Lily Evansová je vzorná studentka Bradavic, zatímco James Potter je... prostě Poberta. Harry určitě není jediný, komu tohle vrtá hlavou. Jak se ti dva dali dohromady? A jak jejich životy vlastně vypadaly?
Bylo 22. prosince, když jsme scházeli i s Pobertama na snídani. Dneska jsme měli volno. Dnes mohli žáci od třetího ročníku a výš do Prasinek a plnoletí mohli i do Příčné ulice.
,,Jsou libo Prasinky, nebo si uděláme výlet do Londýna?" zeptal se Tichošlápek, když jsme vycházeli z Velké síně.
,,Hádej..." odfrkla si Sára.
,,Jasně že Londýn," řekl Červíček, který hned na to zakopl o schod.
,,U Merlina, jsi v pořádku?" starala jsem se a pomáhala jsem mu na nohy.
,,Jo, Lily, děkuju," poděkoval a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila a doběhla jsem ostatní.
,,Takže Londýn?" ujišťoval se Sirius.
,,Jo!" vykřikli jsme všichni najednou a rozesmáli jsme se.
,,Dobře, tak za půl hodiny před kabinetem McGonagallky, jo?" navrhl Remus.
Všichni jsme samozřejmě souhlasili. V nebelvírské společenské místnosti jsme se rozdělili.
S radostí jsem si lehla na svojí postel. Frustrovaně jsem vydechla a koukala jsem se nad sebe.
Přemýšlela jsem o zítřejším plesu a pak jsem zavřela oči. Začala jsem usínat. V tom na mě přistálo oblečení.
,,Nespi, Růženko, máš už jen 15 minut," houkla na mě Sára. Protočila jsem očima a zjišťovala jsem, co na mě přistálo.
Bylo to moje oblečení, takže jsem se hned převlékla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Do jedné z kapes u kalhot jsem schovala hůlku a do druhé rukavice. Udělala jsem si culík, nandala jsem si čepici a spolu s holkama jsme se vydaly před kabinet naší Minnie.
Kluci tam ještě nebyli, takže jsem si sedla ke zdi a hlavu jsem si opřela o rameno Niki, která si sedla hned vedle mě.
,,Omlouvám se za zpoždění, kluci jsou ještě na cestě," řekl Remus který se přihnal jako vichřice.
,,To je dobrý," řekla Niki a prudce se zvedla, což mé hlavičce neudělalo moc dobře.
,,Příště mi dej alespoň vědět, že vstáváš, abych se na to psychicky připravila," řekla jsem jí vyčítavě a ze země jsem se nezvedala.
V tom se přiřítili kluci rychleji, než Remus.
,,Dík, že jste počkaly, holky," oslovil nás Peter.
,,Co tu sedíš jako hruška pod stromem?" zažertoval James a nabídl mi ruku. Chytla jsem se jí a jedním rychlým pohybem jsem se dostala na nohy.
,,Díky," řekla jsem a usmála jsem se na něj. Poslední dobou byl tak neskutečně milý a roztomilý.
Byla jsem v tom až po uši a moc dobře jsem to věděla. Bylo to poprvé, co jsem byla do někoho takhle moc zabouchnutá.
,,Tak pojďte vy dva," řekl Sirius, jehož tvář zdobil úsměv od ucha k uchu. Pak ještě "omylem" drcnul ramenem do Jamese.
Protočila jsem nad tím panenkama a šla jsem do kabinetu odletaxovat na Příčnou.
Zanedlouho jsem už mizela v zelených plamenech a s hodně nepříjemným pocitem jsem letěla z jednoho konce Británie do druhého konce.
Urychleně jsem vystoupila z krbu a rozkašlala jsem se. Všude vířil prach, který mě nepříjemně šimral v nose. Nestihla jsem se ani pořádně oklepat, když mojí ruku popadla cizí a táhla mě pryč.
Chtěla jsem začít volat o pomoc, ale pak jsem si uvědomila, že to je Jamesova ruka, která mě táhne pryč.
,,Co to-" nestihla jsem doříct větu, protože se prudce otočil a zacpal mi pusu.
,,Utíkáme jim," řekl a v očích se mu šibalsky zablýsklo. Sundala jsem jeho ruku s mých úst, abych mohla odpovědět.
,,Ty jsi prostě nemožnej," odfrkla jsem si.
,,Nemožnej, dokonalej, báječnej... to je všechno to samý," řekl.
,,Ten způsob, kterým tě mám ráda, je hodně nebezpečný. Mám pocit, že dokonce ohrožuje celou lidskou populaci."
,,A já tě stejně miluju. I kdyby to znamenalo že celá lidská populace vymře," řekl a zatáhl mě k děravému kotli.
Prošli jsme hospodou až do mudlovského světa.
,,Teď velím já," řekla jsem a táhla jsem ho do jedné postranní uličky, kam nikdo nikdy nechodil.
,,Tady je to... osamělý," vydechl, otočil se kolem své osy a pohledem se zastavil na mé maličkosti.
,,Lépe bych to nevystihla," přikývla jsem.
,,Miluju tě, Lily, tak strašně moc, že mě to až bolí," řekl a sehnul se ke mě.
,,Já tebe taky," řekla jsem a po (alespoň pro mě) až moc dlouhé době jsem se nechala vtáhnout do překrásného polibku.
V břiše se mi splašilo hejno motýlů a celá jsem se rozhořela. James mi vnikl jazykem do úst. Tohle pro mě bylo úplně nové. Nechala jsem se unášet někam daleko od Londýna. O ničem už jsem nepochybovala, jen jsem vycházela vstříc Jamesovým rtům.
Musela jsem se nadechnout, takže jsem se od Jamese odtrhla. Čelo jsem opřela o jeho hrudník a snažila jsem si tenhle moment do nejmenšího detailu zapamatovat.
Zavřela jsem oči a užívala jsem si jeho vůni, paže i objetí.
,,Neměli bychom se vrátit?" zašeptala jsem. Mluvit nahlas se mi nechtělo, pořád jsem totiž byla myšlenkami jinde.
,,To je moc, moc špatný nápad..."
,,Máš lepší?" zajímalo mě.
,,Nikam nechodit. Víš, když jsme sami, mám tě," řekl a přitiskl se ke mě ještě víc, ,,ale když je s námi někdo další, přijdu o tebe a já se cítím, jako kdyby jsi mě za něco trestala." Sevření zase povolil.
,,No... tak jim řekneme pravdu," navrhla jsem.
James odstoupil 2 kroky dozadu s pootevřenou pusou. Koukal na mě jako kdyby mi hráblo.
,,To myslíš vážně?!" vyjekl po chvilce.
,,Kdybych to nemyslela vážně, tak to asi neříkám, ne?" zeptala jsem se sarkasticky.
,,V tom případě se tě musím zeptat na jednu věc... Budeš se mnou chodit?" zeptal se vážně.
Uchechtla jsem se a místo odpovědi jsem ho políbila.
,,To bylo ano?" zeptal se James, když jsme se od sebe odtrhli.
,,Ne, to bylo samozřejmě," řekla jsem. Usmála jsem se na něj a znovu jsem ho políbila.
Přiznejte se, mysleli jste si, že jsem umřela.
Neumřela😉
Další kapitola vyjde tak za dva týdny, protože jedu na hory.
