Stockholm Syndrome || Zayn Malik

Chapter 18 - Sofia

 Harry's point of view. 

Ještě nikdy jsem nebyl tak vynervovanej jako poslední dobou, co jsem se dozvěděl, že je Brinley pryč. Nikdy jsem necítil větší bezmoc než teď a je to fakt na píču pocit. Nikdy jsem neměl dovolit, aby ode mě utekla. Měl jsem o ní bojovat a hlídat ji. Slíbil jsem, že je u mě v bezpečí a vždy ji ochráním, ale nechal jsem ji jít a teď je bůhví kde. Nevěřím ani za nic tomu, že je mrtvá. Nikde není jediný důkaz. A teď mě ještě ke všemu nasrala teorie koronerky o tom, že je Brinley ta vražedkyně. Ona, která by nikdy neublížila ani mouše by měla připravit o život nevinné dívky? Ne, tomu prostě odmítám věřit. Větší kravinu jsem za celý svůj život neslyšel. 

Mám pocit, že se mi všechno rozpadá pod rukama. Oběti přibývají a to mi na nervech jen přidává. Připadám si tak neschopně. Není jediná stopa. Není kurva vůbec nic! Tolik bych si přál, abych tyhle oběti a Brinleyin únos mohl spojit a dostat toho zmrda pod zámek. Není ale jistý, že v tom má prsty jeden a ten samej psychopat. Jsem sebou tak zhusenej, jak se mi moje práce nedaří.

Prohrábnu si vlasy a zastavím své policejní auto před obrovskou zlatou bránou. Stáhnu sklo okna dolů a natáhnu se ke zvonku a zazvoním. Chvíli se nic neděje, ale pak v repráku zapraská a ozve se z něj chlapský hlas: „Kdo jste a co chcete?"

„Jsem Harry Styles, Wilsonský šerif, jedu za panem Rodriguezem kvůli jeho dceři," řeknu a všimnu si kamerové čočky nad zvonkem. Z kapsy své bundy vytáhnu svůj odznak a dám ho před kamerovou čočku.

„Fajn, můžete dál," ozve se onen chlap a pak se brána se zabzučením začne otevírat. Schovám si odznak zpátky do kapsy a až se brána otevře úplně, vjedu na příjezdovou štěrkovou cestu. Po obou stranách příjezdové cesty se nachází fontána se sochou delfína, ze kterého teče voda. Už chápu tu nenávist ze strany Brinleyiné matky.

Zastavím auto u domu vedle luxusního auta značky Mustang a sám pro sebe se ušklíbnu. Následně z auta vystoupím a upravím si svou zbraň v pouzdře. Zabouchnu dveře svého policejního auta a rozejdu se k dvoukřídlým dveřím, které se najednou otevřou a já spatřím staršího muže v obleku.

„Pan Rodriguez vás očekává," řekne mi a nechá mě projít do domu. Jen přikývnu a zastavím se v chodbě s černou mramorovanou podlahou. Po mé levé straně je komoda, na které je váza s čerstvými květinami a po mé pravé straně je vchod do obývacího pokoje. Naproti mně jsou schody, po kterých zrovna schází žena v modrém kostýmku. Její podpatky klapají po mramorové podlaze až mi to drásá nervy.

„Zdravím, vy musíte být ten šerif," ozve se žena sametovým hlasem a zastaví se přede mnou. Tmavé vlasy má vyčesané do přísného drdolu a na krku se jí pyšní diamantový náhrdelník. Mám co dělat, abych potlačil vztek. Brinley žila celou dobu v teroru a její vyjebaný otec žil v tomto luxusu a nezajímal se o ní. Byla mu jedno! Proč jsem kurva vůbec tady!?

„Ano, Harry Styles," představím se jí a natáhnu k ní ruku, no ona se na mě podívá tím nejvíc povýšeným pohledem a až pak mou ruku přijme.

„Maria Rodriguez," představí se mi a pak mou ruku pustí a mávne k obývacímu pokoji. Přikývnu a rozejdu se tím směrem a nemůžu uvěřit svým očím, jaký luxus tady je. Pořád jsem z toho tak vytočenej. Maria se posadí na obrovskou koženou pohovku a rukou mi pokyne, abych se posadil do křesla naproti ní, což tedy udělám.

„Kde je váš manžel?" ptám se téměř okamžitě. Jsem tu kvůli jemu, ne kvůli ní. Proč tady kurva musí být taky?! Tak mi leze na nervy, jak si o sobě myslí, že je něco víc jen proto, že má prachy.

„Za chvíli přijde," odpoví mi povýšeně. „slyšela jsem, že jste tady kvůli naší dceři," začne a já povytáhnu překvapeně obočí. No jako kvůli jejich dceři tady nejsem, jsem tu kvůli Brinley, která je dcera Rodrigueze a jeho bývalé ženy. Takže on má ještě jednu dceru... můj vztek je zase o něco větší!