2

668 50 3
                                        

„Hej, Lewisi!" křičel na mě zazdola táta. Kolikrát mu mám ještě říkat, že se jmenuji Louis a ne Lewis?

„Ano?" řekl jsem, když jsme přišel dolů.

„Budeš muset jít nakupovat, napiš si seznam" oznámil mi bez jediného pohledu.

„Dobře" odpověděl jsem a šel zase do pokoje.

Sedl jsme si ke stolu a vytáhl jeden papír, abych si napsal ten seznam.

„Kup mi dvě krabičky cíg" řekl bratr za mnou.

„Nemůžu, je mi šestnáct" 

„Ty vole, tak si vezmi mojí občanku, když si nedokážeš zfalšovat svojí" řekl mi a hodil ji po mně.

Dopsal jsem poslední věc na seznam a složil ho do menší velikosti.

Přešel jsme se skříni a vyndal svoje běžné oblečení, které nosím stále. Jedny černé džíny a černou mikinu k tomu. 

Vyšel jsme ven z domu a šel rovnou k obchodu. Tu bratrovu falešnou občanku jsem si dal do peněženky, když se mě potom budou ptát.

Dal jsme v obchodě všechno do košíku a už jsem šel ke kase. Ano, opravdu jsem si řekl i o ty cigarety, i když jsem opravdu nechtěl, ovšem to, že bratrovi koupím cigarety je bezpečnější než to, že potom skončím třeba s monoklem. 

„Osmnáct bylo?" zeptala se prodavačka tak jsme vytáhl tu bratrovu občanku.

Koukla se na ní a ještě jednou si mě prohlédla. 

Dal jsme všechen nákup do batohu a zase se vydal zpět domů.

Doma jsem to všechno dal kam patří a vydal jsme se zase do pokoje. Zítra je to první den, kdy půjdeme s Williamem do nové školy. Nevím, jestli si tam najdu kamarády, ale Will určitě jo.

„Tady máš" podal jsem mu ty dvě krabičky a on si je bez poděkování vzal. Jednu si hned strčil do batohu, který má už připravený na zítra do školy.

Lehl jsem si s telefonem do postele a vzal jsem si sluchátka. Zapnul jsem si Youtube a byl tam až do večera. 

Potom jsem se šel umýt.

Zavřel jsem se v koupelně, ale nemáme tady klíč, takže jsem se nemohl zamknout.

Vlezl jsem si do sprchy a pořádně jsem se všude umyl. 

Vylezl jsem ven a usušil se. Do vlasů jsme si jen dal maličko pěnového tužidla a vytvaroval je do patky. Stejně v tom ještě budu spát, takže to rozhodim, ale to nevadí, i tak to potom bude držet lepší tvar, než kdybych to teď nechal jen tak. 

v pokoji jsem přešel ke skříni, odkud jsme zase zpět vytáhl věci, co jsme měl na nákupu.

„Doufam, že si tohle na zítřek nebereš" ozval se za mnou bratrův hlas.

„Beru" odpověděl jsem mu.

„Nemáš na sebe snad něco lepšího? Musíš se ztrapnit hned první den?" zeptal se znechuceným hlasem.

„Mě se tohle líbí" stál jsem si za svým.

„Super, takže hned první den uvidím ztrapnění svého bratra, to je úžasný. Ještě, že se nechovám stejně jako ty" vysmál se mi a já si šel lehnout do postele.

Nastavil jsem si budíka a potom jsem po chviličce usnul.

---

Probudil mě budík, který mi zvonil vedle hlavy. Vypnul jsem ho a hned vstal, jinak se bojím, že bych znova usnul. 

Vzal jsem si na sebe to už od včerejška připravené oblečení a rozhodl se vzbudit bratra, který ještě spal.

„Williame, vstávej" zatřásl jsem s nim trošku.

„Kurva, tady se člověk nemůže ani vyspat" řekl on a přetáhl si polštář přes hlavu.

„Za chvilku budeme muset vyrazit z domova, jestli to chceš stihnout" řekl jsme a odešel do koupelny. 

Zase jsem si upravil patku a vzal si do ruky kartáček na zuby. Na něj dal pastu a pořádně jsem si vyčistil zuby. 

Opláchnul jsem si obličej a v pokoji jsme se kouknul na Williama, který stále spal.

Za hodinu začíná první hodina a on stále spí.

„Hej, Wille, za hodinu už musíme sedět ve třídě" řekl jsme mu a on se konečně posadil. 

Ačkoliv to nerad říkám, můj bratr má i opravdu hezkou postavu. Nemá tolik ženské křivky jako já, protože já jsme měl být původně holka, takže v sobě mám nějaké holčičí hormony. 

Můj hlas je taky více holčičí, oproti Willovi.

Ten se rychle zvedl z postele a běžel ke svojí skříni.

Vzal si na sebe jedny z jeho rozthaných, černých, uplých džín, volné tričko s potiskem a přes to přehodil džínovou bundu.

došel do koupelny, kde si jako první nějakou dobu upravoval vlasy a potom si taky pořádně vyčistil zuby.

„Dělej, pojď" řekl mi a já jsem se tedy vydal za ním.

Táta už je v práci, takže Will mě má teď na starosti. 

















Dvojče - Larry Stylinson CZKde žijí příběhy. Začni objevovat