Stockholm Syndrome || Zayn Malik

Chapter 42 - Never say never

„Ty mě fakt překvapuješ, Rodriguezová," zašeptá mi na rtech a opře se čelem o to moje. Usměju se nad jeho slovy. „Měli bychom si jít lehnout," řekne, ale neodtahuje se ode mě. 

„Asi jo," povím a mé srdce vynechá několik úderů, když mě chytí za ruku a proplete si se mnou prsty. Volnou rukou ho chytím za řetízek, který se mu houpe na krku, a přitáhnu si ho zpátky do polibku. Zayn přesune svou ruku za můj zátylek, čímž si mě drží u sebe, vydechnu do polibku, když mi prsty vjede do vlasů a jemně za ně zatahá. Všechny myšlenky o tom, jak to není dobrý nápad, zaženu pryč z hlavy a vnímám jen Zayna a jeho rty na těch mých. Toužím po tom, aby se mě dotýkal všude po mém těle. V místnosti je cítit napětí, které mě pomalu přivádí k šílenství.

Zayn pustí mou ruku a přesune ji na má záda. Srdce se mi zběsile rozbuší, jak mi rukou vklouzne pod tričko. Po těle mi vyskočí husí kůže, když se dotkne mé rozpálené pokožky na zádech. Natisknu se na něj o něco blíž a oběma rukama vjedu do jeho delších vlasů. Ve chvíli, kdy mi jazykem přejede po spodním rtu, pomalu dostanu zástavu srdce. Pootevřu rty a Zayn ihned vklouzne svým jazykem do mých úst a okamžitě zahajuje válku s mým jazykem. Projede mnou vlna rozkoše, která skončí v mém podbřišku. Rukama sjedu k lemu jeho trička a začnu mu ho vyhrnovat nahoru. Odtáhnu se z polibku a tričko mu přes hlavu přetáhnu, odhazujíc ho na zem. 

„Jsi si jistá, lásko?" zeptá se mě najednou Zayn, chytajíc mezi prsty lem mého trička. „Zvlášť potom, jak jsi řekla, že to chceš prožít s někým, ke komu něco cítíš?" Pozvedne na mě obočí. Hrozně mě potěší, že se ujišťuje, takže mu asi nebudu úplně lhostejná, když se takhle zajímá.  

Povzdechnu si. „Já vím, co jsem ti řekla, a momentálně si dost nerozumím, ale..." odmlčím se. Právě dělám to, co jsem řekla, že nikdy neudělám. Ještě před pár hodinami jsem mu řekla, jak s ním spát nechci a nebudu, protože je můj únosce a jak nechci, aby se mi pak smál, že jsem mu podlehla, ale momentálně po něm toužím. A je sakra blbý si to přiznat.

„Ale?" ušklíbne se, ale není to nějaký posměšek, spíš čeká, že řeknu nahlas to, co mi řekl on. Že po něm toužím. Jasně, že mu je to víc než jasné, ale chce to ode mě slyšet. Mám to udělat? Nebudu toho litovat? 

„Ugh," kousnu se do rtu sklánějíc hlavu na své ruce. Zayn pustí mé tričko a vezme mou bradu mezi ukazováček a palec, zvedajíc mi hlavu, abych se na něj podívala, což taky udělám. Přiblíží se blíž ke mně a věnuje mi na rty malý polibek, asi aby mi dodal odvahu. „toužím po tobě," vydechnu.

„Mhm, tohle jsem chtěl slyšet," poví a dravě se přisaje na mé rty, pouštějíc mou bradu. Opět mnou projede vlna rozkoše, která skončí v mých kalhotkách. Zayn přesune své ruce na můj zadek a jedním pohybem si mě přitáhne na sebe, sednu si na něj obkročmo a rukama se ho chytím za krkem, naplno si užívajíc polibek. Cítím, jak uchytí lem mého trička a začne mi ho vyhrnovat nahoru. Na chvíli znervózním, protože nemám podprsenku, ale nakonec se uklidním. Netrvá dlouho a tričko mi přetáhne přes hlavu. Můžu si všimnout, jak se mu rozšíří oči při pohledu na můj nahý hrudník. Nejistě se pod jeho pohledem zavrtím, čímž se mu nechtěně otřu o jeho chloubu a uvědomím si to až ve chvíli, kdy se z jeho rtů ozve vzrušený vzdech. Podívá se na mě a aniž by něco řekl, se přisaje zpátky na mé rty. Zavřu spokojeně oči. Najednou se se mnou zvedne a já tak kolem něj obtočím nohy a nechám se jím vzít nahoru do ložnice. Vyjde se mnou schody jako bych nic nevážila a opatrně mě položí do postele. Nedám mu moc prostoru a hned si ho přitahuju zpátky k sobě. Vtěsní se mezi mé rozkročené nohy a na malou chvíli se mi podívá do očí.

„Co?" špitnu s malým úsměvem.

„Jen si říkám jestli to zvládneš s tou ránou," poví a já se mezitím rozteču z toho, jak moc je starostlivý. Je tohle vůbec Zayn?