Dvojče - Larry Stylinson CZ

17

Probudil jsem se dřív než bratr, který stále ještě spal, ale až se probudí, tak mu bude dost hodně blbě. Bude to muset před tátou uhrát na to, že ho jen bolí hlava s břichem a já mu s tím budu muset pomoct.

Pomalu a potichu jsem se vydal dolů, abych Williamovi alespoň připravil prášek na bolest hlavy.

Napustil jsem do skleničky vodu a k tomu vzal rovnou celé platíčko léků.

Nahoře jsem to bratrovi položil na noční stolek a zase jsem si zpátky lehl do postele.

Jen jsem koukal do stropu a přemýšlel, co se v poslední době stalo, ale stejně jsem v hlavě měl jen Harryho. On je prostě moc krásný! Taky bych chtěl přítele jako je on.

Celkem tenhle vztah bratrovi přeju, ale jak říkám vždy, nemyslím si, že jim to vydrží.

Pomalu se vedle mě začal bratr probouzet a zasyčel, nejspíše nad bolestí hlavy.

Už byl několikrát opilý i přes to, že alkohol ještě pít nesmí.

Vzal si jeden prášek a zapil ho vodou, kterou jsem mu přinesl.

„Děkuju"

Zdálo se mi to, nebo můj bratr mi právě poděkoval?

„Není za co" řekl jsem.

Jsem z toho celkem mimo, protože on mi nikdy nepoděkoval.

„Louisi?" oslovil mě.

On mi řekl jménem? Oslovil mě i celkem milým hlasem? Nevyměnil Harry mého bratra ze někoho jiného?

„Ano?" odpověděl jsme a už přemýšlel, co tak velkýho po mně může chtít, když je tak milej.

„Chci se s tebou alespoň trošku usmířit. Vím že mi ty roky tyranizování jen tak neodpustíš, ale už nechci abys dělal všechno doma a schytával to od všech a ta dokonce od tvého dvojčete. Vážně, pomiň za to co jsme ti dělal a chci, abychom byli za dobře. Už víc nechci abys dělal všechno za mě a byl si jako domácí sluha. Promiň za každý jedno ublížení jak psychicky, tak fyzicky. Díky Harrymu jsem si uvědomil, že dostáváš bídu za nic, ještě když tady doma jsi jako mamka. Opravdu se omlouvám" řekl mi.

Nedokážu uvěřit, že něco takového můj bratr opravdu řekl.

Jsem teď tak moc vděčný Harrymu, jak mého bratra změnil.

„To je v pohodě" usmál jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.

„Pojď si taky jednou popovídat jako bráchové, když jsem tě celý život přehlížel a jen ti nadával" řekl a nadzvedl peřinu vedle něj.

Došel jsme k němu na postel a sedl si tam.

„Až díky Harrymu jsme dostal rozum a konečně pochopil smysl života. Ale nemiluju ho. Myslíš si, že mu ublížim rozchodem?" zeptal se, ptá se mě, když jsem v životě neměl žádný vztah a nevím jak tohle funguje.

„Nevím, když jsme ještě neměl žádný vztah, ale asi ho to trochu zasáhne" řekl jsem.

„Jak to mám udělat? Je pro mě jako skvělej kamarád, ale už nechci mít vztahy jenom o sexu, o sexu a o sexu. Už mě to přestalo bavit" postěžoval si.

„Já fakt nevím, prostě to zkus nějak zlehka a hned na začátku mu řekni, že ho máš rád a chceš se s ním dál bavit" poradil jsme mu, i když absolutně nevím, jestli tahle super rada je k něčemu užitečná.

„Proč ses celou dobu choval tak jak ses choval?" zeptal jsme se ho, protože mi to nedalo.

„Myslel jsme si, že když na tebe budu zlý, někdo tě někde uvidí zraněného, ty řekneš, že jsme ti to udělal já, tak že si potom všichni budou myslet, že jsme frajer, ale ani mi to moc nevyšlo. Už nechci být ten hnusný zlý bratr"

„Jsem rád, že jsi začal jakoby chodit s Harrym, jinak bychom se takhle nidky nebavili" usmál jsme se.

„Jo, to je pravda, byl bych pořád to hnusný a zlý dvojče co má toho druhého jako sluhu a nikdy bychom si takhle nesedli a ani bych se k tobě nikde nehlásil. Když se tak s tebou teď bavím, nejsi tak strašný jak jsme si myslel" zasmáli jsme se společně.

„Před tátou ti je zase špatně od žaludku a bolí tě hlava?"

„Jop a ještě jednou, promiň" omluvil se zase.

„Jak jsme řekl, je to v pohodě, kdybych byl jako ty a měl bych dvojče co se chová jako já, taky bych se tak asi choval. stejně ještě poděkuju Harrymu" zasmál jsme se mrkl na něj.

„To by jsi měl, je to moc hodnej kluk a ani bych to do něj na první pohled neřekl"

„To já taky ne" řekl jsem a potom jsem se přesunul zpět do svojí postele.