It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

28. Hlavou jinde

Na večeři jsem si George nevšimla.
Jakmile jsme se s Anet vrátily na pokoj začala se vyptávat.
To jsem si nestačila ani sednout.
,, Tak co ti řekl Fred?" Začala.
Já jsem se položila na postel a zavřela oči. Vážně se mi o tom nechtělo mluvit. Byla jsem z dneška pořádně vyčerpaná.
Zhluboka jsem se nadechla.
,, Prý šlo o 'bratrovský záležitosti' "
Řekla jsem.
Nakonec jsem jen zívla a propadla do říše snů.

Když jsme odcházeli z Hagridovi hodiny někdo mě zastavil.
Šla jsem sama, protože Anet se ještě zdržela s Lunou. Takže mě překvapilo, že se tu najednou někdo objevil.
,, Ahoj." Řekl nesměle George. Vypadal nervózně. Měl na sobě školní uniformu a moc mu to slušelo.
,, Ahoj." Chvíli jsme na sebe jen koukali.
,, Chci s tebou mluvit."
,, Tak povídej." Šli jsme si sednou na lavičku u stromu, který stál u zídky školních pozemků. Posadila jsem se, ale George ne. Přecházel před lavičkou sem a tam a já čekala co z něj vypadne.
Pak si přede mě stoupl a začal.
Napřed mluvil něco o tom, že neví jak se bude tvářit Fred, když mi to řekne, ale že ke mě chce být upřímný.
Začal mi popisovat co se ve skutečnosti stalo, a proč vlastně na to rande přišel pozdě.
Celou dobu byl rudý jak rajče. Nevěděla jsem jestli studem nebo tím, jak byl naštvaný.
Když mluvil neskákala jsem mu do řeči a čekala až vše dořekne.
Mám z toho všeho děsně smíšené pocity.
Nepobírala jsem to a potřebovala být chvíli sama.
,, Já musím všechno vstřebat. Dej mi chvilku." Řekla jsem nakonec. Políbila ho na tvář a vydala se do hradu.

Věci jsem si hodila na postel. Popadla jsem nové brko, inkoust, učebnici přeměňování a běžela na hodinu.
Šla jsem pozdě, ale profesorka tu ještě nebyla.
Přisedla jsem si k Anet a otevřela učebnici. Snazila jsem se soustředit na to co jsem četla a později i na to co vysvětlovala profesorka. Myšlenky mi stejně pořád zahýbaly k rozhovoru s Georgem. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se líbím Fredovi. Ikdyž to jsem zpochybňovala, protože ten na vztahy moc není. A ještě k tomu sem ho přece jen s jistou blondýnkou viděla.
Ikdyž jsem v tomhle všem měla zmatek jednu věc jsem věděla jistě. Je jen jedno dvojče s rudými vlasy, kterému patří mé srdce.
Nad touto myšlenkou se mi na tváři vykouzlil úsměv.

,, Jsi dnes nějaká zamlklá." Povídá mi Anet, jakmile procházíme chodbou do velké síně.
,,Jo, je toho na mě moc." Odpověděla jsem. A zahlédla Harryho Pottera v davu lidí. Chtěla jsem mu popřát hodně štěstí v turnaji, který se rychle blížil.
,, Omluvíš mě?" Řekla jsem, Anet kývla a já už byla na cestě k Harrymu.
,, Harry!" Zastavil se.
,, Ahoj?" Řekl. Nespíš mu bylo divné, že se s ním bavím i mimo třídu.
,, Ahoj! Jen ti chci popřát štěstí v tom turnaji."
,,Jo, díky!"
,, A Harry myslíš, že bude nekomu vsadit když si sednu k vašemu?"
,, Ne, myslím že ne." Řekl a odešel.

Ve velké síni jsem si sedla k Nebelvírskému stolu vedle George. Všichni okolo na mě jen zírali.
,, Je tu volno?" Zeptala jsem se a George přikývl.
Za chvíli se tu objevil i Fred. Jak se přibližoval překvapeně mě pozoroval.
,, Ahoj Frede!" Pozdravila jsem a on mi pozdrav oplatil.
Tato večeře byla velice napjatá. Všichni studenti okolo nás se nadšeně bavili. Ale naše trojice ne. Což je u dvojčat Weasleyových nezvyk
,, Frede!" Řekla jsem. No spíše jsem to křikla.
Fred sedící se na mě vylekaně podíval.

🖤