It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

11. Trénink

,, To snad ne! Jak jim to mohla Prýtová jen tak nechat projít?!"
Stěžuje si Cedrik cestou z famfrpálového hřiště. Abych vás uvedla do situace... Dnes jsme měli mít v 16hod. trénink. Jenže Nebelvírští si zařídili trénink ve stejném čase, protože prý musí trénovat na zítřejší zápas se Zmijozelem. Tak chápete to? Jako kdyby nemohli trénovat jindy. A Prýtová s tím nic neudělala... Že prý to potřebují víc kvůli tomu zápasu.
,, Cede s tím už nic nenaděláme. Jen doufám, že už se to nebude opakovat."

,,Tak co přijdeš zítra na zápas?" Zničeho nic se vedle mě objeví George.
,, To si děláš srandu?!" Podívám se na něj a bez dalších slov odejdu a nechám ho stát za sebou. Slyšela jsem ještě jak na mě po chvíli zakřičel ,, A co sem proved?"
Ignorovala jsem to a zamířila do knihovny.

,,Ahoj, promiň za to zdržení." Povím Anet.
,, V pohodě, jen 10 minut u tebe jsem zvyklá i na" nedokončila to a prohlédla si mě.
,, Vypadáš "
,, Napruzeně? Naštvaně? Vytočeně?!''
,,Tak něco."
Vytáhnu si brk, čistý pergamen, inkoust a posadím se naproti ní.
,, Kdo tě tak  naštval?''
,, George!"
,, Cože? Co ti proved?
,, Zeptal se mě jestli se přijdu podívat na jejich zápas!"
,, To je super! Nechápu proč tě to tak vyvedlo z míry?"
,, Proč?! No možná proto, že jsme měli mít trénink, ale Nebelvír si zažádal, o to aby mohli jít místo nás. A on si pak prostě přijde a pozve mě na zápas." Vysvětluju jí mezitím co si podepisuju pergamen. Ona si zničeho nic odkašle. Podívám se na ni. Je zaražená a kouká na něco za mnou. Nebo spíš na někoho. Pomalu se otočím a vidím George, jak se opírá o police a pozoruje nás.
,, Weasley?!"
,, Lupinová?"
Otočím se zpět k Anet a potichu zašeptám ,, Jak dlouho už tam stoji?"
,, Dost dlouho na to, abych věděl proč si mi utekla s takovým výrazem." Podívám se na něj. Tak to šeptání nevyšlo.
,, A ty se divíš? Víš jak dlouho sem se těšila, až budu zase v týmu a ty mi můj trénink překazíš."
,, Já?"
,, Jo, ty a ten tvůj slavnej tým!"
,, Ticho!" Ozve se knihovnice naším směrem.
,, Takže asi nepřijdeš co?"
Vážně? Vážně to řekl? Musela jsem se ujistit a tak sem se podívala na svou kamarádku která naší hádku pozorně poslouchala.
,, Jako vězně?!" Stoupla jsem si začala si balit věci zpět do brašny.
,, Promiň Any, ale teď se na ten úkol opravdu nedokážu soustředit."
Odešla jsem. Nevím proč, ale celkem mě to uklidnilo, že to slyšel.

,, Počkej přece Clare!"
,,No to snad není možný." řeknu sama pro sebe a zastavím se.
,, Zase si utekla a neodpověděla."
,, To je to tak důležitý, že s tím za mnou pořád lítáš?" Rozhlédla jsem se kolem sebe. Bylo tu hrozně moc lidí. Nehodlala jsem to řešit zrovna tady. A tak jsem ho chytla za ruku a táhla pryč ze zaplněné chodby. Všimla jsem si pootevřených dveří jedné třídy a vklouzla i s Georgem dovnitř a zavřela dveře.

,, Takže...?" Řekl trochu zbytečně protáhle.
,, Myslíš že půjdu na tvůj přitroublej zápas, když jste zničili náš trénink? Ale to jsi v té knihovně už slyšel."
,, A proč ne?" Opřel se o lavici a rukou, kterou jsme se ještě pořád drželi si mě přitáhl blíž k sobě. Naše nohy se najednou dotýkaly. V další minutě jsme na sebe jen zírali. Cítila jsem mezi námi napětí. Ale nebylo to nepříjemné, spíš naopak. Bylo to uklidňující. Voněl po skořicových sušenkách a černém čaji. Byli jsme tak blízko a já se ztrácela v jeho očích. Úplně mu zářily. Pravou rukou mi pomalu zastrčil pramínek vlasů za ucho. Přitom se tak sladce usmíval.