It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

4. Výslech

Konečně dojdu ke vchodu do naší společenky. Na sud zaklepu správnou melodii a vycházím do místnosti. Kde už na mě čeká moje kamarádka.
,,A sakra." Řeknu si spíš pro sebe.
Blondýnka s vlasy sestříhanými do podkovy na mě zamračeně kouká a její tmavě hnědé oči mně propagují pohledem. Posadím se vedle ní na pohovku.
,, Kde si myslíš, že celý den lítáš?! Beru to že jsi měla famfrpálový zápas, ale nevyhráli jste. Já tu na tebe čekám, že tě budu utěšovat, že to příště vyjde. A ty nikde."
,, Klídek Anet. Promiň, ale měla jsem něco na práci."
,, A to něco je...?" Zeptala se s jiskřičkami v očích.
,,Byla jsem s Georgem."
"A?... Co dál?"
,,Jak co dál? Jen sme si povídali."
,, Jasně, dvojčata jsou jedni z nejhezčích kluků na škole a ty se s nimi najednou bavíš. A jen jste si povídali. To ti nežeru."
Řekne uraženě.
,,Mysli si co chceš, ale já vím svoje." Odpovím s úsměvem na rtech.
,, Vážně?" Koukne na mě udiveně.
,, Ano. " Zvednu se a zamířím do pokoje.

Sobota. Můj oblíbený den v týdnu. Každou sobotu totiž chodíme s Anet do Prasinek.
Obě jsme se probudili skoro současně.
Udělali jsme ranní hygienu. Já si ještě vyčesala vlasy do neupraveného drdolu. Dva pramínky jsem nechala spadlé podél tváře a vyrazily jsme na snídani.
Bylo teprve před 9 hodinou, takže velká síň byla víc jak poloprázdná.
,, Dneškem mi vynahradíš včerejšek. Doufám že ti to je jasný." Řekne mi ještě unaveným hlasem Anet.
,, Ano, ano je mi to jasné."
Posadily jsme se ke stolu a začli jíst.
,, Anet! Neotáčej se, ale Oliver kouká naším směrem." Zašeptám kamarádce sedící naproti mě, která je do něj zakoukaná už od prvního ročníku.
,, Cože?!" Vykulí oči a rychle se otočí.
Já se jen plácnu do čela a protočím nad ní oči.
Kouknu stejným směrem jako ona, ale pro moje překvapení už tam Oliver nestojí sám. Byl tam Fred a George oba opření o zeď u vstupních dveří. Povídali asi o něčem děsně vtipném, protože se smáli tak nahlas, že jsme to slyšely i my. Najednou se rozešli ke svému stolu. Mé oči strnuly na Georgovi, který se díval mým směrem.
,, Jde sem. On jde sem!" Vyhrkne na mě Anet.
,, Klídek!" Poručím jí.
,, Ahoj Clare a ty." Řekne, pohledem přejede po mé kamaradce. Ta jen sedí a civí na něj. Tak si vezmu slovo já.
,,Ahoj, to je Anet. Moje nejlepší kamarádka."
Anetka se jen zaculí.
George se podívá na mě.
,, Víš přemýšlel jsem, jestli bys nechtěla dnes se mnou do prasinek na máslovej ležák."
Řekne s nadějí v očích.
Anet po mě hned střelí vražednej pohled. Já se na ni jen usměju a kouknu znovu na toho zrzka stojícího nademnou.
,, Promiň Georgi, ale dnes si mě už zabrala Anet. Takže to nepůjde, ale můžeme se domluvit na jindy." Odpovím mu.
Sklesle se na mě podívá, ale nakonec se usměje.
,, Dobře" Odpoví zamyšleně.
,, Kdyžtak se možná potkáme v Prasinkách."
Zvedám se od stolu k odchodu. Pokynu Anet že už jdeme. Ona vstane a vydá se pryč.
,,Tak zatím Georgi." Rozloučím se a mrknu na něj.
,,Zatím." Odpoví a mrknutí mi oplatí.
A už se snažím dohnat moji kamarádku.
,, Takže, jste teď něco jako kamarádi jo?" Zachichtá se a já se k ní přidám.

Kapitoly jsou trochu kratší, ale snad to nevadí ;)