Dvojče - Larry Stylinson CZ

19

Vrátili jsme se a já si lehnul zase do postele. Jsem v ní teď nějak často. Taky bych se někdy mohl jít projít.

---

Po asi hodině jsem dostal hlad, takže jsem si šel dolů pro nějaké jídlo.

Táta seděl pořád dole u televize a teď měl v ruce i pivo.

Rychle jsem si vzal misku cereálií s mlékem a zase jsem šel nahoru. Mohl jsem se zeptat ještě Williama, který by určitě chtěl taky...

Vrátil jsme se tedy zpět dolů a rovnou jsme mu jednu mističku udělal taky.

Obě jsem vzal do rukou a vydal se po schodech nahoru.

„Přinesl jsem ti cereálie" řekl jsme a podal mu jednu misku.

„Díky" poděkoval mi a hned se do toho pustil. Myslel jsme si to, že on si dá cereálie vždy.

Taky jsme je snědl a prázdnou misku jsme položil na stůl a zase jsme si sedl do postele. Už nechci ležet, asi se tedy půjdu projít.

Vzal jsme si na sebe jen mikinu, protože jsme na sobě už měl tepláky a tričko.

„Kam jdeš?" zeptal se Will.

„Jdu se projít" odpověděl jsem.

„Můžu jít s tebou?" zeptal se mě.

„Jo, klidně pojď" odpověděl jsme a tak taky vstal z postele.

Vzal si na sebe taky jen mikinu a vyšli jsme ven.

Procházeli jsme se parkem. Ještě nikdy jsme takhle společně nikde nebyli.

„Vážně jsme šestnáct let čekal na to, aby mi někdo otevřel oči a já jsme se normálně začal bavit se svým bratrem, který jsme zjistil, že je tak moc fajn" řekl a já jsem se musel usmát. Je to od něj hezké slyšet.

„Je hezký to takhle slyšet a jsem rád, že se takhle bavíme, asi budu muset poděkovat Harrymu" řekl jsme a společně jsme se lehce zasmáli.

„Jo, Harry je tak moc hodnej, ale já pro něj nejsem stvořený, nechám ho někomu jinému, protože já bych sním do konce života nedokázal být" řekl.

„I pro mě působí jako moc fajn člověk"

„Jo, taky že je"

---

Došli jsme domů až když se skoro stmívalo.

„Jdu do koupelny" řekl Will a zavřel se tam.

Já jsme už skoro usínal, ale vzhledem k tomu, že zítra je zase škola, tak do sprchy musím.

Připravil jsem si věci které si vezmu až ze sprchy vylezu a už potom jen půjdu spát, protože jsme opravdu unavený. Možná, že mě ale sprcha probudí.

Hned po tom co Will vylezl jsme do té koupelny zapadl a rychle jsme se umyl.

V pokoji jsem zalehl do postele a do jedné minuty jsme usnul.

---

Probudil jsme se na zvuk mého budíku, když mi vedle hlavy začal zvonit.

Vzal jsem si na sebe oblečení co vždy a učesal si v koupelně vlasy. Bratr v pokoji nebyl, ale nevím, kde je.

Jak jsme tuhle myšlenku dokončil, Will do pokoje přišel už připravený do školy.

„Dobrý ráno, nechceš si někdy fakt vzít něco jinýho než je tohle?" zeptal se zoufalým hlasem.

„Nechci" odpověděl jsem stručně.

„Proč? Vždyť nosíš jenom tohle a nikdy nic jinýho, taky by sis místo těch džín co na tobě skoro plandají vzít něco přitažlivějšího?"

„Jsem takhle spokojený, alespoň nikdo nemusí nic říkat na mojí postavu a já můžu být v klidu" řekl jsem. Ani jsme si nevšiml, že mi ty džíny jsou už skoro volný.

„Někdy tě obleču jinak než do toho co teď nosíš a uvidíš, jak rychle si potom někoho najdeš. A tu tvojí patku taky upravíme" řekl mi.

„Ne, já mám svojí patku rád a nehodlám ji měnit. A ani to oblečení, alespoň na mě tak moc lidí nekouká"

„Nebudeš odmlouvat" řekl a už si bral tašku.

„Nechceš jít k naší partě? Chci, abys poznal i ostatní i když tě ze začátku dost odsuzovali, protože jsem je nakazil, ale to bude v pohodě, věř mi"

„Já nevím, bude na mě čekat Niall a ještě k tomu..." Will mi skočil do řeči.

„Takže jdeš k nám a Niall taky, super, tak pojď" řekl mi a chytil mě za ruku.

Rychle jsem ještě vzal do ruky batoh a na chodbě jsme si vzali na sebe boty. 

Vyšli jsme směrem ke škole a já jsme byl celkem nervozní, protože se mi jeho kamarádi moc nelíbí.

Došli jsme k nim a on se se všema pozdravil plácnutím.

„To je ten tvůj pošahanej bratr?" zeptal se jeden s tmavší pletí a skoro mi vyfouknul dým z cigarety do obličeje.

„Zas tak pošahanej neni, je celkem fajn, stačí ho po šestnácti letech poznat" řekl taky si vytáhl jednu cigaretu.

Harry tady ještě neni, takže jsem tady jediný, kdo nemá cigaretu.