Dvojče - Larry Stylinson CZ

3

Stojím teď před naší školou, kde budu teď další dva roky. Vpadá celkem nově.

Vešli jsme dovnitř, ale první hodina už začala. Začali jsme hledat ředitelnu, protože tam bychom se logicky měli dozvědět informace o tom kde máme třídu a tak.

„Mimochodem, doufám, že nejsi až tak blbej a taky hledáš ředitelnu" řekl mi a já jsme jen přikývl, i když to asi neviděl.

Najednou proti nám šla parta nějakých kluků. Nejspíše si budou rozumět s Williamem.

Jeden z nich mě ale moc zaujal. Měl krásné kudrnaté vlasy, byl vysoký a když se zasmál, vypadal jako bůh.

„Hej, čau. Hledam ředitelnu, řeknete mi, kde je?" zeptal se můj bratr, když jsme šli už skoro kolem nich.

„Čus, jo, je když jdeš tady na konec uličky, zatočíš do leva a potom nahoru po schodech nahoru, už uvidíš dveře" řekl jeden z nich.

„Dík kámo" poděkoval můj bratr a šel dál.

Jednu chvilku se na mě ten kudrnatý taky podíval, tak jsem radši rychle sklopil hlavu.

Šel jsem hned za Willem a měl jsme lehce problém ho stíhat. Možná ještě můžu říct, že on je asi o deset centimetrů vyšší.

Konečně jsme došli k těm dveřím a Will na ně zaťukal. Po tom co se ozvalo „dále" jsme vlezli dovnitř.

„Aa, dobrý den, vy musíte být Tomlinsonovi" řekl ředitel a pobídl nás, ať si sedneme na židle u stolu.

Posadili jsme se ob židli a ředitel začal povídat.

„Já jsme Thomas Black a vaše třídní učitelka bude Hannah Black, ano, je to moje manželka.

Dovedu vás k vám do třídy, která je v druhém patře" řekl nám a ještě povídal o tom co kde je a tak.

„Tak pojďte za mnou, dovedu vás do třídy" zvedli jsme se ze židlí a šli za ředitelem.

Došli jsme ke dveřím, na které zaklepal.

„Zdravím, vedu nové žáky" řekl a odešel. Zůstali jsme tam stát jako tvrdé Y.

„Dobrý den, chlapci, posaďte se společně do poslední lavice u okna" řekla nám učitelka a tak jsme se tam vydali.

„Třído, tohle jsou vaši noví spolužáci, Louis a William Tomlinsonovi" představila nás učitelka a dál se věnovala svému výkladu.

Jen jsme s bratrem seděli a sledovali tabuli.

Když jsme vešli do třídy, hned jsme uviděl několik lidí se kterýma si můj bratr bude rozumět. Ani se nebojím, že já se nebudu mít s kým bavit, protože jsem se s nikým nebavil ani před tím, než jsme se odstěhovali.

Po skončení hodiny se William vydal pryč ode mě. Už jsme se s tím smířil, nesnáší mě a hlavně se stydí za to, že je moje dvojče.

Má ale takovou smůlu, že v obličeji jsme úplně stejní.

Našel jsme třídu, kde máme mít další hodinu.

Když jsem na chodbě zahlédl bratra, hned mi do oka padl ten kluk, kterého jsme potkali na chodbě při hledání ředitelny.

Vlastně když tak na d tím přemýšlí, tak asi všichni byli z té party. Takže William se rovnou přidal k celé partě. Doufám, že si mě nevyberou jako terč posměchu úplně všichni.

Rychle jsme kolem nich prošel, ale uslyšel jsme, co jeden z nich říkál.

„Hej, není támhleto ten tvůj bratr? Jste v obličeji úplně stejní" říkal někdo a jsem si skoro jistý, že nad tím William protočil oči.

„J to bohužel moje dvojče" řekl se znechucení a dál jsem naštěstí nic neslyšel.

Zapadl jsme do té třídy a už jsem nějak přežil zbytek hodin.

---

Vycházím teď ze školy a zase mi do oka padne parta kam teď patří i moje dvojče.

Všichni až na toho jednoho krásnýho kluka kouřili.

„Hej, Lewisi!" křičel na mě William,

„Ano?" řekl jsem tak, aby mě slyšel.

„Doma řekni, že se vrátim až večer" řekl a zase se vrátil ke svojí partě.

Rozešel jsem se tedy domů a doufal, že tam táta zatím nebude.

---

Vešel jsem k nám do domu a na ledničce byl přilepený papírek.

Musel jsem rychle odjet, budete se o sebe muset týden postarat sami. Tedy alespoň William by to mohl zvládnout.

Bylo napsáno na lístečku, ale ani mě to neurazilo. Už jsem se jednoduše smířil s tím, že já nikdy nebudu ten oblíbený.

Papírek jsme tam tedy ještě nechal pro Williama.

Došel jsme do pokoje a hned si sedl ke stolu, abych si dělal domácí úkol, který nám dnes učitelka zadala.

Vandal jsem si tedy učebnici z matiky a sešit.

Trvalo to asi patnáct minut a potom jsme to zavřel. Stejně ho ještě budu muset udělat Williamovi, takže nemá cenu si to přímo uklízet.