bys řekla na rozhodující kolo?" zeptal se.

,,Ani za mák... můj mozek už má půlnoc a můj žaludek hlad," odpověděla jsem. Jedním pohybem hůlky jsem uklidila šachy a druhým svoje věci. Počkala jsem, než si Potter sklidí svoje věci a zamířila jsem k východu s Potterem za zády. Nečekaně jsem se otočila a obejmula jsem ho. ,,Víš co není fér?"

,,Jo... hrát na schovku s Peterem nebo na babu se Siriusem."

,,Tohle jsem na mysli neměla. Jsi minimálně o hlavu vyšší než já," postěžovala jsem si. Rozesmálo nás to. Opět jsem cítila jeho vůni a on musel cítit můj levandulový šampon, protože přitiskl obličej do mých vlasů.

,,Nechceš jít do ,Háje'?"

,,Ne díky Jamesi. Ale do svého pokoje zavítám ráda," odpověděla jsem.

,,Víš, že naši patroni jsou propojeni," zeptal se mě cestou k obrazu Buclaté dámy.

,,Ne... jak?"

,,Můj patron je jelen a tvůj laň," vysvětlil.

,,Já upřímně nevím, proč na sebe můj patron bere podobu laně," namítla jsem.

,,Kdy už pochopíš, že je to kvůli tomu, že tě miluju nehynoucí láskou?"

,,Nikdy," řekla jsem a dala jsem se do běhu. Za ani ne 30 sekund mě dohonil.

,,Myslíš, že jsem o prázdninách nezlepšil svojí kondičku?" zeptal se udiveně.

,,Ne... to by mě ani ve snu nenapadlo."

Tak vážení... uvítejte po delší době další kapitolu!! To byla ale doba co?

Doufám, že se vám další pokračování mého příběhu líbí. Neskutečně vám chci poděkovat za více než 200 přečtení!! Straště si toho vážím ❤️❤️❤️

Vaše Figo