It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

24. Jsme v pohodě

Skoro neslyšitelně jsem došla do pokoje. Děvčata ležela na madracích na zemi a moje postel byla taky zabraná. Jedině na křesle bylo volno. Tak jsem se uvelebyla na něm a do minutky usla.

,, Doufám že máš dostatečně dobrý důvod, proč jsi zmeškala NAŠI pyžamovou párty!" Doléhaly ke mě slova kamarádky, když jsem přicházela ke snídani.
Velká síň již byla prozářená paprsky slunce, které dnes zářilo více než je v Zimě zvykem.
S pohledem na nasupěný výraz Anet, jsem netušila, jestli se bát co bude následovat, nebo se smát její zarudlé tváři a čokoládovým očím propalujícím mě.
Mlčky jsem si přisedla a zakousla se do tvarohového koláčku. Anet na mě pořád zírala a čekala na odpověď. Kterou ale nedostala. Polkla jsem a chtěla jí to vysvětlit, ale někdo mě vyrušil.
,, Dobré ránko Clare!" Ozve se vedle mě. Dotyčný se posadí a koukne na Anet. U ní se za zády objeví Oliver.
,, Hele Woode, Byl bys tak laskav a řekl své přítelkyni, že se nevinný lidi nemlátěj?"
Všichni jsme se na Freda nechápavě podívali.
,, Ehm. Cože?!" Vyděsil se Oliver a vrhl pohled na zaraženou Anet.
Anet přimhouřila oči a napřed si ho pozorně prohlédla. A pak zrudla jak rajče.
,,Kruci." Zašeptala si pod nos.
Znovu se na něj podívala.
,, Promiň." Řekla zahanbeně. Fred se na ní usmál.
,, Co se stalo?" Prolomila jsem chvilku ticha.
,, To se zeptej své kamarádky!" Fred ukázal na Anet.
,, Cos provedla?"
,, Jen jsem chtěla dát Georgovi najevo, že se mé kamarádce ubližovat nebude." Zhluboka se nadechla.
,, Ale schytal jsem to já!" Chytl se za tvář a dodal. ,, Ale ránu má. To se musí nechat."
Anet se napřímila a hrdě se usmála.
Já je jen pozorovala a nevěděla co na to říct. Nakonec jsem se však ozvala.
,,Ty jsi mu vrazila kvůli mě?"
Anet mě chytla za ruku položenou na stole.
,, Jsi moje kamarádka. Pro tebe cokoliv!"
Naši kamarádskou chvilku prolomil Fred.
,, Jen si příště vyhlídni správnou osobu! Já bych Clare nikdy neublížil!" Zahleděl se mi do očí. Usmála jsem se.

Najednou mě ze zadu někdo obejmul. A políbil mě do vlasů.
,, Jak se opovažuješ?!" Vyletěla hned Anet malém dva metry do vzduchu. George se lekl pustil mě, odstoupil s rucema ve vzduchu jakoby se vzdával.
Právě na nás civěla většina studentů co si chtěli v poklidu vychutnat snídani.
,, Klid Anet! Klid. Uklidni se."
,, Cože?!" Vyhrkla.
Vzala jsem George za ruku.
,, Jsme v pohodě." Ujistila jsem ji.
,, Tohle," řekl Oliver a prstem ukázal na mě a na zrzka stojícího za mnou. ,, Vypadá víc než jen v pohodě." Dodal.
,, To teda." Řekl Fred. Vypadal dost překvapeně a zaraženě. Vstal a odešel.
Podívala jsem se ustaraně na George. Ten pozvedl ramena. Taky nevěděl co to mělo znamenat.
,, Skočím za ním." Pověděla jsem mu a rozběhla se k Fredovi, který zrovna vycházel z velké síně.

,, Hej! Frede!" Volala jsem, ale ani se neotočil. Doběhla jsem ho.
,, Stalo se něco?" Zeptala jsem se když jsme šli vedle sebe.
,, Ne?"
Chytila jsem ho za ruku a donutila ho zastavit se. Podíval se na mě a nejspíš čekal co řeknu.
,, Nepostrádá tě náhodou George?"
Vytrhl svou ruku z mého sevření.
,, Co to do tebe vjelo?" Koukala jsem na něj.
,, Vše v pořádku? " Došel za námi George.
,, Jo, v naprostým!" Řekl Fred a odkráčel. S Georgem jsme zůstali stát a pozorovali jak mizí v chodbách školy.

,, Prosím tě příště mě nenechávej s tvou šílenou kámoškou samotnýho. Málem mě donutila jí odpřísáhnout neporušitelný slib."
,,Cože?" Podívala jsem se na něj. Vypadal vážně. Musela jsem se rozesmát.
,, Hej! To není vtipný."
,, A proč to dělala?"
,, Prý abych ti znovu neublížil." Odpověděl s překříženýma rucema na hrudi.

🧡