Dvojče - Larry Stylinson CZ

7

„Jop, hraju" odpověděl.

„Nechceš mi něco zahrát?" zasmál se na mě a on se na mě podíval s jiskřičkama v očích.

„Nikdy to po mně nikdo nechtěl, protože všichni říkali, že to je otravný, jasný, zahraji ti rád" řekl a hned si kytaru vzal k sobě.

Nejprve ji naladil a potom začal hrát.

Ty písničky jsem sice neznal, ale bylo to hezký, jako všechno na kytaru.

„Hrál si někdy na kytaru?" zeptal se.

„Jo, hrál, ale teď už jsem dlouho nehrál" řekl jsem a pokrčil rameny.

„Zkus to alespoň, kdyžtak ti pomůžu" nabídl se a tak jsme si od něj pomalu vzal kytaru.

Zkusil jsme zahrát písničku, kterou jsme se na kytaru učil jako první.

„Vždyť ti to jde, je to hustý" řekl a já jsem se na něj usmál.

„Děkuju" poděkoval jsem.

„Jo, nechceš taky něco k jídlu? Musíš mít určitě hlad" řekl, ale já si tady od nich nechci brát jídlo, ani ten hlad spíš nemám.

„Nene, to je v pohodě" řekl jsem a on se stejně rozešel do kuchyně.

Otevřel ledničku a vytáhl z ní nějaký pekáč.

„Kolik si dáš?" zeptal se a já se zasmál.

„Jen trochu" řekl jsem a on mi nadal skoro plný talíř lasagní. Mám je rád, takže dobrý.

Posadili jsme se ke stolu, protože on si taky dal.

---

Byl jsem u Nialla dost dlouho a ani mi nedošlo, že jsem nenapsal bratrovi.

Už jsem byl na cestě a nějak mi nedošlo, že tam možná bude mít bratr Harryho.

Zavřel jsem za sebou dveře do domu a hned se vydal nahoru do pokoje.

Hned jak jsem otevřel dveře, hned jsem je zase zavřel.

Plácnul jsem se do čela a šel zase zpátky ven.

Ano, právě jsem viděl svého bratra jen pár sekund před tím, než bude v Harrym. Nechce se mi věřit, že je William nahoře, ale zase bych si nedokázal představit, jak on je dole. Ne, ani se to nechci představovat.

Radši jsem šel zase do parku, jako včera.

Snad mi bratr zase napíše, Alena ž přijdu domů, tak jsem si skoro jistý, že bude neskutečně naštvaný.

Sedl jsem si v parku na lavičku a byl jsem na telefonu.

Protože jsem ještě vlastně nebyl od školy doma, tak mám na sobě stále to, co nosím do školy. Musím si to dát v nejbližší době do pračky, aby to nebylo špinavý, když to nosím každý den.

William: Už můžeš domů, celý si nám to zkazil

Asi po půl hodině mi přišla tahle zpráva od bratra.

Výborně, to si zase vypiju.

Vydal jsem se tedy už domů, ale stále jsem ten obrázek z pokoje měl před očima. Tohle jen tak z hlavy nedostanu...

Došel jsme domů a chtěl jsme se co nejdříve dostat do koupelny, abych se umyl, udělal si úkol a potom šel rovnou spát. Vlastně ještě udělat úkol i Williamovi.

„Hej!" zavolal na mě William hned jak si mě všimnul.

„No" ozval jsem se.

„Příště, až nepřijdeš domů, tak mi alespoň napiš, kdy přijdeš domů, nebo sem radši vůbec nechoď, taky by to neuškodilo" zasmál se a já nad tím jen pokroutil hlavou.

Odešel jsme tedy do koupelny a vlezl si do sprchy.

Hned jak jsem se umyl, sedl jsem si k úkolu.

Bratr okolo mě prošel do postele a mezi tím mi na stůl hodil jeho sešit na matiku, abych mu ho taky udělal.

---

Měl jsme to hotové za ani ne půl hodiny, protože tohle je jednoduché. Celkově mi to ve škole celkem jde, takže je to v pohodě a nedělá mi takový problém ty úkoly dělat i bratrovi.

Lehl jsme si do postele a po chvilce jsem usnul. Vždy když už jdu do postele, tak jsme celkem unavený.

---

Probudil jsem se, když bratr už ani nebyl v posteli.

Kouknul jsem se na telefon, který ležel vedle mě a zjistil jsem, že jsem jaksi zaspal.

Rychlé jsem vyletěl postele a běžel do koupelny.

Učesal jsem si vlasy, co nejrychleji, ale přesto pečlivě jsem si vyčistil zuby a hned potom běžel do pokoje.

Vzal jsem si oblečení do školy a hned jsem s batohem na zádech vyrazil.

Jeden den mám fakt špatný už od rána a na druhý den zaspím.

Šel jsem co nejrychlejší krokem, abych ještě stihl první hodinu, ale to se asi nestane.

Šel jsem tak rychle, že jsi si ani nevšiml člověka, který šel stejným směrem ze strany.

Zdravím! Mám na vás takovou otázku. Možná někdo znáte příběh, který se jmenoval něco jako Daddy in 16. Je to Larry příběh, kde je Louis v šestnácti letech otec a potom potká Harryho, nebo alespoň myslím, že to tak je. 

Už je to nějaká doba co jsme ho četla a teď ho nemůžu za boha najít. Pokud ten příběh někdo znáte, je ještě k dohledání? Ráda bych si ho zase přečetla.