Dvojče - Larry Stylinson CZ

5

Takže se ten kluk jmenuje nejspíše Harry.

Ptáte se, jestli něco uvařím, nebo ne? Ano, uvařím.

stejně bych si vařil pro sebe a pro Williama bych potom musel taky, protože on si neuvaří pomalu ani čaj.

Popravdě, vaření mám i celkem rád.

A taky doufám, že vám je jasný to, že s nimi u stolu jíst nebudu. Stejně si myslím, že to tam napsal jen aby měl jistotu, že uvařím a až přijdou, tak mě stejně pošlou někam.

Možná bych mohl uvařit nějaké těstoviny, mám na ně celkem chuť a jestli bude bratr nespokojený, má smůlu, ať si příště napíše, co mám uvařit.

Vyndal jsem si tedy hrnec, do kterého jsem nalil nějaké množství vody a dal jsem jí vařit.

z ledničky jsem si připravil smetanu, jeden stroužek česneku a kuřecí maso.

Maso jsem si očistil a nakrájel, smetanu si zatím jen otevřel a dal mezi tím maso smažit.

Jeden stroužek česneku jsme si nakrájel na malinké kousíčky a přidal k masu.

Těstoviny jsem nasypal do vroucí vody se solí a postupně je jednou za čas ochutnával, jestli už jsou hotové.

Když bylo masu už osmažené, nalil jsme tam smetanu.

Nakonec jsme slil těstoviny, také je přidal do masa se smetanou a všechno to společně zamíchal.

Sundal jsme to na prkýnko ze sporáku a už jsme měl hotovo. Bylo to akorát v čas.

William: Už jsme skoro doma.

Ne, tohle nebylo upozornění na to, že za chvilku budou doma, ale upozornění na to, že bych měl co nejrychleji vypadnout z domova.

Vzal jsem si na sebe mikinu, do ruky telefon a ještě jsem jídlo dal do trouby.

Rychle jsme si na sebe vzal boty, ale asi jsem nebyl dostatečně rychlý, protože když jsem otevřel dveře, uviděl jsme ty nejhezčí zelené oči.

Nestihl jsem opustit dům před tím, než sem oni přišli.

Radši jsem je jen rychle oběhl a šel do parku.

Sakra, tohle bylo trapné.

Jen jsme se procházel parkem a čekal, až mi bratr napíše, že už můžu domů.

---

Procházel jsme se ještě asi půl hodiny a začínala mi být pomalu zima.

Nevím, kdy mi jako William hodlá napsat, že už můžu domů, ale mám takový pocit, že budu nemocný, protože venku začíná být čím dál více chladno.

---

Uběhla další hodina a bratr stále ještě nepsal.

Sakra, za chvilku bude devět hodin večer a on mě stále ještě nechce pustit domů.

Nebo ne že pustit, ale já tam radši chodit nechci.

---

William: Za chvilku jde Harry domů.

Konečně!

Už neřeším to slovo za chvíli a jdu konečně domů. Je mi dost velká zima, protože už je opravdu hodně málo stupňů na to, že je září a za chvilku je deset hodin večer.

Rychlým krokem jsem se vdal konečně domů.

Přišel jsem ke dveřím a rychle je otevřel.

Sakra, Harry se zrovna teprve oblékal.

„Ahoj, nebyla ti venku jen tak náhodou zima?" zeptal se a poukázal na to, že mám jen mikinu.

„Ani ne" řekl jsme rychle a vydal se do pokoje.

Hned když jsem za sebou zavřel dveře, lehl jsme si do postele a co nejvíce se zabalil do deky, abych se alespoň trochu ohřál.

„To jsi se před ním nemohl chovat alespoň trochu normálně? Nemusel hned vědět jakej je muj bratr pošuk" řekl a protočil nade mnou očima.

Ignoroval jsme to, jako většinu jeho urážek. Doufám, že alespoň to jídlo jim chutnalo.

Vzal jsme si pyžamo, čisté spodní prádlo a odešel jsme do koupelny, abych se ohřál alespoň ve vaně.

Napustil jsem jí skoro plnou, když tu není táta a dal si tam malinovou pěnu. Je mi jedno, že mi potom bratr bude nadávat že se chovám jak holka a že mu s tim nemám páchnout v koupelně, nebo alespoň ne, když tam jde po mně on.

Celý jsem se do vody ponořil a užíval si chvilku klidu.

Ovšem chvilka skončila ve chvíli, kdy na mě klepal bratr, že by se taky šel rád ještě dneska umýt. 

On se snad ještě nebyl umýt? 

Pomalu jsem tedy vylezl a vzal si na sebe to připravené jakoby pyžamo.

V pokoji jsme si už jen lehl do postele a po chvilce jsem usnul.

---

Probudil jsme se a už od rána jsem měl den blbec.

Když jsem šel dolů ze schodů, málem jsem rozbil hubu, ale naštěstí jsem to nakonec ustál.

Ano, zase jsem si na sebe vzal to samé co vždy.

Vyšel jsem do školy a vyšel jsem až celkem dlouho, takže jsem byl rád, že jsem přímo do školy vešel přesně na první zvonění.

Všiml jsme si u skříněk ještě Nialla, tak jsme se hned vydal za ním, když máme skříňku skoro vedle sebe.