Stockholm Syndrome || Zayn Malik

Chapter 48 - Alliance

Harry's point of view.

Přejdu po mém obýváku už asi po dvacátý, mnouc si ruce a přemýšlející nad tím, jak to všechno sakra uděláme. Je nás pět, takže na něco jistě přijdeme, musíme. Brinny je u něj už moc dlouho a každou minutou, kterou u něj stráví, riskujeme její život. Podle Sofie a holek z dollhousu je Zayn vyšinutý a nebezpečí jak pro sebe, tak pro své okolí. Emily sice říkala něco o tom, že by Brinny nezabil, ale jednou mu přepne a udělá to. Pak už bude moc pozdě a já si budu vyčítat, že jsem ji mohl zachránit, ale nestihl jsem to. Navíc to Maxe a jejich mámu zničí. 

Vjedu si prsty do vlasů a ztěžka dopadnu na pohovku vedle Sofie, která volá se svým otcem. On je rozhodnutý udělat všechno a říkal jí něco o tom, že se tu později staví. Chce nám pomoct, což mě docela překvapilo, ale má štěstí, že se toho taky osobně zúčastní. Třeba si nakonec k sobě on a Brinny najdou cestu a ona bude mít svého otce. Několikrát říkala, jak by ho ráda našla a stala se taky součástí jeho života, ale bála se, že ji odmítne. Koneckonců ji opustil, když byla ještě mimino. 

„Je na cestě," řekne najednou Sofie a odloží svůj červený telefon na konferenční stolek. Prohrábne si blonďaté vlasy a své modré oči zabodne do mých zelených. Vidím na ní, jak je neklidná. Nedostatek spánku se na ní taky dost podepsal. Pod modrýma očima má tmavé pytle, její jindy rozzářený obličej je povadlý a celkově vypadá strhaně. Nikdo z nás moc nespí. Všichni se snažíme nějak zapojovat. Uteklo už moc dní a my nemáme nic. Holky z dollhausu jsou tam a průběžně nás informují. Nevím, co bychom bez nich dělali. Dost nám pomáhají a v Brinnyiným případu přibyli opět nové postavy. 

Na Sofiina slova jen kývnu a zase se zvednu, přecházejíc k bílé tabuli na zdi mého obýváku, kterou jsem vyměnil za televizi. Úplně nahoře se nachází Brinleyina fotka a hned vedle ní je Malikova fotka. Pod nimi jsou různé fotky lidí. Nachází se tu fotka Sofie a od ní vede červený provázek k Zaynovi a od něj k Brinley. Pak je tu fotka Elisabeth, od které vede červený provázek k Zaynovi stejně jako fotka Emily a Lisy, ale s tím rozdílem, že provázky vedou i k Brinny. Pak je tu fotka Liama Payna a jakéhosi Nathana Jonese, u kterých se nachází otazníky, protože nám není úplně jasné, kdo jsou zač. U Payneho je jasné, že Malikovi nějak pomohl uskutečnit onen únos, ale není mi jasné, jak v tom všem figuruje Jones. Zatím jsme u nich nechali otazníky. A pak je tady samozřejmě Tomlinson, od kterého vede provázek především k Malikovi. Vsadím svou prdel, že i on mu pomohl ututlat její únos. Ztratilo se několik důkazů a všem je jasné, kdo se o ně postaral.

„Někdo z nich ví, kde se Brinny a Malik nacházejí," zapřemýšlím nahlas. Rozhodně mám v plánu zajít za Paynem a zeptat se ho přímo, co o nich ví. Malik musel čekat, že to jenom tak nevzdám a udělám všechno, abych je našel, ji přivedu zpátky domů a jeho zabiju. Jistě se dobře pojistil, ale každý dělá chyby a já tu jeho chybu najdu. 

„Jenže je nikdo nepráskne, všichni se ho až moc bojí, i když by to třeba nikdy nahlas nepřiznali," řekne za mnou Sofie. Otočím se na ni, abych ji mohl spatřit, jak má opřenou ruku o opěrku pohovky, o dlaň má opřenou bradu a její modré oči se pomalu klíží. 

„Měla by ses jít vyspat. Zvládneme to pár hodin i bez tebe." Zamračím se na ni, když po mých slovech vystřelí na nohy a zatřepe hlavou. „Já to myslím vážně, Sofie, běž se vyspat, okay?" Přejdu k ní a položím jí ruce na ramena, dívajíc se jí zpříma do očí. Několik dní bydlí tady stejně jako Horan, takže moc dobře vím, že už se dlouho pořádně nevyspala. 

„Nemůžu, musím vám pomoct." Našpulí uraženě rty. 

„Sofie, jestli nám chceš pomoct, tak se běž vyspat, budeš nám víc platná odpočatá než unavená. Víc toho pak vymyslíš, tak mě poslechni a běž." Přimhouřím na ni oči a rukou mávnu ke schodům.