Stockholm Syndrome || Zayn Malik

Chapter 8 - Good liars

Nobody's point of view.

V lepší čtvrti v hlavním městě Kansasu stojí velký rodinný dům v němž bydlí dva dospělí lidé spolu s malým dítětem. Tato čtvrť byla vždy považována za bezpečnější a taktéž za snobskou. Kolemjdoucí by si mohli myslet, že v tomto domě bydlí šťastná rodina, ale opak je pravdou. Tato rodina nikdy nebyla úplně v pořádku natož šťastná.

Malý chlapec jenž několik minut pozoruje onen dům, se konečně rozhodne vejít dovnitř. Když ho sem dovezl školní autobus, nemohl si nevšimnout policejního auta jenž stojí před domem kde bydlí. Okamžitě mu v hlavě naskočil obrázek jeho starší sestry, kterou zbožňuje víc než cokoliv na světě. Vždy k ní měl blíž než ke svým rodičům. Byla jeho nejlepší kamarádka, mohl se jí svěřit s čímkoliv a ona ho vyslechla. Bojí se o ni jako ještě nikdy.

Otevře hlavní dveře domu a se srdcem až v krku vejde dovnitř domu. Zuje si teplé boty, sundá si školní tašku, kterou položí na zem a pak si jen sundá zimní bundu a čepici. Slyší z obýváku hlasy svých rodičů a neznámé hlasy, které stoprocentně patří policistům. Strčí si ruce hluboko do svých kalhot a vykoukne zpoza dveří do obývacího pokoje. Vidí na jejich velké sedačce sedět dva muže v policejní uniformě, kteří mají v rukách nějaké složky. Jeho matka stojí před krbem a prohrabává si frustrovaně vlasy přičemž jí po tvářích stékají slzy. Jeho otec pro změnu sedí ve svém velkém koženém křesle a tváří se, že ho nic nezajímá.

„Mami?" osloví Max svou mámu a v tu chvíli se na něj všichni podívají. Jeho máma si rychle utře slzy a rozejde se k němu.

„Maxi, zlato, musíme ti něco říct," řekne a klekne si před něj. Vezme do svých rukou ty jeho a podívá se mu zhluboka do očí, které jsou stejně hnědé jako má jeho sestra.

„Je Brinny v pořádku?" zeptá se okamžitě, no jeho máma mu neodpovídá. „Je moje velká sestřička v pořádku, mami!?" zvýší netrpělivě hlas. Podívá se od své mámy na dva policisty, kteří mu věnují smutný pohled. V ten moment mu dojde, že jeho sestra v pořádku není.

„Je mi to moc líto, zlatíčko, ale tvoje sestra je..." odmlčí se, snažíc se najít ta správná slova, ale jak má svému osmiletému synovi říct, že je jeho jediná sestra mrtvá?

„Je mrtvá?" zavzlyká Max. „Je mrtvá? Proto jsou tu policisti? Aby nám řekli, že je moje sestřička mrtvá?" Tentokrát se už rozpláče.

„Je mi to moc líto, zlato," vydechne a stáhne si svého syna do objetí. Max se rozpláče ještě víc. Nerozumí tomu, vždyť mu přece slíbila, že na sebe dá pozor. Slíbila mu to.

„Brinny nemůže být mrtvá," zavzlyká. Max se od své mámy odtáhne a s hlasitým pláčem se rozběhne do svého pokoje, kde se zabouchne a zhroutí se na postel nepřestávajíc plakat a volat jméno své starší sestry.

Jeho matka - Sorsha - se podívá na svého muže a rozejde se za svým synem. I ona je z toho zdrcená i přesto, jak se ke své dceři zachovala, trpí. Přece jen to byla její dcera, její první dítě a teď o ní přišla. Nadobro.

Maxův otec se podívá na policisty a počká až do chvíle kdy uslyší, že se jeho žena zavřela v pokoji u Maxe. Gery vytáhne ze své kapsy z kalhot peněženku a podá dvěma policistům šeky s nemalou částkou peněz.

„Díky, chlapi, teď už jsem oba od tý malý coury konečně odstřihnul," ušklíbne se Gery sám pro sebe. „A jen tak mezi námi...její tělo?" Pozvedne obočí.

„O to tělo jsme se postarali," odpoví mu policista.

„Dík, chlapi. Konečně bude klid." Promne si ruce. Když se dal před několika lety dohromady se Sorshou, tak mu už od začátku Brinley nesedla. Nenáviděl ji a chtěl, aby od nich zmizela. Chtěl mít Sorshu jen pro sebe a Brinley mu v tom bránila. A pak, když se narodil Max, začal dávat přednost jen jemu a dělal všechno proto, aby se Brinley zbavil, což se mu v den jejích osmnáctin konečně podařilo. Podařilo se mu i její matku otočit proti ní a zkoušel to i s Maxem, ale nešlo to. Musel udělat něco jiného.