Jednou budeš má, Evansová!

Sen je tvrdou realitou

Otevřela jsem oči a spatřila jsem muže v černém obleku a bílé košili. Byl mi povědomý. Už jsem ho někdy určitě viděla. Ale kde to jenom bylo? No ovšem! Byl to knihkupec z Prasinek. Milý chlapík, který se vyznal nejen v kouzelnických knihách.

Seděl uprostřed prázdné chladné místnosti. Někdo ho musel věznit někde hluboko ve sklepení.

Přímo za mnou se ozval skřípot dveří a do cely vešel muž v černé kápi s maskou přes obličej. Smrtijed.

Zamířil k muži přede mnou, ale mě si vůbec nevšímal. Viděl mě vůbec?

,,Pane, nevím, o koho jde," promluvil knihkupec vyděšeně.

,,Zrzavé vlasy, nesmírně inteligentní, jméno po květině," promluvil smrtijed syčivým hlasem. ,,Mrzelo by mě, kdyby nikdo takový do vašeho obchodu nikdy nevkročil. Znamenalo by to, že mi k ničemu nejste."

,,Opravdu se snažím vzpomenout si. Ale víte, kolik za těch dvacet let, co obchůdek provozuji, prošlo knihkupectvím zrzavých dívek? Nemůžu si pamatovat jména všech," ospravedlňoval se prodejce.

,,Škoda. Vás mi je líto. Ale nesmím vás pustit zpět domů. To je příliš riskantní. Musím vás bohužel," odmlčel se. V prstech si prohrával se svou hůlkou. ,,Zabít."

Namířil hůlkou na nevinného muže. Rozběhla jsem se a vší silou jsem do Smrdijeda strčila. Ovšem místo něj jsem spadla já. Muž v černé kápi si mě ani nevšiml. Jen jsem jím proletěla, jako by jeden z nás byl duch.

Co se to jen děje?

Znovu jsem se pokusila shodit smrtijeda na zem, opět marně.

Prodejce knih zachránila žena s vlasy bílými jako sníh.

,,Můj pane?" promluvila tiše.

,,Irmo, co chceš?" zasyčel. ,,Pána zla nemá nikdo rušit. Copak jsi mým rozkazům špatně rozuměla?" To nebyl jen tak nějaký smrtijed. Byl to on, byl to Voldemort.

Srdce se mi rozbušilo.

,,Rozuměla jsem dobře, pane. Ale právě dorazil dopis z Bradavic, který jste tak netrpělivě očekával. Máme odpověď," vysvětlila.

,,A?" vyzvídal netrpělivě.

,,Lucius a Bella píší, že jde o dívku Lily Evansovou. Šmejdka ale nadaná. Nejlepší z Bradavic," odpověděla Irma šeptem.

Voldemort se obrátil na knihkupce.

,,Říká ti to jméno něco?" vyprskl pán zla.

,,Ach ano. Je mi povědomé. Myslím, že ta slečna u mě už párkrát byla," přitakal.

,,Máme jméno," zaradoval se Voldemort. ,,Teď už ji jenom najít. Připravíme Brumbála o nejcennější zbraň."

Podlaha pode mnou se náhle propadla a já se volným pádem řítila k zemi.

Spadla jsem na zem do stejné cely, ve které Voldemort věznil knihkupce. Tentokrát vězení ale obýval někdo jiný. Madam Pacinková. Klečela na zemi, ruce měla spoutané za zády.

,,Proklouzla vám mezi prsty!" zařval na ni Voldemort. ,,To tě bude stát život," zasyčel.

,,Nevím, kdo všechno navštívil mou čajovnu. Nevím jestli tam byla i ona," křičela žena hystericky.

,,Ale já to vím! Viděli ji, jak z tvé čajovny vychází spolu s Potterem! Tvá vlastní dcera tě práskla. Neuposlechla jsi můj rozkaz! Neptala ses na jména!" vyčítal jí.

Přitiskl špičku své hůlky k jejímu čelu.

,,Já si najdu náhradu. Tvá dcera bude snad poslušnější. Máš pro ní snad nějaký poslední vzkaz," rozesmál se.