It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

5.Prasinky

Oblékla jsem si volné bílé šaty nad kolena. Jsou moje nejmilejší. Připadám si v nich vždy jako víla a myslím, že mi moc sluší. Stoupla jsem si před zrcadlo a musela jsem se pousmát.
,, Sluší ti to." Ozve se z druhé strany našeho pokoje. Prohlédnu si svou kamarádku.
,, To tobě taky." Anet má na sobě džínové kraťasy s laclem a žluté tričko. Byly jsme připravené vyrazit.

S Anetkou jsme došly do Tří košťat. Bylo celkem plno.  Došli jsme k jednomu z posledních volných stolů. Objednaly jsme si máslový ležák. A čekaly až nám ho donesou.
,, Slyšela jsi to o tom poháru tří kouzelníků?" Řekla z ničeho nic moje kamarádka. Rozzářily se jí oči a dala si neposedný pramínek vlasů za ucho.
,, Něco jsem o tom slyšela. Pročpak?"
Podívám se na ni zvídavě.
,, No tento rok se má prý konat u nás. Povídali si o tom nějaké holky z havraspáru." Povídá zaujatě.
,, Ahoj Clare." Vyrušilo nás od rozhovoru. Podívám se na narušitele našeho rozhovoru.
,, Ahoj Cedriku." Odpovím mu s úsměvem.
,, Můžu si přisednout? Jak vidíte je tu už vážně narváno. A když tu máte místo."
,, Jo určitě, sedni si." Pobídnu ho. Sundal si mikynu v barvách naší koleje, pověsil ji přez opěradlo židle vedle mě. A posadil se.
,, Ty Cede, nevíš náhodou něco o tom, že má být souboj tří kouzelníků u nás?" Zeptám se ho s nadějí v hlase.
,, Taky jsem o tom něco slyšel. Ale dokud to neřekne Brumbál, tak tomu moc nevěřím. Copak chtěly byste se přihlásit?"
,, O tom jsem nepřemýšlela. Co ty?"
,,No já ano, může to být zajímavá zkušenost."
Číšník na donesl máslový ležák. Ced si u něj objednal. Jak sem se dívala za číšníkem jak odchází, spatřila jsem George sedícího u stolu naproti nám společně s Hermionou, Ronem, Harrym a nemohla chybět jeho druhá polovička - Fred. Všechny jsem si je postupně prohlédla a skončila znovu a George. Naše pohledy se spojily a já mu kývla hlavou na pozdrav. On se podíval na Cedrika, a pak zpět na mě zamračeným pohledem. Jen jsem nad tím protočila oči a dál se věnovala svým přátelům.
,, Na co koukáš?" Zeptá se Cedrik.
,, Na George. Víš oni jsou teď kamarádi." Odvětí Anet, nadzvyhne přitom jedno obočí a dál se věnuje ležáku.
,, Jo ták. Já myslel, že jsi říkala, že už nikoho nechceš po tom incidentu posledně." Podívá se na mě starostlivě Ced.
,,A taky máš pravdu. Však jsi slyšel Anet. Jsme jen kamarádi. A navíc máme sázku a já ji hodlám vyhrát." Odpovím mu zamyšleně, ale sebevědomě.
,,A ty je rozeznáš? Mě přijdou vzhledově úplně stejní." Vyzvídá kapitán našeho famfrpálového družstva.
,, Víš nejsou zase tak stejní. Mají jiné oči. Ve Georgových se úplně ztratíš a navíc mají jiný úsměv a výšku hlasu a.."
,, Jasně jenom kamarádi." Přeruší mě Anet.
A oba dva se od srdce zasmějí.
,,Asi už půjdu." Řeknu trochu rozmrzdele.
,, Počkej mi tě nechtěli naštvat. " Řekne Cedrik sklamaně.
,, Však v pořádku. To nevadí." Vstávám ze židle a pomalu ji zasunu zpět ke stolu.
,, Půjdu s tebou!" Namítne mi Anet.
,, Promiň, ale chci jít sama. Musím si něco promyslet." Řeknu. Zaplatím svůj ležák a odcházím z děravého kotle.
,, Už jdeš?" Zastaví mě hlas za mnou. Otočím se za ním a zadívám se mu do očí. Jak jsem řekla úplně se v nich člověk ztrácí.
,, Ahoj Georgi. Jo už půjdu. Chci být chvíli sama a něco si promyslet." Odpovím mu a on na mě jen chápavě kývne a nechá mě jít.

Začíná se schylovat k podzimu. Jdu kolem lesa a všímám si  stromů co se zabarvují do žluté a oranžové barvy. Začíná jemně foukat. Miluju vítr a vánek.
Rozpustím si vlasy a nechám vírt ať si s nimi hraje. Po chvíli je mám všude v obličeji. Musím se nad tím pousmát. Cestou potkám pár studentů vracející se z Prasinek.
Nevydám se přímo do hradu, ale zamířím směrem k jezeru. Široko daleko nikdo není.
Nejsem zrovna samotářský typ, ale čas od času mi to přijde v hod a já si tu samotu užívám. Můžu vypnout všechny myšlenky. Šla jsem podél břehu a zaposlouchala jsem se do zvuků jezera, do šumění vln, když do sebe naráží a odráží se od břehu. Začala jsem si sama pro sebe tancovat. Točila jsem se dokola a pozorovala červánkovou oblohu. Moje šaty vlály do všech stran a já si to náramně užívala.

Už se stmivalo a kolem jezera se začali shromažďovat zamilované páry pozorující první hvězdy.
To mě odradilo a vydala jsem se do hradu.
Cestou jsem přemýšlela nad tím co řekla Anet. S Georgem je to jen sázka. A já nejsem tak slabá abych se do něj zamilovala a tím prohrála sázku. No nic nechci nad tím přemýšlet. Otřepu se a jdu směrem do naší společenky.