It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

19. It' just a bat...

George jsem našla sedět s Angelinou u stolu. Bylo vidět že si taky dali trochu punče.
,, Georgie!" Zavolám. On zvedne hlavu a prohlídne si mě.
,, Kde máš boty?"
,, Musím s tebou mluvit!" Ani nečekám na odpověď. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho pryč z hradu.
,, Kam mě to táhneš?"
,, Ven! Potřebuju vzduch."
Už jsme šli pomalu ruku v ruce směrem ven.

Došli jsme na cestu k hlavní bráně. Noční obloha byla prozářená měsícem za mraky. A vzduch byl hustý.
Z nebe na nás začlo padat pár kapek.
,, Pojď zpátky. Akorát nastydneme." Zastavil se a já s ním. Podívala jsem se na něj. A v tom se rozpršelo.
,, Já ale nikam nejdu!"
,, Vždyť promokneš!"
,, To už stejně jsem. A ty taky." Pustila jsem ho a poodešla.
,, Co to děláš?!"
,, Chci si dnešní noc ještě užít!" Zakřičela jsem. A začala sama pro sebe tančit mezi kapkami. Šaty se mi lepily na tělo a z vlasů tekly pramínky vody.
George přišel za mnou ze zadu a obmotal mi ruce kolem pasu. Zastavila jsem se. Cítila jsem jeho teplý dech, jak mi běhá po krku. Pomalu jsem se k němu otočila a položila mu ruce na hruď. Byl tak blízko. Jeho oči pozorovaly mé rty. Skoro nehybně se ke mě sklonil. Naše rty byly od sebe jen nepatrný kousek. Zastavil se a ublíženě se na mě podíval.
,, Je to jen sázka Weasley." Zašeptala jsem.
V tom otřel své jemné rty o ty mé. Ale nepolíbil mě. Narovnal se zpátky.
,, Takže jsem vyhrál?!" Šibalsky se usmál.
,, Pojď ke mě!" Řekla jsem a stáhla si ho za kravatu zpátky k sobě. Ani jsem se nenadála a naše rty se spojily a mě se břichem rozletěl roj motýlů. Rukou mi zajel do vlasů, přitáhl si mě blíž k sobě a tím polibek prohloubil. Byl jemný a dlouhý.

,, Georgi?!" Ozvalo se od vchodu do hradu. Angelina. Ta nám musí zkazit každou chvilku. George se na ni vystrašeně podíval.
,, Angelino!" Utekla s pláčem do hradu. George se za ní rozběhl.
Nechal mě tam a já se najednou cítila strašně provinile. Jak jsem mohla? Vždyť má přítelkyni.
Rozběhla jsem se za nimi. Musela jsem to dát do pořádku. Byla to moje chyba. Ikdyž né tak úplně.

Utíkala jsem do schodů. Naproti mě se vynořil Fred.
,, Co se stalo?! Clare!" Nezastavovala jsem.
Zastavila jsem až před obrazem buclaté dámy.
,, Kampak?"
,, Potřebuju dovnitř!" Pohledem si mě změřila.
,, Heslo!" A byla jsem v háji. Heslo neznám.
,, Prosím! Něco jsem pokazila a potřebuju to napravit!"
,, Proč jsi nezastavila?" Rychle jsem se otočila.
,, Frede! " Nechápavě se na mě díval.
,, Jo?"
,, Potřebuju dovnitř!"
Fred přišel blíže k obrazu a zašeptal heslo.
Obraz se otevřel.
,, Díky!" Vletěla jsem rychle do jejich společenské místnosti. George s Angelinou stáli u krbu a pokřikovali jeden přez druhého. Takže jsem jim nic nerozuměla.
,, Dost!" Přerušila jsem je. Zmlkli a oba se otočili na mě. Angelina se na mě nevěřícně podívala a pak zpět na George.
,, A co tu dělá ona?!" Propálila mě pohledem. ,, Nebudu vám tu rušit romantiku!" Chtěla odejít. Ale zastavila jsem ji.
,, Byla to jen sázka!" Oba se na mě podívali.
,, Byla to jen sázka. Nic to neznamenalo! Můžu za to já. Prohrála jsem. Promiňte. Nechtěla jsem vás rozhádat." Zvýšila jsem hlas a přitom se dívala do země.Vypadalo to, že se Angelina uklidnila. Ale George vypadal překvapeně. Zaraženě. Nechápavě si mě prohlédl. A já to zopakovala Angelině do očí. ,, Byla to jen sázka, nic to neznamenalo." Otočila se na George. Sama jsem nevěřila tomu co povídám.
,, Je to pravda?" Zrzek se na mě podíval a pak zpět na Angelinu, která se na něj začala usmívat.
,, Vážně to pro tebe nic neznamenalo?" Řekl s pohledem upřeným do mých očí. To mě zarazilo. Nechápala jsem proč to říká. Já se mu tu snažím zachránit vztah a on se zeptá na tohle?
Neodpověděla jsem a zabodla pohled do země.
,, Co?!" Angelina mezi námi kmitala pohledem.
George se otočil a odešel k chlapeckým ložnicím. Dívala jsem se jak odchází.
,, Georgi." Vypadlo ze mě téměř neslyšitelně. Angelina odběhla do svého pokoje.

Podlomila se mi kolena a spadla jsem na zem.
,, Clare!" Někdo za mnou přiběhl, ale v uších mi pískalo a viděla jsem zakaleně, kvůli slzám. Takže jsem netušila o koho se jedná. Jen jsem tam seděla na podlaze opřená o pohovku. Ten dotyčný si ke mě sedl a požil si mou hlavu na rameno. Začal mě hladit po vlasech.
,, To bude v pohodě." Zašeptal mi do ucha a já poznala že jde o Freda a tak jsem se uvolnila a zabořila mu hlavu do košile. Obmotal kolem mě ruce.
,, Víc ti slušel ten úsměv, který jsi měla, když vletěl Filtch do velké síně po čtyřech. A nikdo nechápal co se děje." Nad tou vzpomínkou jsem se musela pousmát. A narovnala jsem se. Utřel mi slzy z tváří.
,, No vidíš." Usmál se na mě. Na nic se mě nevyptával. Asi pochopil, že to teď nechci řešit. Jen jsme tam seděli a pozorovali plamen v krbu. Cítila jsem jak mi klesá hlava a zavírají se mi víčka.

.