Dvojče - Larry Stylinson CZ

10

Ten úkol byl lehký, ale když už jsem měl svůj hotový a chystal jsme se do postele, přiletěl mi před nos bratrův sešit.

Napsal jsme to, dal mu to a šel jsme si lehnout, protože jsme byl dneska už opravdu unavený, ani nevím proč.

Snažil jsme se co nejrychleji usnout, ale nešlo mi to. I přes to, že jsem byl unavený, nemohl jsme usnou. Převaloval jsme se ze strany na stranu a nemohl najít tu správnou polohu na spaní.

Harry s Williamem šli teprve do sprchy, takže ještě nějakou dobu asi neusnu. Snad už potom půjdou spát.

Ještě stále jsme nemohl sunout, tak jsem se vydal dolů, kde si udělám čaj. Možná se mi potom bude spát o něco málo lépe.

Došel jsem tedy do kuchyně a dal si vařit vodu na čaj.

Do hrnečku jsme vložil třešňový čaj, můj oblíbený.

Zalil jsme ho a nechal tak pět minut louhovat. 

Sáček s čajem jsem vyhodil a šel zase zpět nahoru i s hrnkem.

Sedl jsme si na postel do tureckého sedu a zase si nasadil sluchátka. 

Když jsem čaj dopil, sluchátka jsem si sundal a lehl si do postele. 

Snad za chvilku usnu, ale vzhledem k tomu, že Harry s Williamem právě budou vycházet z koupelny, tak si tím úplně nejsem jistý.

Budu hrát, že spím, snad budou potichu.

Hned jak vyšli z koupelny, tak muj bratr začal skoro řvát.

„Nechceš ještě něco než půjdeme spát? Něco k jídlu? K pití?" řekl můj bratr jako bych se právě nesnažil usnout, nebo jak oni to nejspíše vidí, jako bych právě nespal.

„Potichu, vzbudíš ho" řekl šeptem Harry. 

Je od něj moc hezké, že tohle říká bratrovi.

„No a co, mě je jedno, že spí" řekl zase William dost nahlas.

„Zlato, potichu, ty bys taky nebyl rád, kdybys byl na jeho místě" řekl opět Harry a já jsme mu za to byl moc vděčný.

„Dobře, no" zašeptal můj bratr, když od Harryho konečně pochopil to, že nemá tolik křičet.

„A chceš teda něco? Jídlo nebo pití?" zeptal se bratr znova.

„Ne, děkuju, už bych spíš šel spát" řekl Harry.

„Dobře, jak chceš" podle zvuku jsme poznal, že mu William dal pusu.

Nejspíše si spolu lehli do postele a ještě nějakou chvilinku byli slyšet zvuky toho, že se líbají.

Potom už šli konečně taky spát. 

---

Probudili mě bratr, když Harrymu přál dobré ráno.

„Notak, nech ho ještě spát, ale dobré ráno" napomenul ho Harry. 

„Proč mi přijde, že máš jeho radši něž mě" řekl znechuceným hlasem a podle zvuků se zvedl z postele.

„Neboj se, ale trošku ho respektuj" řekl Harry.

Myslím si, že si Harryho můj bratr nezaslouží. Harry je hodný, milý, jasně že taky hezký a William je hodný jen na lidi, kterým se to hodí.

I když je to Williamovo přítel, nemyslím si, že Harryho miluje tak, jak by měl. William neumí milovat.

Nikdy nikoho nemiloval, ale vždy s nima byl týden a potom je někam poslal, po několika nocích společně. 

Harry mi ale nepřijde jako ten, kterému by to bylo jedno. On má nějaké city a jestli bratra opravdu miluje, tak mu tímhle asi alespoň trochu ublíží.

Když odešli dolů nejspíše na snídani, tak jsem já sám vylezl z postele. 

Nechci se tady převlékat před Harrym a bratrem, takže se převleču ještě než se ze snídaně vrátí.

Vzal jsme si na sebe to co vždy, ale zítra si to oblečení budu muset dát vyprat, ale naštěstí je sobota.

Co nejrychleji jsme se převlékl a potom jsem se přesunul do koupelny, kde jsme si učesal vlasy a mezi tím co se po schodech vraceli ti dvá, tak jsem si ještě stihl vyčistit zuby.

Když jsme se vrátil zpátky do pokoje, Harry si česal vlasy a William ho z postele pozoroval. Chtěl bych být na Williamovo místě, protože Harry je opravdu krásný a já sám bych ho pozoroval neustále.

„Dobré ráno" popřál mi Harry a William za ním protočil očima. 

„Dobré ráno" pípnul jsem.

Vzal jsem si do ruky telefon a kouknul se na hodiny. asi bych měl vyrazit, Niall už by tam za chvilku měl být a vzhledem k tomu, že jsem poslední dva dny přišel pozdě, tak bych tam dneska mohl být dříve.

Vzal jsme si batoh a šel ke dveřím, kde jsme si nazul boty a už jsem šel ke škole.