Dvojče - Larry Stylinson CZ

9

Asi po třech hodinách mi přišla zpráva od Williama.

William: Bude u nás dvě noci Harry, tak v pokoji ukliď.

Já: Vždyť zítra je škola

William: A taky doma není táta.

Aha. Musel by se na to ptát táty, takže toho logicky využil. Kdybych byl on, taky bych to využil, ale on mě nenechá, aby tady přespával někdo, koho si domluvím já.

„Klidně tady pořád buď a povídej si se mnou, já mezi tím budu jen uklízet, psal mi William, že k nám přijde spát Harry, takže to tady musí vypadat normálně" řekl jsme mu a vydal se na Williamovo půlku pokoje. 

„A tebe to baví uklízet? Nebo to musíš dělat?" 

„Musím, ale nevadí mi to" řekl jsem a dál pokračoval.

„Ewww" řekl jsem, když jsme narazil na zmuchlaný kapesníky u jeho postele. Je mi skoro jasné od čeho jsou, protože rýma to určitě nebude.

„Abych byl upřímný, tvůj bratr je celkem prase" zasmál se Niall a já s ním souhlasil.

---

„Hele, nechceš něco spolu uvařit? Říkal jsi předtím, že tady nemáte jídlo, tak bychom mohli něco uvařit i na potom" navrhl Niall a tak jsme šli dolů do kuchyně.

„co bychom mohli uvařit? Na co tady máte ingredience?" zeptal se Niall, ale popravdě, myslím si, že tady nic nemáme.

„Asi bychom mohli udělat nějaké kuřecí maso s bramborama? Na to tady máme věci" řekl jsme a Niall přikývl.

„Tak kdo udělá brambory a kdo maso? Já asi umím lépe to maso, brambory se mi dělat nechtějí" 

„Tak jo, já udělám brambory a tobě přenechám maso" řekl Niall a hned se vydal k bramborám, které jsme už vyndal.

Začal jsem škrábat a domluvili jsme se na takové hustější kaši.

Já jsme teď dával na pánev maso, které budu každou chvilku otáčet, aby bylo hezky všude opečené.

---

Měli jsme všechno hotovo tak akorát, protože zrovna přišli ti dvá. 

„Ahoj" pozdravil Harry, ale William za ním mlčel.

„Ahoj" odpověděli jsme s Niallem nastejno, ale on to řekl trochu hlasitěji.

„Je i pro nás, doufam" řekl spíše oznamovací větou a odešli nahoru.

„Takhle se k tobě tvůj bratr chová vždy?" zeptal se s povytaženým obočím Niall.

„Jop, je to tady doma normální" řekl jsem a pokrčil rameny.

„Asi bych nechtěl, aby byl William můj bratr" zakýval hlavou a já se zasmál.

Sedli jsme si se svými porcemi ke stolu a začli jít. myslím, že se nám to opravdu povedlo.

„Já už asi půjdu, mamka bude stejně za chvilku volat, abych šel domů, takže už půjdu aby nemusela volat" řekl Niall a bral si věci.

„Tak se měj a vydrž to tady s nima" zasmál se a já s ním.

„Tak ahoj" rozloučil jsem se ním já a šel jsem udělat myčku, protože je ještě plná.

Vyndal jsem všechno do poliček či skříněk a lehce nervozně jsem se vydal nahoru do pokoje. 

Nejprve jsme zaťukal, i když pochybuji, že by teď mezi tím co jsem tady dělali určité věci.

Když se ozvalo dále, tak jsme vlezl dovnitř.

Leželi tam vedle sebe na posteli a pořád se pusinkovali. Bohužel, já jim nic nemůžu říct, protože by mě ještě vyhodili spát na gauč.

Jen jsme si dal do uší sluchátka a věnoval se svému telefonu.

„Půjdeme se najíst?" uslyšel jsem hlas mého bratra, který byl tak strašně milý, až jsem skoro nevěřil, že to opravdu řekl on.

„Kde je jídlo?" vyštěkl potom na mě.

„V troubě" odpověděl jsem a on už beze slova odešel z pokoje s Harrym za ním. 

Vzal jsem si oblečení, abych se šel umýt, dokud tady nebudou, protože se bojím, že mi tam vlezou, jelikož nemáme klíč. Snad jim dojde, že tam jsem, když nebudu v posteli nebo někde jinde. Ummm, nikde jinde bych být nemohl.

Vzal jsme si čisté oblečení a zalezl do koupelny. Rychle jsem si i umyl vlasy, protože by zítra už byly mastné.

Vylezl jsme a osušil se. Z vlasů mi ještě kapala voda, ale to jsme neřešil, oni uschnou.

Už jsem za dveřma slyšel hlasy bratra a Harryho, takže už se z večeře vrátili.

Vyšel jsem z koupelny a šel jsme ke stolu, protože máme ještě úkol z češtiny. 

Dal jsem si do uší sluchátka, aby si nemysleli, že je odposlouchávám.

Rychle jsme se do toho pustil, abych si mohl jít lehnout, protože začínám být unavený.