It's just a bet Weasley (FF George Weasley)

21. Sen či Vzpomínka

Pohled Clare :
Ubrečená jsem vtrhla do pokoje. Anet už byla vzhůru. Vylekaně se na mě podívala a přiběhla ke mě.
,, Co se stalo?!" Objala mě a já jí to opětovala. Nebyla jsem schopná slova.
Posadily jsme se na její postel.
,, Podělala jsem to." Vyšlo ze mě mezi vzlyky. ,, Všechno!"
,, Co myslíš zlato? Všechno mi pověz. "
Narovnala jsem se a utřela slzy. Musela jsem se zhluboka nadechnout, než jsem jí začala líčit včerejší večer. Anet mě upřeně pozorovala. Občas zakroutila hlavou, nebo vydala nechápavý zvuk. Jakmile jsem domluvila vzala si po chvíli slovo ona.
,, Kde je?!"
,, Ehm. Co?" Zeptala jsem se. Doufám, že jí nenapadla nějaká hloupost.
,, Kde!... Je?" Začala jsem kroutit hlavou. Ona to zřejmě nepochopila.
,, Najdu ho sama." Vstala a odešla z pokoje. Dveřmi práskla víc než normálně.
Já si lehla a doufala, že tohle všechno se mi jen zdálo. Cítila jsem jak se mi klíží oči. Pomalu jsem upadla do říše snů.

Seděla jsem na stromě s listy vytvarovanými do srdce. Byla to stará Lípa. U nás v Mudlovském světě ve vesnici jménem Brockenhurst. Byl nádherný letní den. Slunce hřálo a mírný větřík šuměl listy do originální harmonie.
Četla jsem knihu. Příběh nebyl nijak zvláštní. Ani extra romantický. Byl obyčejný, jako každý druhý příběh o zamilovaném páru. Ale pro mě měl velkou cenu. Napsala ho totiž moje máma -  Florence Wilson. Je tu spisovatelka, fantasy románu nejčastěji. Ikdyž tato žena není mou skutečnou matkou, považuji ji za ni. Je úžasná. Udělá první poslední pro lidi, kteří to potřebují. Nevlastní otec? Dělá tu u jedné bohaté rodiny šafáře. Jsou to také milí lidé a dobří přátelé naší rodiny.
,, Zase jsi v jiném světě?" Zeptal se můj přítel, který se náhle objevil pod stromem.
,, Jak jinak." Odpověděl si a vyskočil za mnou. Větev byla pouhé dva metry nad zemí, tak se sem dostal rychle.
,, Copak čteš?" Přisedl si blíž. Jednou rukou se zapíral o větev a druhou mi obmotal okolo pasu. Vzhledla jsem na něj. Jeho delší černé vlasy vlály ve větru tmavé oči dosti podobné hořké čokoládě mě pozorovaly. Jeho úsměv s ďolíčky ve tvářích mě donutil se také usmát. Christián byl kluk, do kterého by se zamilovala snad každá slečna. Stejně jako já. Byl o 4 roky starší než já, ale to mi nevadilo. Opřela jsem se mu o rameno a zavřela oči.
V tom jsem cítila jak padám. Zeskakovala jsem z koně na statku Christianova rodičů. Za mnou se objevil Christian s velice půvabnou slečnou.
,, Ahoj Clare. To je Elisabeth!" Dívka se usmála a dodala.
,, Snoubenka." Podívala jsem se na něj, ale místo Christiana tu stal George.

Prudce a vyděšeně jsem otevřela oči. Snažila jsem se uklidnit.
,, Byl to jenom sen! Jenom sen!"

Pohled Anet:
To nemyslí vážně! Tak teď mě chlapec naštval. Vyšla jsem z pokoje a praštila dveřmi. Procházela jsem chodby a hledala George Weasleyho. Uviděla jsem ho. Teda nebyla jsem si jistá jestli to je on, ale vyrazila jsem k němu. Stál u dveří jedné z učeben. Zastavila jsem se a on se na mě podíval. Bez váhání jsem mu vrazila facku. Samozřejmě jsem si musela stoupnout na špičky.
,, Au!" Chytl se za tvář na místě kam jsem ho praštila. ,, A to bylo za co?"
,, Za Clare. Jí nebude nikdo ubližovat. Máš vůbec tušení čím vším si musela projít? A ty ji takhle ještě dorazíš. Ta holka má dlouhodobej problém se do někoho zamilovat a když už to vypadalo, že je zase šťastná BUM! A je zase na dně. Jenom proto, že si s ní neumíš normálně promluvit. Napřed se rozejdeš s holkou. Troufám si říct že kvůli ní. A pak jsi na ni ráno hnusnej?!" Dloubnu mu do hrudi prstem. On na mě jen civí a neřekl ani slovo. ,, Neopovažuj se k ní přiblížit." Dořekla jsem a odešla.

Trochu nudnější část :)