It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

30. Cedriku?!

Blížil se konec školního roku a s ním i poslední zkouška o pohár.
S Anet a dvojčatama jsme nezmeškali žádnou zkoušku. Byla jsem na Cedrika pyšná, že to zvládl až sem.

Právě jsme šli k labyrintu kde měla poslední zkouška probíhat. Naposledy jsem objala Cedrika pro štěstí a nechala ho jít za Cho.
V hledišti jsem vyhledala George a vydala se za ním.
A za pár minut už vše začalo.
Viktor, Harry a Cedrik zmizeli v labyrintu.
Po hodině a něco sezení na lavici to začala být nuda.
,, Kam se chystáš?" Zeptal se mě George, když jsem vstala.
,, Půjdu se projít. Už mi začínají dřevnaťet nohy. Jdete taky?" George souhlasil, ale Fred tu chtěl zůstat. Zrovna probíral něco s Leem.

Tak jsme se s Georgem vydali na krátkou procházku na školních pozemcích.
George mi vykládal jak s Fredem plánují, že si postaví vlastní krám s jejich výrobky a vždy u nich bude narváno. Plno dětí a teenagerů si tam bude kupovat dortíky po kterých se jim rozbolí břicho nebo sušenky z kterých dostanou horečku. Moc se mi to nezdálo, ale upozorňoval mě, že je vše neškodné a že to trvá jen chvíli.
A já mu vyprávěla že vlastně nechci aby tenhle rok skončil. Že se mi k nám domů nechce. Sice se domů těším na mámu a tátu, ale né že uvidím svého bývalého přítele, jenž mi zlomil srdce, se svou snoubenkou.
To už jsme se vraceli zpět na hlediště.
Fred nám prozradil, že se ještě nic nestalo a nikdo se nevrátil. Což začínalo být zvláštní.
Asi po deseti minutách se před námi zničeho objevil Harry se Cedrikem. No konečně. Byla jsem tak ráda že to zvládli. Hned jsme s klukama běželi dolů.

Něco bylo špatně. Vše utichlo a byl slyšet jen Harryho nářek. Cedrikův otec běžel přímo k němu. Cedrik ležel nehybně na zemi.
Vedle mě zapištěla Cho a prudce se rozbrečela.
Ve mě se taky něco zlomilo a začala jsem se třást. Hned jsem Cho chytila za ruku a ona mě pevně objala. Obě jsme si navzájem vznikaly na rameni.

Za chvíli se tu objevila i Anet. Cho si klekla k Cedrikovi a tepající se rukou ho pohladila po tváři. Pak jsem ji vzala za ruku.
,, Clare!" Přiběhl za mnou George a za ním se objevil i Fred.
,, Je nám to líto." Pověděl Fred.
George mi otřel slzu a společně s Fredem a Leem nás doprovodil do hradu.

S holkama jsme seděly na schodech. Nikdo nic neřekl.
Bylo to tak dobře. Potřebovaly jsme být spolu, sice uzavřené v sobě, ale hlavně ne samy.

,, Je mi to moc líto děvčata." Přišla profesorka Prýtová.
Oznámila nám, že se máme za 20 minut sejít ve velké síni.
Tak jsme vstaly a šly do koupelny umýt tváře ulepené od slz.

Na setkání nám bylo oznámeno, že turnaj vyhrál Harry Potter. To ale ani trochu nezmírnilo napětí a dusnost v místnosti.
Nikdo neměl náladu vůbec na nic. A do toho všeho Potter tvrdí, že 'vy víte kdo' se vrátil.
A že ho zabil on. Nevím jestli mu to věřit, nebo je to jen výplod jeho fantazie. Ale teď mám mám srdci důležitější věci.

Většina žáků a učitelů už odešla. Jen já a pár dalších žáků, jako třeba celý Mrzimorský famfrpálový tým a Cho, jsme zůstali. Se mnou tu byl ještě i George. Pevně mě objímal kolem ramen a druhou rukou držel tu moji. Seděli jsme v tichu, které doplňovaly vzlyky Cho Changové.