Dvojče - Larry Stylinson CZ

16

„Můžeme jít?" zeptal se Niall, když jsme byli ještě u něj, odkud jsme měli jít k nám pro peníze a potom do obchodu.

„Jop" souhlasil jsem a tak jsme se vydali na cestu k nám.

Došli jsme k nám a Niall na mě počkal venku. Vzal jsme rychle peníze a s Niallem jsme vyšli do obchodu.

Nakoupili jsme to nejdůležitější a teď je čas na vaření.

„Díky Nialle, že jsi šel se mnou a že jsme mohl být u vás, vážím si toho" řekl jsem a usmál se na něj.

„nemáš za co, kdykoliv bys něco potřeboval, tak řekni, jsem tu pro tebe"

„Vážně, děkuju. Tak se měj" řekl jsem naposledy, ještě než se se mnou i on rozloučil a potom odešel.

Protože se táta každou chvilku vrátí, měl bych se dát hodně rychle do vaření.

Udělám jen obyčejné kuře, protože to bude teď asi jedno z nejjednoduších věcí.

---

Rychle jsem to dovařil a teď mě čeká jen menší úklid domu, protože by mi jinak hrozilo ještě vynadání za to, že jsem tady udělal bordel.

Vyluxoval jsem, utřel prach a potom jsem ještě rychle zapnul myčku s nádobím.

Hned co domyla jsem to nádobí uklidil a v tu chvilku kdy jsem skříňku zavřel, přišel otec.

„Ahoj" pozdravil jsem ho.

„Čau, je navařeno?" zeptal se bez jediného pohledu na mě.

„Jo je, kuře je ještě v troubě" řekl jsme a pomalu jsem se vydával nahoru do pokoje.

Nahoře jsem si lehl do postele a byl na telefonu. Kam sakra bratr s Harrym šli?

---

Šel jsem si domů pro nějaké jídlo, protože mi dost kručelo v břiše, ale tátu jsem doma neviděl.

Spát teď nemůže, protože tady nikde neni plechovka od piva, které vždy před spaním pije, ale chybí tady jeho taška do práce.

Když se teď vrátil ze služební cesty, tak by teď neměl být v práci, nebo jo? Já nevím.

Vzal jsme do ruky zase telefon a napsal jsem mu.

Já: Ty jsi v práci?

Troy Austin: jo

Jednoduchá odpověď, ale i tak se divím, že mi vůbec odpověděl.

Vzal jsem si z lednice jogurt, který jsem koupil a lžičkou jsem ho snědl u stolu.

Vrátil jsem se potom zase do postele, kde jsem dál byl na telefonu.

---

Uslyšel jsem jak dole bouchly dveře a potom dva hlasy. Nedokázal jsem je takhle přirovnat. Otevřel jsem dveře abych hlasy slyšel lépe.

„Sakra, snaž se trošku" říkal Harry, který tam byl.

„j-jooo" škytnul můj bratr.

Vydal jsem se tedy za nima dolů, protože můj bratr nezněl moc v pohodě.

„Ahoj, promiň, jestli jsem tě s ním vzbudil, ale když je opilej, tak je nemožnej" řekl a dál ho tahal nahoru.

„Ahoj" pípnul jsem.

„snad to s ním v jednom pokoji vydržíš, ale měl by za chvilku snad usnout, dostal jsem do něj dva prášky na spaní, který by za dvacet minut měly zabrat"

„Dobře, chceš s ním nějak pomoct?" zeptal jsem se ho.

„Ne, to je v pohodě, jestli chceš, klidně si jdi lehnout, já ho nějak zkrotím" řekl a dovedl ho až do koupelny.

„Vyčisti si zuby, táhne z tebe jak něco!" přikázal mu Harry.

„J-jo! Pracuju na tom!" zakymácel se William.

Radši jsem si lehl do postele a dál byl na telefonu. nejsem ani moc unavený.

Harry konečně dotlačil Williama k posteli, kde ho uložil ke spánku a on za chvilku usnul.

„Popasoval ses s ním dobře" lehce jsem se zasmál.

„Jo, i když to bylo celkem těžký, povedlo se mi to. Když dostal zprávu od táty že jde na noční, tak mě hned táhnul do baru. Říkal že si dá skleničku a půjdem a teď tady leží takhle. Kdyby něco, tak mi volej, ano?"

„Umm, dobře, kdyžtak zavolám" řekl jsme a Harry se usmál.

Usmál se na mě! On je tak moc krásný!

„Tak ahoj" rozloučil se a už odcházel.

„Ahoj!" zavolal jsem na něj ještě.

Proč by tak moc milý a krásný člověk měl být s někým jako je můj bratr, kdo se převážně přetvařuje. Nebo tedy spíš dokáže být hnusný na svého bratra, dokonce dvojče, které mu podle všeho nikdy nic tak strašně moc hrozného neudělalo.

Jen doufám, že až se můj bratr s Harrym rozejde, tak že to Harry vezme v pohodě a nebude kvůli tomu zlomený, i když celkem pochybuji, že by mu to bylo nějak extra líto.

Neskutečně bratrovi Harryho zavidím. Ten kluk je dokonalý. Podle mě se k sobě můj bratr a Harry nehodí.