Family Mikaelson

2.kapitola

     Pohled Elis

Jemné sluneční paprsky mě lehtali na tváři, zkusila jsem se převalit na druhou stranu s myšlenkou na další spánek. Bezúspěšně, koukla jsem se na hodiny, co byly nad dveřmi. 6 hodin ráno? Ostatní určitě ještě spí po včerejším flámu co měli, takže jsem zase první. Vyskočila jsem z postele a šla do koupelny, kde jsem si umyla ruce a vyčistila zuby. Zároveň jsem si sebou vzala oblečení, které mi nachystala Beka, byly to obyčejné modré šaty s růžovou mašlí v pase. Jako dělané pro princezny. Takže pro mě, samozřejmě. Učesala jsem si vlasy a šla zpátky do pokoje, rozhlédla jsem se a sedla si ještě na postel.

'Hm, koho vzbudím.' přemýšlela jsem. 'Beka ne, ta mi nachystala věci a Kol se zase o mě včera staral, Elijaha mám ráda a Finn si se mnou hraje. Takže zbývá Nik.'

Potichu jsem šla do jeho pokoje, otevřela jsem dveře a nakoukla dovnitř. Pokojem se ozývalo jeho hlasité chrápání, které by probudilo i mrtvé. Spal jak zabitej.

Po špičkách jsem došla do kuchyně a do skleničky jsem nalila ledovou vodu. Pro jistotu jsem do ni narvala co nejvíce ledových kostek. Vrátila jsem se zpátky do jeho pokoje a potichu jsem přišla k jeho posteli. Zůstala jsem minutu nehnutě stát, kdybych ho náhodou kroky vzbudila, a když se nic nedělo vše na něj vylila.

"Budíček!" zakřičela jsem, a když byla sklenička prázdná, hodila jsem ji po něm, abych získala náskok na útěk.

Nik nejprve otevřel oči a prudce se posadil. Zmateně se rozhlížel po pokoji a když pak jeho oči našli mě, udělal něco co jsem nečekala.

On se začal smát! Slyšíte dobře, on se smál.

Vyděšeně jsem na něj koukala. Co když je nemocný? Nebo mu někdo dal pořádně po hlavě a toto jsou následky. A nebo je, ne to určitě ne, on nemůže být... Nebo je?

"Co tak koukáš, princezno." zasmál se, asi nad mým výrazem.

"Nejsi nemocný?" zeptala jsem se ho.

"Ne proč?" podivil se.

"Je 6 ráno. Probudila jsem tě tak, že jsem na tebe vylila studenou vodu s ledem a hodila na tebe sklenici. A tvá reakce je, že se směješ!" zamumlala jsem zklamaně a furt na něj nepřestala zírat. Třeba bude mít opožděnou reakci a jen mu chvíli trvá než mi dojde co se stalo.

"Jak si řekla, je ráno, to za 1. Za 2. na tebe se nikdo nemůže zlobit a za 3. dnes se stěhujeme do Mystic Falls." odpověděl mi s úsměvem.

"Aha, takže proto se směješ." řekla jsem se zklamání v hlase. A já si myslela jak po mě vyběhne a bude legrace.

"Co jsi potřebovala, že jsi sem přišla tak brzo?"

"Já," přemýšlela jsem co odpovědět. "Mám hlad." vyhrkla jsem nakonec.

"Aha, něco ti udělám."řekl ale nevypadalo to tak, ani se nehnul.

"Hned!"zakřičela jsem a strhla z něj peřinu. Hned nato jsem se k němu otočila zády a přikryla si rukou oči. Zase spal nahý.

"Nemůžeš spát v trenkách?"zeptala jsem se ho se smíchem.

"Ne, mám rád když mi větrá."zamumlal potichu, asi jsem to neměla slyšet, má smůlu ale slyšela jsem to.

"Cože?!"vykřikla jsem a začala se nehorázně smát.

"Už jsem jdeme, udělám ti špagety."snažil se to zamluvit.

Chytla jsem ho za ruku a snažila se nesmát.

Pohled Klause

Elis se mě chytla za ruku a společně jsme šli do kuchyně. Celou tu dobu se Elis divně tvářila, asi to bude tím, že se snažila nesmát se.

Taky jsem mohl mlčet, teď bude všem říkat proč spím nahý.

Vyzvedl jsem Elis na vysokou židli a začal připravovat špagety. Elis je sice upír ale krev ji nestačí, musí jíst i normální jídlo, asi to bude tím, že je ještě dítě.

"A nezašpiň se."položil jsem před ní talíř se špagetami a kelímek s krví.

Hned se na to vrhla, musela mít opravdu hlad.

" Ááá, co to tady voní?" přišla do kuchyně Beka a nedočkavě se rozhlédla po místnosti. "Jé, špagety!" vykřikla nadšeně. I my upíři jíme lidská jídla, a není to jenom kvůli jejich vůni, musíme se chovat jako lidi, a lidi taky jedí.

"Trochu tě poupravím, sestřičko, to byly špagety." řekl Kol, který se tu vzal znenadání, a v ruce držel prázdnou misku od špaget. Dal jsem je tam aby si mohli vzít i ostatní.

"Ty seš takovej žrout, až to hezký není." odfrkla Beka a opřela se o rám dveří.

"Cože? Z opakuj to ještě jednou.!" vykřikl naštvaně Kol a významně se na ni podíval.

"Řekla jsem, že jsi žrout." z opakovala to z klidem Rebeka a pozorovala ho. Dřív než stačil něco říct, přišel Finn.

"Je čas vyjet, kufry jsou už v autě, takže si pohněte." řekl důležitě a zase odpochodoval. Elis mi podala prázdný kelímek a talíř. Dal jsem to do myčky a vzal si ji do náruče.

" Pohněte si, nebo vám ujedeme." zasmála se Elis na Kola a Beku.

Je to můj miláček, možná jsem to už říkal, ale miluju ji, je to moje malá princezna.

Nastoupili jsme do dvou aut a vyjeli do nového domova.