Jednou budeš má, Evansová!

Oslava

Přesně za 23 minut a 48 sekund jsme scházely s holkama schody, aby jsme nepřišly pozdě. Společenská místnost se změnila; pohovky a křesla byly rozestavěné po obvodu místnosti. Uprostřed se nacházelo něco, čemu se dalo říkat taneční parket a mezi dívčími a chlapeckými schody jste mohli spatřit bar a mudlovské rádio.

Kluci stáli zády k nám na jednom kraji místnosti a bavili se s Danielem Qiudlem z pátého ročníku.

Mrkla jsem na holky a ty na mě kývli, že chápou. Pomalu jsme se k nim zezadu připlížily. Dala jsem si ukazováček na rty, aby nás Daniel neprozradil. Sára si stoupla za Siriuse, Monika za Petera, já za Pottera a Niki za Remuse. Na prstech jsem začala odpočítávat: 3.... 2.... 1....

,,BAF!" zakřičely jsme s holkama nastejno.

,,Já. Vás. Asi. Zabiju!" soukal ze sebe vyděšený Náměsíčník.

Sirius hrál, že leknutím omdlel a Sára ho jen tak tak zachytla, aby jeho náraz do země nebyl tak tvrdý. Potter se smál na celé kolo a Peter se držel za srdce (sice na pravé straně, ale to náš Péťa do příště vypiluje). Daniel tomu jen s úsměvem od ucha k uchu přihlížel.

,,Můžete mi vysvětlit, jak se ve vás zrodil takovýhle nápad?! Tohle dělaj tříletý děcka a ne dívky z posledního ročníku!" vyptával se Sirius, po tom co se posbíral z podlahy.

,,Já nevím, ale přidalo nám to tak dva roky života," řekla ještě pořád rozesmátá Monika.

,,Jo a nám to ty dva roky života ubralo," odfrknul si Peter.

,,Obraťme list... tohle je Daniel z pátého ročníku, kterého určitě znáte. Bude to pro dnešní večer barman," oznámil pyšně Tichošlápek.

,,Skvělé... já budu pít nanejvýš nějakou limonádu," zakřenila jsem se. Sirius se už už nadechoval, že něco řekne, ale Sára mu se slovy: ,Nemá to cenu,' ucpala pusu.

Zanedlouho byla Nebelvírská společenka plná 5., 6., a samozřejmě 7. ročníku.

,,Dámy a pánové," začal Sirius zvýšeným hlasem, aby ho každý slyšel , ,, děkuju, že jste tady... na mé a Sářině oslavě. Děkujeme našemu barmanovi Danielovi, že se ochotně nabídl pro tuto nelehkou práci. Alkohol si u něj mohou objednat bohužel jen lidé starší sedmnácti let. Nebudu to déle okecevát... přeji příjemnou zábavu!"

Po těchto slovech se ozvala hudba. Někteří se vydali rovnou k baru a jiní zamířili přímo na parket. Asi dva lidé se odebrali na pokoje a jiní se posadili do křesel a o něčem debatovali. Já jsem si sedla do křesla také a pozorovala jsem Blacka se Sárou, jak přijímají gratulace a s někým si dokonce připili panákem ohnivé whiskey.

Za chvíli mě to přestalo bavit a tak jsem začala pozorovat Chloe a Pottera. Byli na parketu. James přešlapoval na místě do rytmu hudby a Chloe kolem něj vášnivě kroutila boky a máchala rukama. Bylo mi Jamese celkem líto. Teď by určitě raději seděl v knihovně, ale kvůli té pirani zažívá muka... a nejhorší na tom je, že to všechno dělá kvůli tomu, aby ve MĚ vyvolal žárlivost.

Asi za 3 minuty ke mě přihopkala veselá Niki. ,,Smím prosit, má nejlepší kamarádko?" zeptala se.

Jen jsem se tomu zasmála a nechala se vtáhnout mezi tancující studenty. Držely jsme se za ruce a skákaly do rytmu písniček. Čas od času jsme udělaly nějakou otočku a nebo jsme prohodily pár vět.

Za malou chvilku se k nám přidaly Monika se Sárou... až příště budu zkoušet ,Expecto patrnum' vyberu si právě tuhle vzpomínku. Byla jsem totiž tak šťastná, že bych vyvolala tak sto patronů najednou. Takhle jsme skotačily asi tři písničky, než nám došel dech. Přistoupily jsme k baru.