Dvojče - Larry Stylinson CZ

22

Dole jsem dal vařit vodu na čaj a mezi tím jsem dal do hrnku dvě kostičky cukru a pytlíček s borůvkovým čajem.

Zalil jsem to a dal jsem se do přípravy těstovin, protože nic moc jinýho neumím, ale těstoviny se smetanou a kuřecím masem je dost jednoduchý i na mě.

Rychle jsem to uvařil a vydal jsem se s jedním plným talířem nahoru za Louim, aby se najedl.

Málem jsem to po cestě sice vysypal, ale nakonec se mi povedlo donést až k posteli, kdy jsem to položil na noční stolek vedle mé postele.

Nechtěl jsme ho probouzet, ale bohužel, musel jsem, protože se teď musí najíst.

„Lou?"řekl jsme ne moc nahlas. Jen se lehce jen se trochu zavrťel, ale spal dál.

„Lou, vstávej" řekl jsem hlasitěji a to pomalu začal otevírat oči.

„Dej si jídlo, musíš jíst a určitě jsi dneska ještě nejedl, takže tady máš těstoviny" řekl jsme a podal mu talíř. Nic neříkal, jen si ode mě vzal jídlo a pustil se do toho.

Sedl jsem si vedle něj a pustil jsem televizi.

„Chceš se koukat na televizi, pustit nějaký film a nebo rovnou seriál?" zeptal jsme se ho, aby si vybral.

„Asi spíš film, ale nejspíš zase usnu, jestli to teda nevadí. Měl bych jít spíše domů" řekl a dál jedl.

„Ne, budeš tady, nenechám tě doma, ještě by jsi musel jít něco dělat, když jsi nemocný" řekl jsem a v televizi jsem vybral složku s filmy.

„Vyber si jaký chceš" řekl jsme mu.

„Tak třeba sám doma" řekl a já to pustil.

Po chvilce Lou dojedl a já jsem od něj ten talíř vzal.

Odnesl jsem ho dolů do myčky a zase jsem se vrátil nahoru.

Louimu už tam v posteli padaly oči, ale ze všech sil se je snažil nechat otevřené.

Sedl jsem si vedle něj a koukal se na ten film.

Po chvilce Lou vedle mě usnul a tím mu hlava spadla na moje rameno. Takhle ho ale potom bude dost bolet za krkem...

Vzal jsem tedy jeho hlavu a položil jsem si ji do klína. no co už, nevadí mi to a jeho potom snad nebude bolet krk.

Když tak přemýšlím, za chvilku by měla přijet mamka..

Nejde o to, že by jí tady Louis vadil, to určitě ne, prý je ráda, když tady někoho mám nebo když se s někým bavím, ale spíše jde o to, že moje mamka moc ráda dělá z mých kamarádů moje přítele.

To že jsme gay vzala moje rodina krásně. Moje mamka za mě byla šťastná a sestra si to prý myslela a byla ráda.

Dál jsem se koukal na film, ale po chvilce spadly oči i mně.

---

Probudil jsem se když Lou ještě spal, ale to je dobře, musí si pořádně odpočinout.

Kouknul jsem se na hodiny, které ukazovaly skoro dvanáct hodin. Za chvilku by měli přijet rodiče.

Film už dávno skončil, ale to mi nevadilo. Televizi jsem vypnul a vzal jsem si do ruky telefon.

Nedalo mi to a vyfotil jsem si, jak na mně Louis leží celý zabalený v peřině a v klidu spí.

Nechce se mi ho pouštět domů, protože se bojím, že jeho otec po něm bude chtít nějaký práce, co by mu když je nemocný určitě neuspěly.

Nechám si ho hezky tady u mě a Willovi napíšu, ať to kdyžtak řekne doma, nebo to tam jejich otcovi zajdu říct, protože se bojím, že by to od něj nepochopil a chtěl by, aby ho přivedl domů. Will mi něco o jejich otci vyprávěl.

Uslyšel jsem zezdola bouchnutí dveří, což znamená, že už jsou rodiče doma.

Šel bych dolů za nima, ale nechci probudit Louiho, který teď leží na mě.

No, zkusím ho nějakým způsobem přesunout vedle mě, ale fakt se bojím, že ho probudím. Snad by se ale otočil a spal dál.

Vzal jsem jeho hlavu a položil ji vedle sebe. Nějak se potom už přesunul sám, takže jsem mohl normálně odejít.

Šel jsem dolů po schodech a mamka s taťkou seděli na gauči.

„Ahoj mami, čau tati" pozdravil jsem je.

„Ahoj Harry, jak bylo ve škole? Počkat, nemáš tam ještě teď být?" zeptala se mamka.

„Jo, mám tam ještě být, ale jak jsem vám říkal o Willovi, tak má dvojče, který si doma dobírá jejich otec a protože byl nemocný, tak jsem ho vzal k nám, teď u mě nahoře spí, snad nevadí, že tady teď bude" vysvětlil jsem situaci.

„Umm, mě to nevadí, ale nedělejte tady prosím bordel" upozornila mě mamka. Škoda, že Louiho nezná, jinak by tohle v životě neřekla.

„Mami, tenhle člověk neměl v životě ani panáka, řek bych, takže tohohle se opravdu nemusíš bát" řekl jsem a on kývla.

„No nic, jen jsem se na vás přišel podívat, jdu zase za ním nahoru" řekl jsem a šel jsem po schodech zase zpět za Louim.

Děkuji za všechny komentáře a všechny hvězdičky! Moc mě to motivuje k dalšímu psaní a moc si všeho vážím!

Miluju vás, Anna.