Stockholm Syndrome || Zayn Malik

Chapter 23 - Betrayed

Cuknu sebou jak mě Zayn pevně chytí za ruku a vytáhne mě na nohy. Dotáhne mě až k Liamovi a úplně ignoruje moje odporování. Liam se na mě podívá a olízne si rty, jak si mě prohlédne. Ze zadní kapsy svých džín si vyndá pouta a já okamžitě začnu vrtět hlavou ve snaze se od Zayna dostat a nějak se bránit. Nepůjdu k němu! Vždyť mi řekl, že k němu nepůjdu, když udělám tu odpornou věc, kterou jsem udělala. Cítím se zrazená. Ale i tak jsem uvnitř sebe věděla, že Zayn svá slova nedodrží a pošle mě k němu, jenomže jsem pořád nějakým způsobem doufala, že není až takový sráč. 

„No," mlaskne spokojeně Liam. „myslím, že si spolu teď pár dní užijeme zábavu," ušklíbne se na mě a já zalapám po dechu nad jeho úchylným pohledem. Ani za nic se mi tohle nechce líbit. Liam je zvrácený možná ještě víc než Zayn a z toho důvodu se ho opravdu bojím. Viděla jsem šílený pohled, když zabil Vivian a v jeho blízkosti mi není vůbec dobře.

Trhnu hlavou k Zaynovi. „Tys mi něco slíbil," řeknu a pronesu to zklamaným tónem hlasu, aby si aspoň trochu sáhl do svědomí, ale je jasné, že to se nikdy nestane. Je bezcitný hajzl, který nemá slitování a už vůbec žádné výčitky svědomí. Vlastně je mi ho trochu líto.

„Ne, zlato, já řekl, že si to ještě rozmyslím," opraví mě s pobaveným úsměvem. „po tý parádní kuřbě jsem fakt uvažoval nad tím, že tě k němu nepošlu, ale ty ses chtěla zabít." Skloní se blíž k mému uchu. „Tohle rozhodnutí, jestli budeš žít, nebo ne, není na tobě," pronese úplně v klidu jako by mi právě řekl, jaké je venku počasí. Rty se lehce otře o mou pokožku na krku a pak se ode mě s vítězným úsměvem odtáhne. Sklopím pohled na své nohy a po tvářích nechám stéct další slzy. Jenomže ani on o tomhle nerozhoduje. Nikdo se mě neptal jestli se chci narodit, tak proč by měl někdo rozhodovat o tom, kdy umřu kromě sebe samé? Vím, že je to jen další jeho výsměch, ale i tak mi tím hnul se žlučí. 

„Tak už pojď," promluví Liam a sáhne po mně. Chytí mě za ruce a zkroutí mi je za zády, aby mi mohl zacvaknout chladná pouta kolem zápěstí. Teď už není cesty zpátky a cokoliv řeknu, mi stejně nepomůže, spíš by mi to mohlo ještě víc uškodit. Strčí do mě a já se pomalu rozejdu k výhodu, protože vím, že když nepůjdu dobrovolně, bude to ještě horší. 

„Zbavil ses jí?" zeptá se najednou Zayn.

„Jo, neměj péči, pohodil jsem její tělo nedaleko nového místa činu, kde našli tu znetvořenou holku," uchechtne se. „ale jako musím říct, že jí našli po celkem dlouhý době. Tady se asi potvrzuje pravidlo, jak jsou policajti neschopný." Znovu se uchechtne a já na něj znechuceně natočím hlavu, ale raději se k tomu nevyjadřuji, protože oba jsou psychicky narušení. Trochu mě mrzí, že jsme se ve škole nevěnovali více tomu, jak jednat s takto labilními lidmi, dost by se mi to teď hodilo.

„Fajn. Konečně bude zase trochu srandy," ozve se Zayn a Liam do mě strčí, abych prošla dveřmi. „Přijedu si pro ní až se mi bude chtít," oznámí mu. Zavřu oční víčka pevně k sobě. Pomalu ale jistě mě začíná strašit myšlenka, že mě u něj nechá už napořád a já nakonec skončím jako Vivian. Hrozně mě děsí, co budu u Liama zažívat. Zatím mi v hlavě vyskakují jen ty nejhorší možné scénáře, se kterými třeba ani nejsem tak daleko od pravdy. Klidně bych se vsadila o to, jak to u něj budu mít o stokrát horší než se Zaynem. 

🔸🔸🔸

Jedeme několik dlouhých minut, které mi přijdou jako celé století, což je vlastně dobře, protože to oddaluje tu noční můru, ve které se pomalu ale jistě nacházím. Přijde mi jako bych se propadala do propasti a není tady nikdo, kdo by mě chytil. Předtím to byl Harry, který mě zachránil, ale tady není nikdo.