Dvojče - Larry Stylinson CZ

24

O týden později, Louiho pohled

Jsem teď u Harryho druhý týden. Will říkal, že doma mě táta neshání, jídlo si nějak shání a on se má dobře. Byl tady za mnou několikrát. 

Hodně jsem se s Harrym sblížil. Zamiloval jsem se do něj. 

On je tak strašně moc milý, pozorný a tak hezky se o mě stará!

Jeho rodina je taky skvělá. Do nemocnice jsme nakonec nejeli, přemluvil jsem Harryho, že nikam nepotřebuji a že můžu být takhle v klidu doma, že se to za chvilku spraví a já budu zase zdravý.

Spím s Harrym v jeho posteli a vždy spím skoro nalepený na něm. Já si určitě nestěžuji, jsem rád a spí se mi tak moc dobře. snad jemu to taky nevadí.

Dnes už je mi skoro dobře, ale ještě zítra nejdu do školy. Ani se mi tam nechce.

„Tady máš jídlo a přinesl jsem nám i nový pití" řekl a podal mi jeden talíř se třema toustama. Jak to mám sníst?

A k tomu pití, pijeme tady už dva dny z jedné flašky, protože jsme se shodli, že je zbytečné používat skleničky.

Pustil jsem se do toustu a byl dobrý. Už jsem ho tady jednou měl a chutnal mi.

---

„Notaak, sněz i ten poslední, udělej mi radost" říkal Harry, když jsem už prostě nemohl sníst poslední toust. Ty dva byly až až.

„Hazza, já už to fakt nedám" řekl jsem.

„Jak jsi mi to řekl?" zeptal se.

„Co?" zepal jsem se já zmateně.

„Před tím, hned na začátku. Jak že si mi to řekl?" usmál sem.

„Umm, Hazza?"

Jen se usmál a vzal si ten toust, který jsem nesnědl. Natláskal ho do sebe za pár minutek.

„Půjdu se umýt, můžu?"

„Budeš se ptát každý den? Vem si nějaké moje oblečení a jdi" řekl a ukázal na jeho skříň, odkud jsem si vzal už tolik oblečení.

Vstal jsem tedy z postele a vzal jsem si Harryho tričko s kraťasama.

Odešel jsem do koupelny a rychle se vysprchoval.

Lehl jsem si v posteli zase do postele a koukal se s Harrym na televizi.

Byl jsem nalepený na jeho hrudi, ale ani jeden z nás si nestěžoval. Divím se, že se před ním už ani moc nestydím.

„Bude ti hodně vadit, když se dneska nepůjdu sprchovat? Fakt se mi nechce" 

„Ne, opravdu nevadí. Stejně's dneska nikde pořádně nebyl, ale je to na tobě. Mě se ptát nemusíš, mě by to na sto procent nevadilo" řekl jsem, ale to, že ho nechci nikam pustit, protože tady chci být s ním.

„Dobře, tak dneska sprchu vynechám" řekl a já jsem se usmál.

Pomalu se mi zavíraly oči, takže jsem za malinkou chvilku usnul.

---

„Lou, vstávej už" lehce se mnou zatřásl Harry.

„A prooč" protestoval jsem.

„Vždyť bude jedenáct hodin" řekl a tak jsem se tedy posadil.

„Tady máš snídani a já dojím maximálně jedno menší sousto, takže dobou chuť" řekl a podal mi tác, na kterém byl talíř s takovou.. ups, nevím jak to nazvat. Je to prostě vajíčko, šunka, sýr a je to udělaný jako tortila.

„Děkuju" poděkoval jsem.

ukrojil jsme si jeden kousek a namočil si ho trochu do kečupu. No a co, jo namáčím si to do kečupu.

Bylo to moc dobré.

---

Dojedl jsem to celé, ale byl jsem opravdu plný.

„Tyjo, dobrý. Nevěřím, že's to opravdu snědl, ale jsi šikovný" mrknul na mě, ale já jsem mohl jen ležet v posteli s rukou na břiše.

„Tak ty se dneska si už nehneš, ale to nevadí... teda vlastně vadí, ale do tý doby ti ještě vyhládne, bude muset" řekl a sedl si vedle mě.

„Můžeme zatím kouknout na nějakej film" řekl, ale mě už se na filmy koukat nechce.

„Mě už se na film koukat nechce" řekl jsem.

„Tak co chceš..." zastavilo ho ale vyzvánění jeho telefonu.

„No? Jasně, budu tě čekat" řekl a telefon položil.

„Přijde Will, takže vyřešeno" řekl mi a tak jsem jen kývnul. Nevadí mi tady brácha, povídá se s ním teď dobře a za to předtím se omluvil, i když jsem si to strašně bral k srdci. Byl jsem až moc velká herečka.

Za chvilku už byl slyšet zvonek, tak tam Harry šel, aby bratrovi otevřel. 

„Ahoj" pozdravil jsem Williama a i s Harrym si sedli na postel.

Pozdrav mi oplatil a potom jsme dost dlouhou dobu kecali, než Harry neodešel na chvilku dolů.

„Loui?" oslovil mě William.

„No?" odpověděl jsem.

„Že pro tebe Harry není jenom kamarád?" zeptal se a já jsme opatrně kývnul.

Usmál se a povídal dál.

„Tak mu to řekni, přece se na něj podívej, on to má stejně. i když jsem s ním taky dřív byl, ty si ho zasloužíš víc, než já, přeju vám to" řekl mi.

„Bojím se, ale děkuju, brácho" řekl jsem já a obejmul ho. Konečně je pro mě jako pravý brácha.