Family Mikaelson

61.kapitola

           Pohled Eleny

"Fajn, stejně jsem to chtěl udělat." usmál se na mě a já ho políbila.

"Víš, že tě miluju?" zasmála jsem se a objala ho.

"Já tě miluju víc." zašeptal a políbil mě do vlasů. Jeli jsme ještě do centra a nakoupili vše pro děti, od hraček, po oblečení, nábytek a jídlo. Lusi bude nejšťastnější dítě na světě, pomyslela jsem si.

"Jsme doma!" zakřičela jsem, když jsem otevřela dveře s Lusi v náruči. Nik zatím odnášel věci do jejího nového pokoje.

"Ahoj Eleno." zakřičela Elis a chtěla mi skočit do náruče ale nemohla, tak mě jen objala kolem noh.

"Ahoj Elis, tak co jsi dělala celý den?" zeptala jsem se s úsměvem a položila Lusi na zem abych si vzala do náruče Elis.

"Mami, já taky." zakřičela hned Lusi, když viděla jak mám v náruči Elis.

"Mami?! Ty jsi ji ovlivnila aby ti říkala mami?" podivila se Elis a okamžitě slezla na zem.

"Jo." pokrčila jsem rameny a Elis s hlasitým dupáním odešla pryč. Asi se urazila.

"Zlatíčka? Pojďte se podívat na pokojíček." zavolal na nás Nik.

"Tak pojď, zlatíčko, tatínek ti udělal pokojíček." zvedla jsem Lusi ze země a šla do pokoje, kde byl Nik. Když jsem došla do pokoje, nemohla jsem uvěřit svým očím.

Stěny pokoje byly stejný, bledě modrý, nábytek byl bílí a uprostřed pokoje byla velká postel s nebesy, s polštáři a plyšáky. Na zem byl krémový chlupatý koberec a kolem se váleli plyšáky a panenky. Bylo to nádherné.

"Páni, jak si to stihl." žasla jsem a rozhlížela se kolem.

"Jsem upír a upíři dokáži všechno." zasmál se Nik a já chtěla jít k němu ale břichem mi projela ostrá bolest.

"Au." zakřičela jsem a chytla se za břicho. Neuvědomila jsem si, že mám u sebe Lusi a tak jsem ji pustila na zem, nebýt Nika tak by dopadla na podlahu.

Sesunula jsem se k zemi a chytla se za břicho.

"Eleno!" vykřikl Nik a dal Lusi na zem. Rychle ke mě přiklekl a objal mě. Do pokoje přiběhli ostatní, kromě Kola, ten chyběl.

"Eleno." vyhrkli snad zároveň.

"Co je s Elenou?" zeptala se ustrašeně Elis. Chtěla jsem ji odpovědět, že jsem v pořádku ale nemohla jsem. Břicho mě ukrutně bolelo a já pomalu začala vidět rozmazaně až jsem neviděla nic jiného, než tmu.