It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

7. Jiný Weasley

Přez tmu toho člověka nepoznávám.
,, Haló? Kdo je to?" Zeptám se.
,,Lumos." Slyším dotyčného zašeptat. Poté namíří světlem přímo mě do obličeje.
,, Spíš kdo jsi ty?! Nikdy jsem tě tu neviděl."
,, Dej tu hůlku jinam. Úplně mě oslepuješ!" Zvýším na něj hlas. Poslechne. A já si prolmnu oči z toho oslepení.
,, No počkat, Clare viď?"
Super takže zná mé jméno. Teď už na něj vidím pořádně. A docela mě to zarazí.
,, Takže, ty asi nebudeš George."
,, Těsně vedle." Zasměje se.
,, Fred Weasley jméno mé." Řekne a podá mi ruku, kterou příjmu.
,, Já vím. Clare Lupinová" Usměju se na něj.
,, Těší mě. A to jsi nějak do rodiny s Remusem Lupinem?"
,, Věř mi. Tuhle otázku si kladu často, ale vážně to nevím. A vůbec co tu provádíš?" Vyzvídám.
Otočí se a jde směrem k zábradlí.
,, Čekám na bratra. Nejspíš se zase někde zdržel s Angelinou." Poví nevrle.
,, S kým?!" Zeptám se. Né že bych nevěděla kdo to je. Jen mě to překvapilo.
,, To je jedna slečna od nás z Nebelvíru." Vysvětlí mi.
Uslyším za sebou kroky po schodech. Otočím se a uvidím George usmívajícího se od ucha k uchu.
,, No nic tak já už půjdu. Měj se Frede." V ten moment mě George zaregistruje a úsměv mu spadne.
,, Ahoj Clare, co ty tu?"
,, Už jsem na odchodu. Dobrou." Řeknu a ani se na něj nepodívám a běžím ze schodů co nejrychleji to jde. 
V dálce za sebou už uslyším jen ,, Co jí je?"

Lehnu do postele a v hlavě se mi začne rodit plno myšlenek.
Co to mělo znamenat. Proč jsem od tama utekla. Jako vážně? Snad nežárlím. Ne! To určitě ne. Já se přece nemůžu zamilovat. Ne po tom co se stalo posledně. A už vůbec ho nemůžu nechat vyhrát.
S tou myšlenkou usínám.

,,Vstávej. Vstaaaaavej! Halooo. Prober se!"
Slyším nademnou. A pomalu otevřu oči. Vidím svou kamarádku, která nedemnou stojí s překříženýma rukama na prsou.
,, Clare Jane Lupinová! Přece nechceš zmeškat snídani."
To mě probere úplně.
,, Kolik je hodin?!" Zabručím.
,, 7:45 přesně" odpoví mi.
Rychle vstanu. Utíkám do koupelny. Už slyším jen její  smích. Dám si rychlou sprchu, vypucuju si zuby. Hodím na sebe uniformu.
A se slovy ,, To jsi mě nemohla vzbudit dřív?!" Odcházím společně se svou nejlepší kamarádkou na snídani. No spíš na tu snídani běžíme. A zpomalíme, až u vchodu do velké síně. Nekoukám na cestu a do někoho vrazím.
,, Promiňte." Řeknu zaraženě když zjistím, že dotyčný je sám profesor Snape. Pokusím se o nesmělý úsměv.
,, Neumíte dávat pozor slečno?!" Zvýší na mě hlas.
,, Už jsem se vám omluvila." Vyhrknu na něj a zamračím se.
A pak mi dojde, že to byl špatný nápad.
,, Po hodině v mém kabinetě!" Změřil si mě pohledem a odešel.
,, Co to mělo znamenat?" Vyzvídá se smíchem Anet.
,, Tak chápeš to? Jen sem do něj narazila a už mám být po škole? Kdo si myslí že je?"
,, No možná, kdybys ho ignorovala a nevyjela na něj, tak bys po škole být nemusela." Řekne mi kamarádka cestou ke stolu.
S Anet čekáme před třídou na hodinu jasnovidectví.
Když už konečně přijde profesorka Trelawneyová, všichni se odebereme do učebny a zabereme si místa.