Stockholm Syndrome || Zayn Malik

Chapter 47 - Love is for the weak

Zayn's point of view.

Udělám cokoliv, jen ho nech žít. Zaleží mi na něm, Zayne, nemůžeš mi ho sebrat. Nejsem tvoje dobrovolně. Zní mi její slova v hlavě jako ozvěna a já mám kurva co dělat, abych se uklidnil a něco neroztřískal. Jak může tak moc bojovat za někoho, kdo jí řekl, že si najde někoho, kdo nebyl zneužitej. Nechápu to kurva a akorát mi to drásá nervy ještě víc. Fakt jsem si myslel, že dnešek proběhne v klidu. Chtěl jsem ji vzít ven, možná napravit to, co jsem jí udělal, i když je mi kurevsky jasný, že to nepůjde, ale teď mě stejně ta chuť přešla. Posrala si to a stejně tak to posrali ti dva, kteří sem přijeli. To mi to prostě nemohli poslat pojebanou esemeskou?!

„Říká vám něco mobil a zkurvený esemesky?!" Vyštěknu po nich, jakmile sejdu schody dolů. Oba sedí stejně jako když jsem ji odtud odtáhl a oba stejně debilně čumí. Nejsem nadšenej z toho, že jsou tady. Mohli mě ušetřit jejích scén, ale oni ne, zvedli prdele a jeli několik mil jen proto, aby mi řekli, že je Styles pořád ve hře. Čekal jsem to. Věděl jsem, že to jenom tak nevzdá a bude ji hledat, jen jsem nečekal, že bude tak chytrej a najde Lisu.

„Po telefonu to nešlo, Zayne, tohle se musí řešit hned!" Ujme se slova Liam. Podívám se na něj vražedným pohledem. „Nečum tak, kurva, taky jsem se na tebe mohl vysrat. Ty ses rozhodl ji mít a tak si teď poraď s jejím klukem," odfrkne si a já okamžitě zrudnu vzteky ještě víc, když ho nazve jejím klukem.

„Drž hubu, Payne, nebo ti ji teď a tady rozbiju! Nepokoušej mojí trpělivost!" Varuju ho. To všichni zapomněli co jsem zač?! Asi je třeba to všem připomenout, až moc si vyskakují a já toho začínám mít plný zuby.

„Uklidni se, Zayne, nechápu, proč tak vyšiluješ," ozve se najednou Elisabeth a já přísahám, že kdyby byla kousek ode mě, schytala by ránu. „tys asi zapomněl, že to není Sofie, hm?"

„Ty si ze mě musíš dělat zkurvenou prdel!" Zařvu po ní až sebou trhne. Bude ještě vytahovat tohle?! Proč si do píči všichni myslí, že v ní vidím Sofii?! Jo, kurva, možná si jsou podobné úplně neskutečně, ale dávno mi je jasný, že ona není Sofie. Neberu ji tak. Možná jsem ji tak oslovil, když mi utekla a pak ji ke mně Nathan přivedl, ale to byl chvilkovej výpadek. A možná to všem kurva přijde divný a myslí si, že jsem ji unesl jen kvůli tomu, jak jí je podobná, ale tak to kurva není, no rozhodně nemám v plánu jim to tady říkat. Je to moje věc.

„Promiň, jen nechápu, proč ti na ní tak záleží," pronese a podívá se na Liama. „a nejsem v tom sama. I on říkal, že nechápe, co na ní vidíš." Mávne k němu rukou.

„Mám uvařit čaj, abychom si pokecali o mým životě a o tom, proč ji tady mám?" Prsknu po nich nepřátelsky. Je jim do toho leda tak úplný hovno.

„Nemusíš se hned chovat jako debil. Jenom nechápeme, proč je kolem ní takovej povyk. Měl jsi Stylese prostě zabít už předtím a my tady nemuseli sedět jako kokoti. Mám lepší věci na práci, než tady dřepět!" Ozve se opět Liam.

„Já se tě o nic z toho neprosil, tak klidně vypadni!" Zařvu a přejdu k lince a vezmu z ní flašku domácí pálenky, oddělám víčko a hltavě se napiju. Potřebuju se trochu uklidnit. V tomhle stavu bych byl schopný je oba zabít, ale byla by to zbytečná práce a zrovna teď se mi po nich uklízet nechce.

„Potřeboval by ses trochu uvolnit. Chceš sem poslat jednu z mých panenek?" Promluví opět Elisabeth a já odtáhnu hrdlo flašky od svých rtů, abych jí mohl odpovědět:

„Tvoje děvky nechci. Kolikrát ti mám do píči říkat, že mě jejich zjevy nepřitahují?!" Je píča nebo jo?

Elisabeth po mých slovech zalapá po dechu. „Nejsou to děvky, přestaň o nich takhle mluvit!"