It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

15. Yull Ball Date

Většina holek už má doprovod na ples, ale já pořád ne. Nechápu proč. Kdyžtak tam půjdu sama. Určitě nebudu jediná bez partnera. Myslela jsem, že půjdeme s Anet spolu, ale jí už se zeptal Oliver. Ano Oliver do kterého je blázen už tak dlouho. Nemohla jsem po ní přece chtít ať ho odmítne.

Pomalu jsem šla na hodinu lektvarů. Dnes jsme měly mít představení projektu třídě my s Hermionou. Četla jsem si poznámky cestou do lavice a ani si nevšimla, že jsou tu i žáci z vyšších ročníků.
,, Nervózní?" Žďuchla do mě Hermiona.
,, Cože? Ehm. Ne. Proč?" Zvedla jsem oči od pergamenu a všimla si starších žáků.
,, Tak jo. Teď už jsem nervózní!" Koukla jsem na ni vyděšeně. V tom přišel profesor Křiklan.
,,Dobrý den studenti. Dnes máme na programu projekt slečny Grangerové a slečny Lupinové. Prosím dámy, máte slovo." S Hermionou jsme si stouply před třídu a začly s výkladem.
,,Amortentia je nejmocnější lektvar lásky na světě. Vyznačuje se perleťovým leskem a z lektvaru stoupá pára ve spirálách. Amortentia voní každému člověku jinak, podle toho, co ho přitahuje." Začala Hermiona.
V tom se rozletěly dveře do třídy a vpadli dvojčata.
,, Pardon za zdržení pane profesor, ale měli jsme něco na práci." Spustil hned Fred.
,, Dobrá, dobrá, ale už se posaďte a dávejte pozor!" George se na mě podíval a já se snažila vyhnout jeho pohledu. Nemohla jsem si, ale nevšimnout, že si sedl vedle Angeliny. Zatímco Fred vedle Leeho.
,, Ehm." Odkašlala si Hermiona. ,, Jak jsem říkala Amortentia voní každému člověku jinak, podle toho, co ho přitahuje." Zopakovala a podívala se na mě.
,,Šikovný potioneer může vyvolat silné pobláznění, ale ještě se nikdy nikomu nepodařilo vytvořit skutečně nezlomnou, věčnou, bezpodmínečnou připoutanost, kterou lze jen tak nazvat Láska ." Řekla jsem a popošla ke stolku s lektvary.
,, Pan profesor byl tak velkorysý a jeden nám připravil." Dodala Hermiona.
,, Ano, ano. Slečno Lupinová, budete tak hodná a prozradíte nám co cítíte vy?" Řekl vlídně profesor a odkryl poklici. Všichni pozorně poslouchali co asi řeknu.
,, Ehm, jistě." Přistoupila jsem ke kotlíku a přivoněla si.
,, Já cítím čistý vzduch po jarním dešti, prskavky a ..." Odmlčela jsem se a vyhledala pohled člověka jemuž tato vůně patřila. K mojí smůle se mu o rameno opírala Johnsonová. ,, Skořicové sušenky." Můj a Georgův pohled se spojil.
,, Děkujeme slečny můžete se posadit. Za tento projekt přidávám Nebelvíru a Mrzimoru 10 bodů!"
Zbytek hodiny jsem se nemohla soustředit. Jakmile hodina skončila, vystřelila jsem ze třídy jako první.

Seděla jsem na tribuně famfrpálového hřiště a pozorovala studenty trénující na košťatech. Pořád jsem myslela na tu vůni z Amortentii.
,, Tak tady jsi!" Otočila jsem se za hlasem.
,, Mysleli jsme, že už tě nenajdeme."
,, To byl tak trochu záměr... Aby mě nikdo nenašel. A proč jste mě zrovna vy dva hledali?"
,, Řekneš jí to ty Georgi?"
,, Tady s Fredem jsme si říkali, že jsi v té Amortentii cítila jednoho z nás je to pravda?"
Vážně se na tohle zeptal? Zarazila jsem se.
,, A i kdyby co vám je po tom." Zčervenala jsem.
,, No kdybys cítila mě" řekl George, ,,prohrála bys tu sázku!" Doplnil ho Fred. A do prkna. Tohle je špatný. Musela jsem se z toho rychle dostat.
,, Byl jsem to já, že?! Vyhrál jsem!" Radoval se George.
,, To teda ne!" Vypadlo ze mě najednou. Oba se zarazili a prohlédli si mě.
,, Fred." Řekla jsem pohotově.
,, Cítila jsem Freda!" Dodala jsem. Oba se na sebe podívali. Fred se ke mě nahnul.
,, Jen doufám, že nekecáš." Usmál se. A znovu se narovnal.
,, Tak jo Georgi. Nic z toho nebude!"
,, Seš si jistá, že jsi cítila Freda?" Zeptal se George a vypadal jako štěně, kterému někdo stoupl na tlapku.
Zhluboka jsem se nadechla a postavila se.
Koukala jsem mu do očí.
,, Ano Georgi, jsem si jistá." Ten se otočil a šel pryč.
,, Proč jsi to udělala?" Zeptal se Fred.
,, Co tím myslíš?"
,, Vím že to není pravda. Byl to George koho jsi cítila." Věnovala jsem mu omluvnej pohled. A on se posadil vedle mě.
,, Akorát jsi mu ublížila."
,, Angelina mu určitě ráda pomůže se z toho dostat."
,, Jo nejspíš jo." Tuhle odpověď jsem čekala, ale dotkla se mě.
,, Ale přece ho nenechám tu blbou sázku vyhrát!" Fred vedle mě se zasmál.
,, Máš už doprovod na ples?" Zeptala jsem se ho.
,, Ne, ještě ne." Bylo vidět, že je z toho nesvůj.
,, Tak půjdeme spolu." Podívala jsem se na něj.
,, Jako kamarádi!" Dodala jsem. A on mi věnoval sladký úsměv.
,, Beru! Ale teď už musím najít svou druhou polovičku." Řekne a odchází pryč.

Ležela jsem v posteli. Bylo už dost pozdě. Nemohla jsem usnout. Pořád jsem myslela na Georgův pohled, jakmile jsem řekla Fredovo jméno.

Ahojky ❤️ nemyslela jsem si, že ten příběh bude vůbec někdo číst. Udělalo mi to radost. Taky chci všem poděkovat za hvězdičky.