It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

26. Výmluva?

,, Počkej přece!" Volal za mnou. Zastavila jsem se a otočila na něj. Stálá jsem už u dveří do Mrzimorské koleje.
,, A proč bych měla?!" Dívala jsem se na něj s očima plných slz.
,, Ty jsi nepřišel! Né já. Já tam čekala půl hodiny v tom mrazu u brány. A ty nikde!"
Doběhl a zastavil se tak 3 metry ode mě.
,, Přišel bych, ale" koukala jsem na něj a čekala co řekne.
,, Ale?!"
Zadíval se do země.
,, Už na mě nemluv." Otočila jsem se k odchodu. George za mnou přišel a chytil mě za ruku. Tak jsem se na něj otočila.
,, Miluju tě Clare." Řekl mi. Překvapilo mě to  a jeho nejspíš taky. Protože jsme tam stáli naproti sobě a udiveně na sebe zírali. Srdce mi bilo tak moc že jsem se bála, že to slyší i on.
,,Ehm. Clare? Řekneš na to něco?"  Prohlédla jsem si ho.
,, Tak proč jsi se neukázal?" Zeptala jsem se ho a znovu mi do očí naběhly slzy.
,, Nebreč prosím tebe." Byl ustaraný. Přišel o krok blíže a utřel mi jednu neposednou slzu z tváře.
,, Proč jsi nepřišel Georgi?!" Zeptala jsem se ho už po třetí.
,, Musel jsem něco řešit s Fredem."
Vytrhla jsem mu svou ruku ze sevření.
Vyděšeně se na naše ruce podíval a pak zpět mě do očí.
,, A to jsi mi nemohl říct, že to dnes neklapne? Že to nestihneš?"
,, Nevěděl jsem že to bude na tak dlouho." Prohrabl si vlasy.
,, Promiň Clare."
Vypadal vážně ublíženě. Opravdu ho to mrzelo.
Ale mě taky. Mohl mi dát nějak vědět.
,, To zrovna nešel nikdo okolo? Abys mu pro mě něco vzkázal třeba?"
,, To mě nenapadlo."
,, Neříkej? To sem si asi nevšimla, když jsem tam stála PŮL hodiny v mrazu."
,, Tak z toho nedělej takovou vědu. Vždyť ses aspoň provětrala a můžeme do těch Prasinek zajít zítra." Pohladil mě po tváři a já jsem jeho ruku chytla a odstrčila ji.
,, Tak já zase nebudu dělat vědu z toho, že jsem se do tebe zamilovala! A víš proč? Protože lidi se zamilovávají skoro pořád!" Otočila jsem se a odkráčela.
,, Co tu tak stojíš vypadni!" Řekla Anet když už jsem vcházela na kolej. Pak jsem už nic neslyšela.
,, Ona mi řekla že se do mě zamilovala!" Řekl George s jiskrami v očích.
,, Vážně? " Odpověděla Anet radostně.
,, Ehm. Teda. Vypadni od tud! A opovaž se sem vracet!" Vzpamatovala se a obešla George stále nevěřícího tomu co Clare před chvílí řekla.

,, Tak co ti navykladál za výmluvu?"
,,Hej Clare?!" Luskla mi před obličejem prsty.
,, Já mu řekla, že jsem se do něj zamilovala!" Pořád jsem seděla na posteli a ani jsem nemrkla.
,, Jo a teď máš úplně stejnej výraz jako on na té chodbě. Nedivila bych se kdyby tam ještě stál." Řekla a sedla si na svou postel.
,, Tak čekám. Co ti nakukal?"
To už jsem se z mýho tranzu probrala.
,, Že musel něco řešit s Fredem." Zhluboka jsem se nadechla a lehla si do postele.
,, A teď ho ještě uvidím na večeři." Zprudka jsem si sedla jakmile mi to došlo.
,, Takže s Fredem jo? A nechceš se zeptat jeho?" Podotkla.
,, Freda? Ten se mnou nemluví."
,, Tak s tím něco udělej!"
,, A jako? Máš nějaký nápad?"
,, Zkus s ním promluvit první. Třeba... Je to jen návrh."
Stoupla jsem a chtěla ho jít najít.
,, Kam jdeš?"
,, Přece najít Freda!"

Prošla jsem snad každou chodbou kterou znám, ale on nikde. Nakonec jsem se rozhodla jít na famfrpálové hřiště. Je zima sice pochybuju, že by trénoval, ale možná tam bude.
Šla jsem jen tak ve svetru, protože se mi nechtělo chodit pro kabát. Zima mě štípala do tváří, venku bylo bílo a paprsky slunce se odráželi od blištivého sněhu.
Došla jsem na tribuny a rozhlédla se. Ale nikdo tu nebyl. Když jsem slézala, tak mě někdo zastavil.
,, Hledáš někoho?" Otočila jsem se.
,, Frede!" Koukla jsem se na něj a na slečnu co stála vedle.
,, Ou... Chtěla jsem si s tebou promluvit, ale asi to počká."
,, Ne to je v pohodě. Promluvíme si."
Blonďaté slečně vedle něj naznačil ať odejde a ona to pochopila.
,, Takže?" Začal.
,, Proč se mi vyhýbáš?"
,, Ale já se ti nevyhýbám." Ujišťoval mě.
,, Včera jsi odešel, jako bych snad něco provedla."
,, Není ti zima?"
,, Trochu." Popravdě jsem mrzla jak rampouch.
Fred si sundal bundu a podal mi ji.
,, Děkuju."
,, Není za co. A neboj nic jsi neprovedla. Můžu si za to sám."
,, Za co?"
,, Ale nic. Spíš tebe trápí ještě něco."
,, Jo měla jsem jít ven s Georgem, ale ten nepřišel. A když jsem ho později potkala říkal, že byl s tebou něco řešit."  Fred se zarazil a vypadal, že přemýšlí.
,, Jo, víš, musel mi s něčím pomoct a trochu se to protáhlo." A můžu vědět o co šlo?" Vypadal že mi to nechce říct.
,, To nereš, jen takový bratrovský záležitosti."

🖤