It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

2.Cinderella story

Ráno jsem vstala a se svolením madame Pomfreyové se vydala na pokoj do své mrzimorské koleje.
Vzala jsem si čistou uniformu a šla do sprchy.
Než jsem se vydala na snídani dala jsem si své hnědé vlňaté vlasy do culíku a lechce si zvýraznila šedomodré oči řasenkou.

Ve velké síni jsem zamířila k našemu mrzimorskému stolu, když mě najednou někdo chytil za ruku. Leknutím jsem nadskočila. A otočila se směrem kde stál malém za břicho popadající se zrzek.
,, Snad ses tak nelekla mě." Zasmal se.
,, Co chceš?"  Probodávála jsem ho pohledem.
,, No, jen že jsi mi včera nepoděkovala, že jsem tě tam nenechal ležet a vypadá to, že už jsi v pořádku."
,, Jo, promiň. Tak děkuju." Řeknu s úsměvem. Už jsem se otočila k odchodu, když mě zase chytnul za předloktí.
,, A jméno?" Zeptal se když jsem se na něj znovu podívala.
,, Myslím že tuhle informaci si zatím nechám pro sebe."
Pomalu se otočím a odcházím.
,, Ještě se uvidíme Popelko!"
Vážně mi tak řekl? Popelko?
Otočila jsem se na něj a nadzvedla obočí.
,, Vážně?" Na to nic neřekl mrkl na mě a s úsměvem odkráčel.
Sedla jsem si vedle své nejlepší kamarádky a spolubydlící Anet.
,, Dvě otázky." Řekne a probodne mě pohledem.
,, Dobré ráno, taky tě ráda vidím." Odpovím jí. Načež mě ignoruje a pokračuje.
,, Jak to, že jsi včera večer nepřišla na pokoj a odkdy se TY bavíš s
dvojčatama?" Vyhrkne na mě. Já se jen zasměju a kouknu k Nebelvírskému stolu. Ty rudé vlasy nejdou přehlédnout. Nad tou myšlenkou se pousměju.
,, Víš jak jsem šla včera trénovat na famfrpál?"
Kývne. A já jí přelíčím celý včerejší podvečer a večer.
,, A který z nich tě nesl? Poznala jsi to? Byl to ten co na tebe teď pokřikoval? A vy spolu něco máte?" Vyhrkne na mě najednou snad milión otázek.
,, Klídek děvče. Nemám nejmenší tušení který z nich to je. Nic spolu nemáme. Jako vážně?" Zachichtám se.
,, Já si říkala, že ty a vztahy to nejde dohromady. A proč ti řekl Popelko?" Zasměje se.
Znovu kouknu k jejich stolu a vidím jak na mě jeden zrzek kouká. Usmál se. To mě zarazí, tak se rychle otočím zpátky k Anet.
,, Nechtěla jsem mu říct jméno. A teď pohni musíme na hodinu lektvarů." Odvětím.

V hodině jsem probírali elixír Amortentia. Tedy nápoj lásky. Ten nám vysvětlila Hermiona Grangerová z Nebelvíru.
Po hodině jsem šla na kolej, když jsem do někoho narazila a spadla na zem.
,, Už zase? To tě budu pokaždý ze zeme zvedat já?" Zvednu hlavu a nesměle se usměju. A zadívám se do jeho hnědo zelených očí.
,, Tak co Popelko vstáváš?"
Všimnu si jeho ruky natažené ke mě.
,, Vstát umím sama."
,, Jo jasně, to jsem viděl. "
,, Dělej Georgi! Nebo to nestihnem." Podívám se za hlasem a vidím dalšího zrzka stojícího opodál. Úplně stejnej. Koukám na něj a pak na George. Znovu na něj a zpět na George. Nakonec příjmu jeho ruku a postavím se.
Ten se na mě podívá s úsměvem na rtech.
,, Tak jindy Popelko. Ale to už mi musíš říct jméno." Otočí se a odchází společně s jeho klonem.
,, To se ještě uvidí!" Zakřičím na něj. Otočím se a taky odkráčím.

Doufám, že se dude příběh líbit. :)
Už je skoro hotový, jen to budu přidávat po částech. 🖤