It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

13. zápas

,, Nemáš něco červeného?" Zeptala jsem se Anet mezitím, co jsem přehrabovala skříň.
,, Mrknu se. A na co to potřebuješ?" Vytáhla jsem hlavu ze skříně. A zhluboka se nadechla.
,, Jdu na ten zápas."
,, Cože? Neříkala jsi že tam nechceš? On tě tam donutil? A je sobota měli jsme spolu do prasinek!" Naštvala se najednou.
,, Cože ?! Ne nedonutil. Ale slíbila jsem to Hermioně. Já úplně zapomněla na Prasinky. Promiň." Zkleska jsem.
,, Promiň zlato, ale nic červeného tu nemám. Ale kdybys chtěla náhodou fandit Zmijozelu, tak tu mám zelenej křivák."
,, To asi nebude dobrej nápad." A já se musela zasmát nad představou Hermiony kdyby mě v tom uviděla.
,, Tak se zeptej Hermiony jestli ti něco nepůjčí."
,, Dobrej nápad. Hned tam skočím."

Šla jsem k nebelvírské koleji. Když jsem se zastavila před Buclatou dámou, tak po mě chtěla heslo. Snažila jsem se ji přesvědčit ať mě pustí, ale to ona ne, ale že prý si klidně můžu poslechnout její serenádu. Už jsem se chtěla otočit k odchodu, když v tom se obraz otevřel a v něm stál Nevil.
,, Nevile!" Ten na mě vytřeštil oči.
,, Ahoj?"
,, Musím za Hermionou. Zavoláš mi ji?"
,, Jasně, pojď za mnou." Poslušně jsem ho následovala. Došli jsme do prostorné útulné místnosti s krbem a pohovkou. Bylo tu i pár křesel a okno s římsou i polštářky. Vše bylo v kombinaci kolejních barev.
,, Počkej tu." Vyvedl mě z přemýšlení Nevil.
Zastavila jsem se a všimla si, že se na mě většina přítomných dívá. Bylo to dost nepříjemné. Z pozarohu jsem uslyšela známí smích. To snad ne! Tohle jsem nedomyslela. Najednou se tam objevili dva zrzci. Rychle jsem se otočila a dělala, že tam nejsem.
,, Ale ale. Kohopak to tu máme Georgi?!"
,,Sakra!" Řekla sem si pod nos. A otočila se.
,, Slečna Lupinová! Copak tě k nám přivádí?" Zeptal se Fred.
,, Jdu za Hermionou." Oba se na sebe podívali.
,, Clare!" Konečně. Záchrana.
,, Myslela jsem, že jsme se na ten zápas domlouvaly až za hodinu." Přišla ke mě a dvojčata jí uhli stranou.
,, Myslel jsem, že jsi nechtěla." Přerušil nás  George. Podívala jsem se na něj a chtěla si to rozmyslet.
,, Jo jdu!"
,, Kluci pojďte. Musíme jít!" Ozval se za mnou Oliver Wood. George mi ještě věnoval vítězný úšklebek a odešli.
,, Hermiono potřebuju půjčit něco červeného." Řekla jsem na rovinu.
,, Jasně! Pojď se mnou." Hermiona mě vzala k sobě do pokoje a půjčila mi červené tričko s erbem Nebelvírské koleje.
,, Ty máš něco s Georgem Weasleym?" Touhle otázkou me zaskočila.
,, Cože?! Ne ne ne, nemám !"
,, Klid." Zasmála se. ,,Jen jsem se zeptala. Víš on teď totiž tráví hodně času s Angelinou. Když teda zrovna není s Fredem." Tohle se mě dotklo. Je to jen blbá sázka. Přece by k tobě doopravdy nic necítil. Ikdyž ti nalhává, že s ní nic nemá.  Řekla jsem si.
,,Clare!"
,, Ehm. Co?"
,, Ptala jsem se jestli tam nepůjdeme rovnou spolu?"
,, Jo jasně!" Odpověděla jsem. Půl hodina uběhla rychle. Rozhodly jsme se náš projekt udělat na téma lektvaru Amortentia.

Na tribuně jsme si sedli na místa uprostřed. Za chvíli byla tribuna plná a už zbývalo jen pár minut do začátku zápasu.
Na hřiště vyletěli Zmijozelští a obletěli tribuny. Z druhé strany vyletěli Nebelvírští a udělaly to samé. Z tribun se ozývaly překřiky fanoušků Nebelvíru a Zmijozelu. Tu atmosféru a adrenalin u tohodle sportu miluju!
Hra začala. Všechno bylo strašně rychlé. Pohledem jsem hledala George.
,,Dvojitá defenziva!" Zakřičel jakejsi kluk vedle mě na jeho kamaráda vedle. A ukazoval prstem. Dvojčata! Našla jsem ho, ale nechtějte po mě abych vám řekla kterej je kterej. Šup! Obruč!
,, Jooo! Nebelvír! Johnsonová!" Křičel jeden přez druhého. Před námi se právě prohnal Harry a v zápětí za ním Draco. Teď se ozval hlasitý výkřik z druhé strany hřiště. Warrington dal obruč.
10:10
10:30
60:50
120:130
,, Draco má zlatounku!" Volal Lee.
,,Zmijozel vyhrává!" Rozhodla profesorka Hoochová.

Hermiona řekla, že jde za Harrym a pak se potkáme v knihovně. Tak jsem se pomalu vydala do hradu.
,, Jak sis užila zápas?" Dohnal mě zrzek.
,, Až na to, že jste nevyhráli to šlo." Odvětím mu.
,, Jsem rád, že sis to rozmyslela."
,, Cože?"
,, No že jsi nakonec přišla."
,, Aha." Zastavil se a tím pádem i já.
,, Věděl jsem to. Že přijdeš."
,, A co tě k tomu přimělo?" Podíval se na mě a udělal to samé co v té třídě. Dal mi pramen vlasů za ucho. Donutilo mě to se usmát.
,, Georgi!" Rychle svou ruku spustil z mých vlasů. Otočila jsem se. Angelina! Přišla a vzala George za ruku.
,, Tak já už půjdu. Měj se." Řekla jsem a co nejrychleji jsem odešla.