It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

25. Že by rande Weasley?

Georgem jsme seděli v nebelvírské společenské místnosti v rohu u krbu. Četla jsem svou oblíbenou mudlovskou knížku. Hlavu jsem měla položenou na jeho rameni a on si hrál s mými vlasy.
Už se schylovalo k večeru.
,, Kolik máš zítra hodin?" Vyrušil mě ze čtení George. Vzhédla jsem k němu a odpověděla.
,, Ráno věštění, lektvary a obranu proti černé magii. Takže tři ráno. Pročpak?"
,, Víš přemýšlel jsem..."
,, A na cos přišel?"
,, Jestli bys nechtěla se mnou do Prasinek třeba." Byl nervózní... A tak roztomilej. No počkat. Zarazila jsem se a pořádně si ho prohlédla.
,, Myslíš jako rande?" Sladce se usmál.
,, Proč ne?" Zakoukal se na krb vedle nás jako by na něm bylo něco zajímavého co chtělo prozkoumat.
,,Tak jo!" Konečně naše oči zase spojil
,, Vážně?!" Byl jako malé dítě co se těší na lízátko.
,, Ano a ráda"
Pevně mě obejmul. Tento pocit nechci nikdy ztratit. Když mě objímá.

Další den jsme se s Georgem do odpoledne vůbec naviděli. Myslím že jsem ho zahlédla na obědě, ale to jsem si nebyla jistá, protože byl otočený zády. Je dost možné, že to byl Fred. Nevím co mu přeletělo přez hlavu, ale od te scény jak nás uviděl s Georgem se mi vyhýbá. Mrzí mě to. Je to jeden z mých nejlepších kamarádů. No vlastně svoje přátele bych dokázala spočítat na prstech jedné ruky.

,, Proč jsi tak rychle odběhla od oběda?" Ptala se mě Anet, která studovala jakousi bylinkářskou knihu. Já seděla před postelí a netrpělivě sledovala hodiny.
,, Mám dnes rande!" Vyjekla jsem natěšeně.
,, Vážně?! Takže spolu oficiálně chodíte?"
Tahle otázka mě zaskočila. Chodíme spolu vůbec?
,, Já vlastně nevím."
,, Ty nevíš jestli spolu chodíte?"
,, Ne, to nevím. Sice se chováme, jakože spolu chodíme, ale oficiálně se mě nikdy nezeptal jestli chci být jeho přítelkyní."
Kamarádka mě podezřívavě pozorovala a pak řekla.
,, Tak to by sis to měla zjistit zlato!"
,, Máš pravdu. Měla."

Jemný vítr si mi hrál s vlasy a tváře mi začali růžovět mrazem. George pořád nikde. Má už 10 minut zpoždění. Měla jsem z toho špatný pocit. Ještě chvíli a zbalím se a jdu zpátky do hradu.
Ještě chvilku jsem tam sama postávala a pak to vzdala.
Měla jsem oči plné slz a mrazem mě štípaly.
Ubrečená jsem se vrátila zpět na pokoj.
,, Copak se stalo Clare?" Přiběhla ke mě hned Anet.
,, On nepřišel, že ne?" Na to jsem jen zakroutila hlavou a ona mne pevně objala.
Chvíli jsem jí brečela na rameni.
,, Dala bych si horkou čokoládu." Řekla jsem.
,, Já taky!"
Hned si stoupla z postele na které jsme seděly.
,, Tak jdeš?" Zeptala se A natáhla ke mě ruce. Usmála jsem se a chytla se jí. Vytahla mě nahoru a vyběhly jsme směrem do kuchyně.

V kuchyni jsme zažádali skřítku o dvě horké čokolády s nějakou sušenkou. Ta se jen usmála a šla hned připravit naši čokoládu. Kuchyň byla obrovská. Jako velká síň. A tolik domácích skřítků.
,, Slečny dostaly hlad?" Ozvalo se vedle nás a s Anet jsme nadskočily.
,, Dobby vás nechtěl vylekat!" Bránil se skřítek.
,, To nic Dobby. A už jsme si objedlaly." Ujistila jsem ho. A usmali jsme se na sebe.
,, Stalo se něco slečno?" Zeptal se s ustaraným pohledem upřeným na mě.
,, Má zlomené srdce." Ozvala se Anet.
,, Zlomené srdce? A kdo to tak milé slečně provedl?" Vyptával se a Anet mu samozřejmě vše hned vyklopila.
,, Vaše objednávka děvčata!" Řekla skřítka a dolevitovala k nám šálek horké čokolády zdobený šlehačkou a mini marshmellowny na podšálku se skořicovou sušenkou.
Každá jsme si jeden vzaly, poděkovali a odešly. Dobby nám ještě zamával a vratil se zpět do příprav večeře.
S Anet jsme si sedly na schodišti směrem od kuchyně.
,,Je výborná! Ochutnej!" Přikázala mi.
S chutí jsem si přivoněla a napila se. Čokoláda byla sladká a její konzistence tak jemná.
Anet se začala smát jakmile jsem se na ni podívala.
,, Co je?!"
,, Máš tu čokoládu." Ukázala mi na nos a dál se smála.
,, Nesměj se mi!"
,, Nebo co?"
Namočila jsem jeden prst v mém šálku a otřela ho Anet do tváře.
,, Hej! To nesmíš!" Teď jsem se zase smála já.
,, A proč by ne??"
Tohle trávení času se svojí nejlepší kamarádkou miluju. Dokáže mě rozesmát i v takové situaci, kdy mi je do breku.
,, Clare?!" Ozvalo se nad námi na schodišti. Vzhledla jsem a stál tam George.
,, Máš asi dvě hodiny zpoždění!" Řekla Anet, když viděla, že nemám slov.
,, Promiň Anet!" Podívala jsem se na ni. Odložila svůj šálek čokolády, zvedla se a vyběhla po schodech nahoru. Kolem George. Rovnou do společenské místnosti.
,, Clare! Počkej já ti to vysvětlím!" Ozivalo se za mnou spolu s jeho kroky, jakmile se za mnou rozběhl.

Omlouvám se za chyby jestli tam jsou 🖤
☕