Jednou budeš má, Evansová!

Rozhovor s Petunií

Stála jsem před dveřmi sestřina pokoje a ruku jsem měla nataženou ke dveřím. Přemýšlela jsem, jak zaklepu. Prstem, dlaní, nebo pěstí? Třikrát, nebo čtyřikrát? O čem s ní chci vlastně mluvit?

Nakonec jsem zaklepala třikrát a prstem.

,,Dále," ozvala se Petunie. Otevřela jsem dveře a potichu jsem vešla do pokoje.

Dveře jsem zase potichu zavřela.

,,Co potřebuješ?" zeptala se ostře.

,,Chtěla jsem si s tebou promluvit. O naší minulosti a taky o tom jak to teď máš. U jídla si vypadala mile," začala jsem opatrně.

,,Přetvařovala jsem se před Vernonem. Nesmí zjistit, co jsi ty a on. Zrůdy," řekla a já jsem jen těžce zadržovala slzy.

,,Petunie, proč to říkáš? Já jsem se tak narodila a on taky. Nemůžeme za to. Nechci, abys nás zbožňovala, ale aspoň na nás nebuď takhle... nepříjemná," vydechla jsem nechápavě a utřela jsem si slzy, které se vyplavily ven nedopatřením.

,,Ty ses narodila jako zrůda a já jsem se narodila nepříjemná," vyprskla.

,,Když jsme byly malé a já jsem své schopnosti ještě neměla, byla jsi na mě hodná. I když je to dávno, pamutuju si to dobře."

,,A mě je to jedno. Ty jsi nebyla jiná, tak jsem byla hodná. Mohla bys už odejít? Mám práci," požádala mě. Zamyslela jsem se, o bych měla říct, aby jsem sestru získala zpátky alespoň trochu.

,,Měla bys něco na práci i kdybych nebyla jiná? Petunie, uvědom si, prosím, že já tebe potřebuju, ať se ti to líbí nebo ne. Jsme sestry a já nemůžu za to, co se mi přihodilo. Ale co jsem měla dělat? Nejít na tu školu a tím ohrozit tebe a naše?" zeptala jsem se ublíženě.

,,Jak bys ohrozila mě a naše?"

,,Zamysli se nad tím. Kdybych tam nešla, neměla bych své schopnosti pod kontrolou a byly by tak nebezpečné," vysvětlila jsem jí v klidu a setřela jsem si z tváře další nechtěné slzy.

Následně jsem plná vzteku vyšla z pokoje. Před nimi stála mamka a usmívala se na mě s hrnkem kakaa v ruce. Bez jediného slůvka mě objala.

,,Chceš o tom mluvit?" zašeptala mi do ucha.

Zavrtěla jsem hlavou.

,,Chceš si to vypít u sebe? V soukromí?" ujišťovala se.

Přikývla jsem a ona mě pustila ze svého až příliš pevného sevření. Hrnek kakaa mi vrazila do rukou.

,,Dobrou noc," popřála jsem jí a nuceně jsem se na ní usmála.

,,Dobrou," povzbudivě se usmála a čekala, než jsem vylezla strmé schody k sobě. Nahoře jsem za sebou zavřela poklop a povzdychla jsem si.

James usnul na mé posteli. Brýle měl na očích nakřivo a vypadal neskutečně roztomile. Pousmála jsem se a sedla jsem si k němu na postel. Ty brýle jsem mu něžně sundala a položila na svůj noční stolek. Pak jsem zatáhla na šňůrku lampičky a pokoj zahalila tma. Na to kakao jsem úplně zapomněla.

Promiňte, že je tahle kapitola tak moc krátká, ale zaručuju, že ta další bude topovka.