Stockholm Syndrome || Zayn Malik

Chapter 44 - New friend

Vyběhnu z koupelny celá natěšená na dnešní den. Zayn mi slíbil, že mě vezme zase ven. Od naší poslední procházky uplynulo pět dlouhých dní. Za celou tu dobu se toho moc nestalo. Zayn tady moc nebyl, pořád někde běhal až jsem dostala strach, že byl třeba na lovu, že někoho zabil, ale vyvrátil mi to, jenže nevím, jestli mu to věřím nebo ne. Moc bych mu to chtěla věřit, ale je podezřelé, když se jenom tak vytratí uprostřed noci a vrátí se až k ránu, nebo když se ráno sbalí a vrátí se až večer. Včera odpoledne mi slíbil, že mě dnes vezme ven, protože jsem mu vyčetla, že jde zase pryč a že se tu sama nudím, no a pak se vypařil a od té doby se nevrátil, ale slyšela jsem dole nějaké rány, takže hádám, že je zpátky. Vzbudilo mě bouchnutí hlavních dveří, takže jsem hned naběhla do koupelny, abych ze sebe udělala člověka. Připravím nám snídani a pak půjdeme ven. Těším se jako malé dítě. 

S šíleným úsměvem seběhnu schody a nadšeně se podívám na pohovku, no úsměv a všechno nadšení mě přejde, když na pohovce uvidím sedět Nathana. Zarazím se, ale nic neříkám. Dlouho jsem ho neviděla, ale to mě tak nezajímá jako to, co tady dělá a kde je sakra Zayn. Je pryč od včerejšího odpoledne a teď si sem přijde Nathan. 

„Vy jste se nějak sblížili, ne?" Podiví se Nathan a tím mě vytáhne z toku mých myšlenek. 

„Proč myslíš?" Zeptám se a přejdu k ledničce a vyndám z ní vajíčka. 

„Přiletěla si sem s tak nadšeným úsměvem až mě to vyděsilo a trochu mě zklamalo, jak ti povadl, když si zjistila, že jsem to já," řekne a já jeho hlas zaslechnu blízko za sebou. Netrvá dlouho a zadkem se opře o linku a založí si ruce na hrudi, dívajíc se na mě. 

„Hm, Zayn mi slíbil, že mě vezme ven, proto jsem byla tak nadšená. Neukázal se od včerejšího odpoledne," povzdechnu si a sjedu ho pohledem. „Co ty tady vůbec děláš?" Hádám, že ho sem poslal Zayn, asi aby mě hlídal, nebo co. Ještě jsem se nedozvěděla, jaký k sobě ti dva mají vztah. Zatím to vypadá tak, že je Zayn jeho šéf, nebo jsou možná kamarádi, ale těžko soudit, Zayn jenom tak s někým nevychází. 

„Poslal mě sem, abych tě zabavil, prej se tady nudíš. Taky říkal, že se vrátí nejspíš až v noci," odpoví mi a já se zamračím. 

„A nevíš, co se děje?" Hrozně mě zajímá, co je tak důležitého, že tady není. Mám si to začít brát osobně? Co když se mi vyhýbá, protože se lekl mé náhlé náklonnosti? Protože já sama jsem z toho vyděšená, no vzdala jsem tu snahu se od něj držet dál, ale nejspíš bych se měla zase stáhnout. 

„Nope," odpoví mi. 

„Okay," vydechnu a vyndám si pánvičku a položím ji na hořák, který zapnu a nechám na pánvičce rozpálit olej. Mezitím si v hrnečku rozmíchám vajíčko. Vzhlédnu nervózně k Nathanovi, který mě celou dobu pozoruje a rozhodně se to nijak nesnaží skrýt. Pozvednu na něj obočí, když se na mě ušklíbne.

„Co se mezi vámi stalo? Oba jste jako vyměněný," uchechtne se a sjede mě podezíravým pohledem. „Nechalas ho zasunout?" Řekne a já ho po jeho slovech praštím do hrudi, načež se zasměje a zvedne ruce nahoru jako obranu.

„Ne, Nathane, k ničemu takovému nedošlo, když tě to tak zajímá." Pronesu a vyleju rozmíchané vajíčko na rozpálený olej. Vím, že se Zayn chová jinak, ale neřekla bych, že se chovám jinak i já. K Zaynovi možná, ale jinak jsem pořád ta stejná Brinley.

„Já se jen snažím přijít na důvod, proč jste oba tak jiný. No tak, Brinley, svěř se!" Vyzve mě a lehce mi strčí do ramena. Nejdřív mě překvapí, že mě konečně oslovil mým jménem a ne kotě a pak mě překvapí, jak se chová úplně normálně. Už jsem mu dokonce odpustila, že mě k Zaynovi dotáhl, když jsem utekla. Vím, že neměl na výběr a věčně se na něj za to zlobit nemůžu.