Dvojče - Larry Stylinson CZ

18

„Kdy to mám Harrymu říct?" zeptal se zase jako bych s tímhle měl zkušenosti.

„Já fakt nevím, myslel jsem, že na tohle jsi odborník ty" řekl jsme a on se zasmál.

„Jak jsme říkal, Harry mi otevřel oči a už ani rozcházení pro mě není taková hračka. Kord když on neni jako někdo komu by to potom bylo úplně jedno" povzdechl si.

„Chci ale abys tam byl taky, někde za rohem nebo tak"

„a proč?" zeptal jsem se zmateně.

„Nevím, budeš moje psychická podpora" řekl mi.

„Dobře, proč ne" pokrčil jsem rameny.

„Mám mu zavolat ať teď přijde?"

„Já sakra nevím, Wille. Já jsem v životě k někomu koho miluju ani nepromluvil, takže ti sakra nemůžu pomoct" skoro jsme zakřičel.

„jo, jo, jo, promiň, ale jsem poprvé pořádně nervozní" skousl si ret.

„Ani se ti nedivím, já bych to nedokázal, radši bych s ním byl a nikdy mu neřekl to, že se s ním rozcházím" zakroutil jsme hlavou.

„Já to ale nějak udělám a chci to mít za sebou co nejdříve takže teď beru telefon a jdu mu zavolat, aby přišel" řekl a bral do ruky telefon.

Dal si ho k uchu a za chvilku jsem jen slyšel Harryho hlas.

„Harry?" oslovil ho Will.

„Mohl bys teď někdy přijít?" zeptal se ho do telefonu.

„Dobře, budu tě tady čekat, musím ti něco říct" řekl a telefon položil.

„Za pět minut říkal, že tady je" odíval se na mě.

„Dobře"

Will vstal z postele a přešel k jeho skříni. Vzal si na sebe obyčejný černý tepláky. Hustý, vždy potřeboval vypadat dokonale, takže si na sebe bral jen džíny i když byl doma.

„Pojď radši ven, ještě by to slyšel táta a už by ho hnal pryč, nesnese když tady někoho mam, proto tady byl Harry ty poslední dva dny" řekl a ještě si přes hlavu natáhl mikinu.

Vstal jsem tedy z postele a šel taky dolů.

Otec seděl dole u televize.

„Hej Lewisi, ať tady mam večer dva kartony piv" řekl mi.

„Tati, nech ho teď. Potom ti s tím pomůžu" řekl Will druhou větu šeptem ke mně.

„Nedovoluj si na mě, Williame a ať tam jde Lewis. Konec debaty" rozhodl táta.

„Neboj se, půjdu tam s tebou, teď pojď, každou chvilku tady bude Harry" řekl zase šeptem a už otevíral dveře ven.

Rychle jsem na sebe hodil boty a šel jsem ven za ním.

„Jdi tam za roh, prosím. Kdyby něco, tak můžeš zakročit" řekl mi a šel před vrátka.

Stoupnul jsem si za roh a ani jsem nevykukoval ven. Nepotřebuji to vidět, ale jen slyšet.

Za chvilku jsem slyšel jak Harry říká bratrovi ahoj a potom si dali pusu.

„Děje se něco?" zeptal se ho Harry.

„Umm, musím ti něco říct" začal dost hodně nervozně můj bratr.

„No, povídej" pobídl ho Harry.

„Ty jsi mi otevřel oči a já jsme si uvědomil, že to takhle nejde" nedořekl to a Harry mu skočil do řeči.

„Chceš se se mnou rozejít, že jo?" řekl překvapivě hodně klidným hlasem.

„Harry, ale mám tě moc rád, chci s tebou být dál kamarád, ale nemiluji tě, abychom byli pár" řekl můj bratr.

„Já to chápu a mám to stejně, jako kamarádi to bud lepší, na tom se shodneme" souhlasil Harry s bratrem.

„Takže kamarádi?" 

„Nejlepší kamarádi?" řekl nejistým hlasem můj bratr.

„Souhlasím, nejlepší kamarádi" věděl jsem, že se při téhle větě Harry zasmál. 

Nejspíše se teď objali.

„Začínáš být jako tvůj bratr" přimotal do toho mě Harry.

„A to je dobře, nebo šatně?" zasmál se Will.

„To je asi spíš dobře, protože už si doufám nebudeš před všema hrát na takovýho fajírka" 

„jakože jsem před tim byl nějak strašně strašnej, jo?" řekl Will jako nějaká uražená holka.

„No..." řekl hraně Harry a oba se potom zasmáli.

„Už budu muset jít, tak se měj, uvidíme se zítra ve škole" řekl můj bratr. Konečně budu moct vylézt.

„Tak se měj, ahoj" nejspíše se naposledy objali a potom ke mně přišel Will.

Přitáhl si mě nečekaně do objetí a já mu ho s radostí opětoval. 

„Jsme tak rád, že to dopadlo takhle dobře" zamumlal vedle mé hlavy.

„Jsem rád za tebe" usmál jsme se a on se odtáhnul.

„Pojď, půjdu s tebou koupit tátovi to pivo" řekl a tak jsme se vydali do domu, abychom se jinak oblékli.

Nahoře jsme si vzali dříny, mikinu, bratr si do kapsy hodil jeho falešnou občanku kterou mi nedavno půjčil abych mu koupil cigarety a šli jsme do obchodu.