It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

20. Ráno na nic

Probudila jsem se na pohovce. Chvíli mi trvalo než jsem se zorientovala kde to vlastně jsem. Na křesle vedle mě spokojeně oddychoval Fred. Zvedla jsem se a potichu se odebrala do svého pokoje.
Hlava mi třeštila bolestí.
V mrzimorské místnosti spalo pár studentů na pohovce a křeslech. V pokoji sem si lehla a dospala co jen šlo.

Ráno jsem si dala sprchu a oblékla si černé legíny a oversize svetr v barvě pampelišek.
Na snídani bylo jen pár studentů. Mohla bych je spočítat na prstech jedné ruky.
Stihla jsem si všimnout, že velká síň už byla v původním stavu. Posadila jsem se ke stolu a ruce si zahřívala šálkem horkého čaje s medem. Přemýšlela jsem nad včerejškem. Vzpomněla jsem si na pocit, když mě George políbil. A usmála jsem se. Úsměv mi však přešel hned, jakmile jsem si vybavila tu scénu, která se odehrála v nebelvírské společenské místnosti. Chtěla jsem se do země propadnout.
V místnosti pomalu přibývali studenti. Dopila jsem čaj a zvedla se k odchodu. Při mém ' štěstí ' jsem ve dveřích do někoho narazila.
,, Promiň, nechtěla js.. ou" narazila jsem do George. Vypadal dost nevyspale a vlasy měl vlhké a rozcuchané do stran. Koukal na mě a jakmile jsem náš pohled spojila cukl pohledem mimo mě.
,, To nic." Řekl a odešel. Zůstala jsem tam stát bez hnutí. Tak takhle ne. Tohle se musí vyřešit.
Otočila jsem se zpátky a nakráčela k Nebelvírskému stolu. Vlastně jsem ani nevěděla co mu chci říct. Stoupla jsem si před něj. Podíval se na mě nechápavým pohledem.
,, Grorgi.... já..." Netušila jsem co říct.
Nadzvedl obočí.
,, Promiň. Za ten včerejšek." Vypadlo ze mě.
,, Je to všechno?" Zeptal se tónem, který spíš říkal 'nech mě na pokoji'.
Kývla jsem a rychle odešla. Cítila jsem jak se mi oči plní slzami.

Pohled George:
Ráno jsem se probudil asi po hodinovém spánku. Celou noc jsem nemohl spát. Pořád jsem si přehrával co všechno se včera odehrálo. Rozhlédl jsem se po pokoji. Fred tu nebyl. Dal jsem si ledovou sprchu na probrání, ale moc to nepomohlo. Teď jsem potřeboval hrnek kafe. Hodil jsem na sebe modrou košili, tepláky a vydal se na snídani. Cestou jsem byl úplně mimo, tak mě ani nepřekvapilo, že jsem do někoho vrazil.
Stálá tam ona. Vlasy jí padaly do obličeje a její šedomodré oči vypadaly dost vyděšeně.
,,Promiň, nechtěla js.. ou" zarazila se a podívala se mi do očí. Musel jsem uhnout. Způbovalo mi to bolest u srdce vidět ji, tak krásnou a vědět, že jsem pro ni byl jen sázka, že vlastně ten polibek pro ni nic neznamenal. Jen to chtěla vyhrát.
,, To nic." Řekl jsem a odešel směrem k našemu stolu. Sedl jsem si a nalil si hrnek kávy s trochou mléka.
Najednou se přede  mnou objevila. Dívala se mi do očí. Netuším co tu chce. Dobrou chvíli nic neřekla.
,, Grorgi.... já..." Čekal jsem co řekne. Přál jsem si aby řekla, že ten polibek něco znamenal. Nebo cokoliv co by naznačovalo, že to co se za poslední dobou stalo cítí stejně.
,, Promiň. Za ten včerejšek." Právě se mi omluvila. Nevěděl jsem, za co. Nejspíš jsem to ani nechtěl vědět. Proto jsem jen řekl : ,, Je to všechno?" V jejích očích se zamračilo a já hned litoval tónů, kterým jsem to řekl. Přikývla a odešla. Chtěl jsem jít za ní, ale nemohl jsem.
Za chvíli se u stolu objevil Fred.
,, Kde jsi byl?"
,, Cože?"
,, Nespal jsi v pokoji!"
,, Za to můžeš ty!" Vypadlo z něj. Nechápal jsem.
,, Musel jsem utěšovat .." skočil jsem mu do řeči.
,, Angelinu jsi utěšovat nemusel. Myslím, že to vzala lépe než dává na jevo." Řekl jsem a napil se kávy.
,, Clare. Musel jsem utěšovat Clare!"  Hned jak to dořekl, tekutina mi v krku zaskočila a já se rozkašlal.
,, Ehm, cože?"
,, Georgi, ty jsi fakt pitomec! " Jak jako já?
,, Já? To ona mě políbí a pak řekne, že to nic neznamená!"
Právě mezi námi začínala hádka kvůli holce. A může za to ona.
,, A ty se divíš?! Vždyť máš přítelkyni. To ti jako měla padnout kolem krku?" Zvýšil na mě hlas, popadl do ruky jablko a odešel.