Dvojče - Larry Stylinson CZ

6

„Ahoj Ni, promiň, zaspal jsem" omluvil jsme se mu, protože jsme se domluvili, že na sebe před školou budeme čekat.

Jo, o tom že jsme zaspal jsem se předtím nezmínil, tak teď už to víte.

„Taky jsem zaspal, ale asi míň než ty" zasmál se a vydali jsme se společně do třídy.

Rychle jsem zapadl do lavice vedle bratra a připravil si věci.

---

Hned po hodině můj bratr vyšel ze třídy a když jsme se za ním podíval, držel se s Harrym za ruku.

Jasně, takže jeho nová oběť.

Nedokážu ale určit, kdo tady bude ten nahoře, protože můj bratr dole je divný, ale Harry taky nevypadá na to, že by byl ten dole. Radši se o to zajímat nebudu.

---

Nějak jsme přežil celý den ve škole a potom jsme se měl sejít s Niallem před školou, protože on chodí na oběd.

Bohužel venku byla i bratrova parta. Zase měli všichni až na Harryho cigaretu.

„Hej, Loui! Už jsme tady!" mával mi před obličejem Niall.

„Jo, promiň, zamyslel jsme se" omluvil jsme se a on se podíval tím stejným směrem jako já.

„Trápí tě tvůj bratr?" zasmál se lehce a já se uchechtnul.

„Ne, jeho teď asi přítel" musel jsme se znova uchechtnout a doufal jsem, že není homofob.

„Tvůj bratr je gay? To je hustý! Jsi taky gay?" zeptal se a já se na něj podíval.

Vypadá to, že je s tím v pohodě, takže mu řeknu pravdu.

„Umm, jo jsem" přiznal jsme a koukal se jinam.

„I když doufám, že to ani říkat nemusím, tak ti to stejně řeknu. Jsem čistě hetero, takže se do mě prosimtě hlavně nezamiluj" řekl se zoufalým pohledem a já se musel zasmát.

„Neboj se, nejsi můj typ a navíc si nikdy nemůžu dovolit se zamilovat do svého nejlepšího a jediného kamaráda, protože by to pak určitě dopadlo strašně" zasmál jsme se lehce. Jsem rád, že to bere dobře a normálně se o tom se mnou i baví.

„A máš někoho vyhlédnutého?" zeptal se.

„No, asi jo, ale mám velkou smůlu, takže nic, ale nevadí, stejně by mě nechtěl" pokrčil jsem rameny.

„Mám tušení kdo to je, ale tady to říkat nebudu. Chceš jít ke mně?" zeptal se a já pokrčil rameny.

„Beru to jako ano, takže pojď, jdeš k nám" řekl a už se vydával pryč od školy.

„Počkej, asi bych to měj říct Williamovi" řekl jsem a přemýšlel, jestli se mi tam mezi ně chce.

„Tak mu napíšeš" řekl.

„Jo, pravda, můžeme jít" řekl jsem a vydal jsem se za ním.

„Nebudu u vás doma vadit?" zeptal jsme se, abych se ujistil, že tam opravdu můžu.

„Jasně, že ne, moje mamka je ráda, když se s někým bavím, protože jinak oxiduju v obýváku a jí už z oho hrabe když se jí potom ptám na každou druhou blbost" zasmál se a já s ním.

„Tvoji rodiče budou doma?" zeptal jsme se a bych věděl jestli se mám připravit na to, že je uvidím a nebo ne.

„Jenom mamka, taťka se na nějakou dobu musel jet starat o babičku, takže tam za ním občas jezdíme, ale jinak ho teď moc nevídám" řekl a pokrčil rameny.

„A neboj, mamka je hodná" uklidnil mě trochu, ale stále jsem si nebyl jistý.

„dobře" odpověděl jsme a už jsme se věnovali cestě před sebou a zastavili jsme u rodinného domku, který byl jen o něco menší než ten náš. Když tak nad tím přemýšlím, tak Niall ani nebydlí tak daleko ode mě. Na začátku jsme totiž šli stejnou cestou jako bych šel domů.

„Tak pojď dál" pobídl mě a já si sundal boty.

„Mami, jsem doma a je tady se mnou Louis" řekl a šel někam nejspíše do obýváku, protože jsem po chvilce viděl sedačku.

Šel jsme celou dobu za ním a nakonec jsme došli až k jeho mamce.

„Dobrý den" pozdravil jsem ji.

„Ahoj, Loui, klidně mi tykej, jsem Maura" řekla mi a natáhla ke mně ruku. Přijmul jsem jí a usmál se na ní.

„No nic, my jdeme do pokoje mami" řekl Niall a když jsem se na něj podíval, měl v ruce nějaké jídlo.

Rozešel jsme se tedy za ním nejspíše do jeho pokoje, jak říkal.

Hned jak jsme tam vyšel, zaujala mě kytara v rohu místnosti. Dříve jsem zkoušel hrát, ale potom jsem z nějakého neznámého důvodu skončil.

„Hraješ na kytaru?" zeptal jsem se, i když mi to mohlo být stejně jasné.