Dvojče - Larry Stylinson CZ

15

Měl jsem co dělat, abych ho stíhal, protože jsem i oproti Niallovi dost malý.

Kolik měřím? Jelikož můj bratr měří asi sto sedmdesát pět centimetrů, tak já mám pravděpodobně nějakých sto šedesát pět. ano, jsem hodně malý.

Konečně jsme došli k Horanovým domů a jídlo jsme si vzali do pokoje.

Pustili jsme se do toho, ale já jsem po jogurtu už nic moc nechtěl.

Doufal jsem, že si nevšimne nebo nevzpomene na zbytek, ale bohužel, nevyšlo mi to.

„Co zbytek, Loui? Sníš to všechno" řekl a tak jsem vzal do ruky i tu věc, kterà jsem zapomněl jak se jmenuje.

Kouknul jsem do toho a bylo to překvapivě i docela dobrý.

Po půlce už jsem nemohl, ale podle pohledu Nialla jsem pochopil, že to sníst prostě musím.

Nějak jsem to do sebe všechno narval, ale byl jsem plný. Bylo toho na mě po ránu moc, protože jsem nikdy nesnídám. Nikdy.

„No, vidíš, jak si to zvládnul" řekl a usmál se.

„Jo, zvládnul, ale jsem až moc plný, mám pocit, že za chvilku už prasknu" řekl jsem a dál jen ležel.

Cinknul vedle mě telefon a tak jsem si ho vzal do ruky. Nejspíše je to bratr.

„Kdo ti píše?" zeptal se hned Niall.

„Nevím, nejspíše bratr" řekl jsem a přejel prstem po obrazovce. Bylo to upozornění z messengeru, kam mi bratr normálně nepíše.

Rozklikl jsem to a vykoukla na mě zpráva od Harryho.

„Ha! Myslel jsem si to" řekl Niall.

Harry Styles: Kdy přijdeš domů? Máš klíče?

Proč mi tohle Harry píše? To mu snad bratr vzal telefon a jednou se začal starat?

Já: Nevím kdy přijdu, asi někdy odpoledne, cca ve tři a klíče nemám, proč se ptáš?

Harry Styles: Will chce jít pryč a nezajímá se o to jak se potom dostaneš domů, takže se starám já. Přinesu ti je k Niallovi, za pět minut tam budu před domem.

„Harry ví, kde bydlíš?" zeptal jsem se Nialla, protože kdyby nevěděl kde bydlí, těžko mi sem přinese klíče.

„Párkrát tady byl s jeho mamkou, znají se" vysvětlil.

„Za chvilku mi sem prý přinese klíče, protože chtějí s Williamem někam jít"

„jasně" odpověděl zase Niall.

„Co máš dneska v plánu dělat?" zeptal jsem se ho.

„Nevím, asi jen ležet, potom ležet a ještě ležet" pokrčil rameny.

„Co ty?" dodal ještě.

„Já budu muset jít ještě nakoupit, protože se dneska vrací otec z týdenní pracovní cesty, takže potom i uvařit"

„Jestli chceš, klidně půjdu nakoupit s tebou" nabídl se.

„Jestli se ti chce, tak klidně můžeš"

„To jako chodíš z vaší rodiny nakupovat jenom ty? To se o domácnost staráš jenom ty, ne?" zeptal se.

„Jo, musím, jinak by to tam zaprvé vypadalo jak v prasečáku a za druhé prostě musím"

„A proč ty musíš a William nemusí dělat nic?" ptal se dál.

„Táta ho má z nějakého důvodu prostě radši. nejspíš pro něj jsem spíš dcera, než syn. Pořád mi říká, že mám být jako William, ale já nechci být jako on"

„Nezasloužíš si to, abys tam byl jen jako služka. Jsi přece taky jeho syn"

„Takhle to ale on nevidí"

„Dobře, taky skončíme tohle hroznou konverzaci, už se o tom nebudeme bavit, stejně by tady každou chvilku měl být ten Harry"

Vyšel jsem tedy ven, kde už stáhl Harry.

„Ahoj, tady je máš a potom se Will vrátí domů někdy večer, můžeš to říct vašemu tátovi" řekl a už zase odcházel.

„Děkuju" zavolal jsem ještě na něj.

Vrátil jsem se zpět k Niallovi do pokoje.

„Nezahrajeme si něco? Celkem se nudím a už se mi nechce pořád jenom ležet" řekl Niall a sedl si.

„Jo, proč ne" souhlasil jsem.

„Třeba FIFU?" 

„Jasně, ta mi jde, porazím tě" mrknul jsme na něj a on už zapínal hru.

„Když myslíš, tak jo, ale já jsem určitě lepší" 

„Ne, to teda ne, já jsem lepší" řekl jsem a on jen zakroutil hlavou.

Vzal jsem do ruky ovladač a hra začla.

---

„Sakra, jak jsi to mohl vyhrát?! A ještě k tomu pokaždý! Jak ses to sakra naučil takhle dobře?!" musel jsem se mu zasmát. 

„Říkal jsem, že vyhraju. Jsem v tom prostě dobrý, dříve jsem to hrál, i když už jsem to dlouho neměl v ruce" řekl jsem.

„Achjo, asi mě to budeš muset doučit, protože tě nenechám vyhrávat pořád, to si nemysli" ukázal na mě prstem.