Dvojče - Larry Stylinson CZ

14

Probudil jsem se, kdy Niall vedle mě ještě spal. Vyspal jsem se celou noc a i jsme se hezky vešli.

Po chvilce se ale probudil i on.

„Dobré ráno" řekl když si všiml, že už taky nespím.

„Dobré ráno" oplatil jsem mu pozdrav.

„Jak ses vyspal?" zeptal se.

„Jo, šlo to, ani si do mě nekopal" zasmál jsem se a on se mnou.

„Jo, ty do mě jsi taky nekopal, vešli jsme se sem dobře, koukám" řekl on a sedl si.

„Co si dáš k snídani? Já bych uděl nějaké palačinky a nebo nějaký vajíčk.... NE! Mohli bychom zajít do mekáče na snídani, dlouho jsem tam na snídani nebyl" řekl, když změnil změnil názor na to, že bychom to uvařili doma.

„Já nejsem moc zvyklý snídat, ale jestli chceš, tak tam klidně můžeme zajít" řekl jsem a Niall hned vyšel z postele.

„to jsi takhle čilý každé ráno?" zeptal jsem se.

„Ne, vždy ne, jen občas, když se vyspím z nějakého důvodu dobře, asi tady budeš spát častěji" řekl a protáhl se.

„Mám už hlaaaad, pooojď" postěžoval si, když jsem ještě stále ležel v posteli mezi tím, co jemu už zbývalo jen to, se převléct.

„No joo, už běžím" řekl jsem a pomalu taky vstal z postele.

„Převlékni se, já se otočím" řekl jsem a stoupnul jsem si směrem k židli, kde mám oblečení já.

Teď mi došlo, Niall ještě neví, že já jsme gay.  O bratrovi to ví, ale já jsme mu to přímo ještě neřekl. Možná, že mu to už ale asi došlo. Tedy možná spíš doufám.

Taky jsem se rychle převlékl, abychom mohli jít.

„Můžeme jít?" zeptal se a já přikývl.

V obýváku jsme ještě pozdravili jeho rodiče a už jsme si na sebe brali boty.

Vyšli jsme na cestu a mě napadlo, možná bych Niallovi mohl říct to s Harrym včera.

„Nialle?" oslovil jsem ho.

„No?"

„Myslíš, že je divný to, když se Harry staral o to kde jsem?" zeptal jsme se ho rovnou.

„Asi trochu?" řekl spíš jako otázku.

„Harry mě totiž včera začal sledovat na instagram, požádal mě na facebooku o přátelství a potom mi ještě psal, kde jsem" vysvětlil jsem a Niall se na mě kouknul s povytaženým obočím.

„Takovýho ho neznám, vždycky byl bezcitnej k ostatním, ale je pravda, že k těm na kterých mu záleželo byl celkem i dost milej, co jsem tak slyšel. Vypadá to, že tě má asi rád" mrknul na mě a já jsem ho bouchnul pěstí do ramene.

Niall se začal smát a za chvilku jsme stáli před McDonaldem.

„Stejně si ale myslím, že mu na tobě záleží, i když jsi bratr jeho přítele. Jsi úplně jinej než Will" řekl Niall, ale už jen potichu.

„Nech si toho" řekl jsme a zase jsme se přesunuli k těm tabulím, kde se to objednává.

Dal jsem si tam jenom jeden jogurt s ovocem a musli. Bude mi to stačit, když normálně nesnídám.

„Měl by jsi víc jíst Loui, protože jestli budeš pokračovat takhle, budeš z toho mít poruchu příjmu potravy a věř nebo ne, taky jsem jako menší jednu měl, když jsem odmítal jíst, protože jsem se chtěl líbit jedný holce, ale dostal jsem se z toho a začal jsem jíst pořádně a teď se mám skvěle a ne, to že jím jako prase a netloustnu jsme měl i před tím, ale já jsme si pořád myslel, že jsem tlustý"

„Já ale nechci být tlustý, ještě chci dát pár kil dolů, chci se líbit sám sobě, jinak budu do konce života sám" 

„Jestli si tohle myslíš, tak řeknu Harrymu, ať tě hlídá jestli jíst nebo ne, protože nedovolím, abys měl problémy jako já, dostával jsem se z toho dva roky, takže ty do toho prostě nespadneš, takže teď koupím ještě bagel a celej ho povinně sníš" řekl mi a dal ho do košíku.

„Ale Nialle, přece mě nemůžeš nutit do jídla" 

„Můžu, jestli nechci abys spadnul do problémů, takže tě teď budu hlídat u jídla" kývl hlavou a už bral do ruky účtenku.

Za chvilku byla naše objednávka už hotová a tak jsme si pro ní začli.

„Vezmeme to domů, nebo si to sníme tady?" zeptal se.

„Já bych to asi vzal domů, tady se mi moc jíst nechce" 

„Tak jo, ale rychle, protože mám hlad a teď hlavně chuť" řekl a vydal se rychlejším krokem.