Jednou budeš má, Evansová!

Kouzelný Valentýn

Probudila jsem se v noci. Nacházela jsem se v pokoji Pobertů. James mě objímal a kolem mě se ozývalo tiché chrápání.

Opatrně, abych Jamese neprobudila, jsem vylezla z postele. Zamířila jsem k psacímu stolu a v rychlosti jsem na kousek papíru, který jsem našla, napsala vzkaz.

Miluju tě ♥️ V sedm na snídani!

Lily

Potichu jsem se přesunula do svého pokoje. Spadla jsem do postele a něco mě bodlo do hrudi. Odhrnula jsem peřinu, abych zjistila, jaká past tam je na mě nastražená. Byl to zabalený dárek. A ten, kdo ho balil, nebyl nikdo jiný než James, protože to bylo zabaleno tak otřesně, že jsem se skoro rozesmála, když jsem spatřila detaily.

Tiše jsem ho rozbalila a spatřila jsem knihu. Na obálce bylo napsáno Album kouzelných zážitků. Otevřela jsem ho.

První fotka ukazovala mě, holky a Poberty na bruslích. Pousmála jsem se, když jsem si na ten den vzpomněla. Další stránka byla věnována mému dětství. Já a Petunie, jak se smějeme do foťáku, já a táta na horské dráze, já a mamka při zdobení mého narozeninového dortu. Jak tyhle fotky James získal? Když jsem otočila na další stranu, spatřila jsem spousty snímků mě a holek. Od prvního ročníku až po sedmý. Poslední stránka, která byla zaplněna, byla plná fotek mě a Jamese.

Znovu a znovu jsem listovala albem. Po chvíli jsem objevila obálku, která byla založená mezi poslední stránkou a deskami knihy. Nacházely se v ní další fotky. Hodně dalších fotek. A kromě nich i papír se vzkazem.

Moje milovaná paní Zrzavá,

Vážně si myslíš, že jsem ti zapomněl dát dárek k tvým narozeninám? Pravdou však je, že tohle album mám pro tebe připravené už dlouho. Jediné, co chybělo, byly fotky od tvých rodičů. Ovšem tato záležitost chvíli trvala. Nevadí, důležité je, že se k tobě dárek dostal.

Miluju tě, Lily. Hrozně moc tě miluju. A doufám, že zaplníš všechny stránky alba. Se mnou nebo beze mne, to je fuk. Hlavně když to budou fotky, na kterých záříš štěstím.

Všechno nejlepší k narozeninám!

Tvůj James

Culila jsem se do papíru a znovu a znovu jsem si pročítala Jamesova laskavá slova. Do očí se mi draly slzy dojetí. Chtěla jsem běžet do pokoje Pobertů, skočit Jamesovi do postele a pevně ho obejmout. Ale nemohla jsem. Nechtěla jsem vzbudit ostatní Poberty. A hlavně jsem nechtěla budit Jamese, který během spánku vždy působil sladce a roztomile.

Album jsem tiše zaklapla a pečlivě jsem ho uložila do nočního stolku. Balící papír jsem vyhodila do koše.

Pak jsem přešla zpátky do své postele, zavrtala jsem se do peřin a pokoušela jsem se usnout. To byl ovšem nemožný úkol. Myšlenky mi totiž neustále utíkaly k jistému střapatému paku.

Přišlo mi, že mezi momentem, kdy se mi konečně podařilo usnout, a momentem, kdy jsem se probudila, uběhlo sotva pět minut. Ve skutečnosti ale uběhlo pět hodin.

Bylo šest hodin a třicet dva minut a mě se vůbec nechtělo vstávat z postele. Na druhou stranu jsem se už těšila, až spatřím svého Jamese a až ho budu moct políbit.